 |
|
| |
|
|
S IVANEM TOMKEM O PRAŽSKÉ FILMOVÉ AKADEMII |

|
-

RNDr. Ivan
Tomek
-
Vystudoval MFF UK a
aspiranturu na VŠE, pracoval na ČSÚ. Od roku 1990 působí v oboru
výzkumu trhu, v roce 1992 spoluzaložil firmu Factum, dnes TNS Factum,
kde pracoval na pozici ředitele pro výzkum trhu a specialisty pro CEE
v oblasti Consumer. V roce 2003 odešel a založil vlastní firmu MR.Think,
první v České republice, která se úzce specializovanou na poradenství
ve výzkumu trhu.
|
Pražská
filmová akademie (PFA)
je projekt dvou pedagogů FAMU, který v první polovině letošního roku nabídl
široké veřejnosti sérii 15 večerů mapujících jednotlivé profese kolem
filmu, od produkce přes režii, až po role celebrit a herců. Prostory pro
tuto akci propůjčilo Palace Cinemas, a tak mohly být přednášky s diskusemi
obohaceny o promítání celovečerních filmů, vztahující se k danému tématu.
-
Koho napadla myšlenka založit Pražskou filmovou
akademii?
To byl nápad Aleše Danielise z Bonton filmu, který je současně mým kolegou
na FAMU. Radili jsme se o tom také s Davidem Horáčkem z Palace Cinemas. V
podstatě je to nápad, který vznikl tak, jak se marketingově má, to znamená
analýzou situace na trhu. Říkali jsme si, že roste počet Art kin, která se
sice nezabývají hollywoodskou filmovou komercí, ale nenabízejí pravidelně k
filmu úvody, diskuse apod.. Tak jsme dostali pocit, že by na trhu mohlo být
místo pro marketingově řečeno produkt, který nabízí nějaké dodatečné
informace od kvalifikovaných lektorů, a k tomu nabídne film s možností
besedy. Tak to byl původní nápad, který vznikl ve vinárně.
-
-
Jaké byly další kroky od nápadu k realizaci?
Jelikož se Palace Cinemas připravovaný projekt líbil, dodali jsme jim hrubý
návrh, co by to pro ně mohlo znamenat, protože oni by také rádi ukázali, že
ač jsou multiplex, nehrají jen komerci. Pak jsme udělali minirozpočet a
vytiskli první letáčky, které byly přes léto v Palace. Měli jsme
vytipovaných takových pětadvacet témat, co by mohlo lidi zajímat, a chtěli
jsme si to touto cestou ověřit. Dostali jsme jich vyplněných zpátky asi
600, a podle toho jsme zjistili, že zájem není ani tak o filmovou historii,
ale spíš o proces vzniku filmu a o některá žánrová témata, jako je např.
sci-fi, parodie a "divné filmy".
Vybrali jsme patnáct témat, která dělají takový oblouk od producenta,
scénáristy, produkce, režie až po filmovou kritiku, k tomu jsme dali pár
témat žánrových jako je sci-fi a podobně a začali jsme uvažovat, jaké
seženeme hosty.
Obešli jsme pár lidí, začali jsme Čestmírem Kopeckým, Petrem Vachlerem,
Honzou Hřebejkem a Petrem Jarchovským, kteří řekli, že do toho půjdou. Pak
se přidali Jan Foll, David Ondříček, J.P. Muchow, F.A.Brabec, Eva
Zaoralová, Jiří Bartoška a další.
V této chvíli jsme mohli začít s propagací celé akce. Udělali jsme první
nábor, který šel přes střední a vysoké školy, nějaká zmínka o tom byla v
Houseru, něco o tom napsal tuším Mladý svět a Metro. Udělali jsme
internetové stránky a začali zjišťovat, jestli se přihlásí dost lidí, kteří
vlastně budou ochotni sáhnout do vlastní kapsy na zcela neznámý projekt pro
ne úplně malou částku.
-
Říkáte ne úplně malou částku, kolik to bylo?
Bylo to celkem 2900,- Kč. Já si myslím, že za 15 večerů je to pořád levné,
alespoň v tuto chvíli, protože v prosinci to tak jasné nebylo. Byl to
neznámý projekt, pod který se sice podepsalo pár známých jmen, ale to, že
je někde napsáno známé jméno, ale pak tam nakonec přijde někdo jiný, je
celkem častá věc. Nám se to naštěstí nestalo. Sice jsme někde nahradili
jednoho hosta jiným, ale jaksi v rovnocenné kategorii kvality.
- Měli jste
nějaké sponzory nebo se vše zaplatilo z peněz účastníků?
Sponzory jsme neměli. Poté, co jsme spočítali, kolik lidí se přihlásilo,
jsme zjistili, že je to na hraně únosnosti, ale protože žádného z nás ten
projekt neživí, tak nás výdělek netrápil. Naopak já jsem dnes pyšný na to,
že se to všechno udělalo bez sponzoringu, jenom skutečně na bázi těch
peněz, které zaplatili účastníci.
-
Kolik lidí se na PFA přihlásilo?
Něco málo nad stovku. Tuším že to bylo 105 lidí. My jsme pak umožnili lidem
vzít si sebou za příplatek hosta, také bylo možné na průkazku poslat někoho
jiného, když třeba někdo onemocněl, protože ono patnáct večerů je hodně.
Sto lidí na tu propagaci, která nebyla silná, je docela dobré.
- Kromě přednášky
a následné besedy jste také k daným tématům promítali celovečerní filmy.
Jak probíhal jejich nákup?
To byl veliký problém, ve kterém vidím pro příště rezervu. U titulů, které
k danému tématu existují, jsme limitováni autorskými právy. Pustit ukázku z
DVD pro výukové účely nám autorský zákon umožňuje, ale pustit celovečerní
film nelze. To znamená, že nám některé tituly byly naprosto nepřístupné,
protože cena za promítací práva, pokud film není v ČR v distribuci se
pohybuje okolo 1000 dolarů za projekci, a to je příliš. Když odečteme
základní náklady na provoz, tak nám zbývá asi 15 000,- Kč na jeden večer. A
z toho musíme zaplatit lektora a kvalitní lidi musíte slušně zaplatit, ,
pak se musely dokoupit nějaké DVD a další organizační práce. Většina
distributorů nám byla ochotna dát lepší ceny, pokud ty filmy byly tady v
distribuci. Filmy mimo distribuci se totiž neprojednávají tady, ale v
zahraničí, kde je 1000 dolarů za projekci je běžná cena.
Pustit film, který není právně ošetřen, znamená koledovat si o právní
problémy, a my bychom v této akci chtěli pokračovat, takže musíme být
korektní.
Je pravda, že jsme teď zvažovali zkusit najít sponzora, abychom mohli
zaplatit i drahý film. Uvidíme, jak to dopadne.
-
Před Pražskou filmovou akademií tedy nic podobného
neexistovalo?
Já se domnívám, že žádný podobný projekt nebyl. Aero, kterého si moc vážím,
nedělá úvody a diskuse vždycky a nemá podobný cyklus mapující všechny
hlavní profese kolem filmu. Samozřejmě si pamatuji z let sedmdesátých na
filmový klub v Klimentské, kde úvody před filmy byly běžné. Někdy byly
zajímavé, jindy ne. Na druhé straně jsou samozřejmě školící cykly, které
jsou daleko podrobnější a fundovanější. V Art kině nedaleko Bartolomějské
ulice jsou často přednášky typu Jugoslávský film noire sedmdesátých let. To
je už ale hodně specializované. My nechceme PFA dělat pro studenty jako
postgraduál, chceme tyto večery udělat pro normální lidi, kteří o filmu
chtějí vědět víc, ale ne na úrovni hloubkového studia. Taky jsem rád, že
tam je pár zanícených filmových amatérů, ale nepřevažují. Jsou tam určitě
lidi, kteří se budou hlásit na FAMU, ale určitě ne všichni.
Já se domnívám například i to, že je tam pár lidí, kteří chtěli vidět
živého Hřebejka, a není na tom nic špatného, protože to k filmu také patří.
Náš marketingový záměr tedy byl nabídnout něco, co je atraktivní víc tématy
než filmy, které jsou jen ilustrací nebo doplňkem. Lidé často ani nevěděli,
co se bude promítat příští týden.
-
Rýsuje se nějaká představa o pokračování večerů?
Rýsuje se poměrně přesná představa i na základě připomínek, které účastníci
psali na internet. Chtěli bychom udělat dva oddělené kurzy na sebe
navazující. Jeden by měl být stále na téma "jak se dělá film", protože
myslím, že ty přednášky jsou zajímavé. Máme v úmyslu akci zredukovat na
jedenáct večerů a stihnout je mezi zářím a prosincem. Zčásti tam budou
stejní lektoři, z části tam budou lektoři noví, protože někdo nebude docela
určitě moci.
A pak bychom chtěli udělat na jaře takovou jarní vlnu, která by vycházela z
námětů lidí, kteří teď prošli PFA, čili tam bychom chtěli udělat profily
některých režisérů a využít možnosti ukázek, filmové epochy, protože máme
za to, že jsou určité doby, kde by stálo za to udělat pár ukázek například
o šedesátých letech ve francouzské kinematografii.
Pak bychom chtěli využít PFA pro účely premiér, předpremiér a filmových
ukázek, protože to jsou věci, které jsou zajímavé pro účastníky. Je to
takové to "Vidím film v předpremiéře!". To tam působí. Už v prvním ročníku
jsme měli předpremiéry Bolera a Českého snu, obě s besedami s tvůrci.
-
Takže pokračování pro nynější účastníky bude až v
létě?
Ano, ten podzimní pro ně nebude, protože to bude v podstatě opakování.
Měli jsme představu, aby lidé neztratili zájem, že bychom během podzimu
udělali nějaké jednorázové akce, o kterých bychom dali včas vědět
prostřednictvím našich webových stránek. Chtěli bychom během podzimu udělat
čtyři nebo šest akcí, které by se časem všechny přesunuly na jaro, ale teď
ještě ne, protože by nynější účastníci byli půl roku bez ničeho, a to je
škoda, protože parta, která zde vznikla, je prostě dobrá.
-
Neuvažovali jste založit klasickou filmovou školu?
Ne. V tuhle chvíli ne. Sice ty nápady padaly jak ze strany účastníků, tak i
lektorů, ale teď na to nemáme organizační kapacitu. Udělat školu je velmi
náročná věc. Nemá se říkat nikdy, ale nemáme to v tuhle chvíli v plánech.
Uměl bych si představit letní školu, to ano, ale kamennou školu ne. Je tady
FAMU, teď je v Písku nová soukromá vysoká škola, která by neměla být
špatná. Je tam část pedagogů z FAMU, ale stojí to docela dost peněz.
- Na závěr PFA
lidé dostanou certifikát. Jakou bude mít hodnotu? Dá se uplatnit třeba u
přijímacích zkoušek na FAMU?
Určitě se dá uplatnit u přijímaček, ale nikoho k ničemu nezavazuje. Je to
jenom doklad toho, že o něco máte zájem a že jste něco absolvoval. Není to
vzdělávání uznané Ministerstvem školství. U přijímaček na FAMU je to jeden
přihozený kamínek na váhy. Nic víc, nic míň.

text © Martin Loužecký, 7.6.2004
v PN publikováno 1.10.2004
DOPORUČUJEME: další
články z rubriky
ROZHOVORY
|
|