Pavel Loužecký: O hledání a nacházení

Nestačí moudrost pouze nabývat,
je nutné ji též prospěšně užívat,
nikoli pro zisk,
nýbrž pro čest samotné poctivosti.

Cicero

Ve svých 44 letech jsem dospěl k poznání, že s každým novým rokem na kontě mého života stávám se stále více klidnějším a vyrovnanějším. Myšlenky i činy dostávají konečně svůj pevný logický řád, který už není, zaplaťbůh, deformován nerozvážností mládí, netrpělivostí ducha, srdečními touhami, nestálostí názorů a rozporuplným objevováním sebe sama.
Skončilo bolestné období „hledání“, které budiž tímto dnem definitivně nahrazeno obdobím „nacházení“. Neboť pravdou je, že se nyní stále častěji opájím nefalšovanou radostí z práce, čirým nadšením z blankytně modré oblohy, vnímáním tisícerých vůní, vzrušením z nových nápadů, hledáním moudrosti v historii, mám nyní mnohem více pochopení pro stáří, stále znovu a znovu objevuji fatální sílu v praxi a v životních zkušenostech, podléhám věčné kráse zachycených obrazů, inspiraci v lidských povahách, nefalšované čistotě v dětské duši, poezii v meditativním přemítání, okouzlení vizemi či obdivu k jakékoli lidské tvůrčí aktivitě.
Přemýšlím také o svých dětech jako o příslušnících nové generace, kterou stále více lituji. Neboť oni jsou rukojmími nejmodernější techniky, fenoménu, který jim na jednu stranu dává obrovské možnosti, ale na straně druhé je současně nesmírně ochuzuje. O svět vlastní fantazie podporované četbou knížek, o objevování opravdových lidských příběhů, o vyprávění moudrých babiček a dědečků, o svět bez trvalé přítomnosti násilí a skryté agrese na každém kroku, o život bez přítomnosti bezohledného byznysu, egoistického sobectví a všemoci peněz.
Jejich budoucnost je předurčena zběsilým životním tempem, kde není místo pro neúspěch, slabost, nerozhodnost a nepřipravenost. Již dnes jsou naše děti nevědomými otroky věcí, které jim umožňují snadný a pohodlný život, jsou v totální moci všudypřítomné elektrické energie, tolik zranitelné a konečné, a co nejhůř - jsou doživotními rukojmími nevyčerpatelné mediální manipulace, která jediná je věčná.
Nezávidím jim jejich budoucnost a moc bych jim přál, mít v sobě kus nepoznané minulosti, dokázat se občas totálně zastavit, vypnout motory a sednout si za tiché noci s kytarou k táboráku, zazpívat si písničky o touze a o dálkách, o kráse, o lásce a o přátelství …, snít si a intenzivně své snění prožívat, dokud je čas. Přál bych jim, aby se do stavu mého dnešního „nacházení“ dostali minimálně o deset let dříve než já.
Jsem-li teď opravdu v polovině svého života, těším se na tu druhou půlku o to více s optimismem hospodáře před bohatými dožínkami.
Nastal čas zúročit období „hledání“ a začít budovat stavby, které tu po mně zůstanou. Konečně jsem vyrostl ze svého životního snu stát se osobou známou a slavnou. Mé dnešní sny už mají docela jinou tvář. Jsou čím dál více o prospěšnosti, o humanitě, o touze učit se a předávat získaná poselství druhým, o potřebě zdokonalovat věci kolem sebe a pomáhat lidem, kteří si to zaslouží. Že bych konečně dospěl?
Nezbývá, než toto pozitivní přemítání na sklonku babího léta zakončit dalším trefným Cicerovým citátem:

Moudrost je poznání věčných pravd, upotřebitelných v životě.



  text a foto © Pavel Loužecký, 3.9.2004
 

DOPORUČUJEME:   další články v rubrice  ZBÝVÁ DODAT