Lidský mozek je dokonalý. Bohužel negativní právě tak dokonale jako dokonale pozitivní. Dokáže jednat podle programu génia a dobrodince lidstva, právě tak jako podle programu diktátora a krutovládce. Teprve v poslední době, díky moderních zobrazovacím metodám, ale konečně „vidíme“, jak nám funguje mozek a jak moc myslíme i podle toho, jak jednáme, jak se stravujeme a v čem a jak žijeme. Ukázalo se, že například i ženy, které začaly v mužském prostředí, ve jménu kariérního postupu, myslet a jednat více mužsky, mají v těle víc testosteronu, typicky mužského hormonu, a dokonce když otěhotní, zvýšená hladina testosteronu se přenese i do těl jejich dcer (ty si pak už od dětství začnou hrát spíše s klukovskými hračkami a také podle toho myslí a jednají).

Vidíme do mozku, ale stále většině lidí unikají důsledky těchto objevů. Přitom je to tak snadné. Buddha o tom leccos věděl už před dvěma a půl tisícem let.

Když si ve vyhledávacím internetovém programu, a nejlepší je www.google.com, zadáte nějaké heslo, počítač vám ve chvíli nabídne stovky, tisíce nebo dokonce i miliony odkazů (tedy stránek, na kterých se ono slovo vyskytuje). Pro ty méně informované: Google je název nejúspěšnějšího internetového vyhledávacího programu, který před téměř deseti lety stvořili dva studenti, a který dnes má ve svých sítích přes tři miliardy webových stránek a zodpoví sto milionů dotazů denně.

Zkusme si představit mozek jako nějaký giganticky výkonný počítač, v jehož vyhledávači, aniž to tušíme, tedy podvědomě, zadáváme každou minutu celou řadu dotazů a příkazů. V naprosté většině ale negativních. Například slovo „problém“. Když zadáte na google (nebo ve svém mozku) slovo problém, zcela jistě vám poslušný vyhledávač vyhledá miliony odkazů, tedy důkazů, že svět je problém.

Když jsem se před lety naučil vyhledávat vodu, prameny, a také negativní zóny (tedy místa, která vám duchovní ani fyzické rovnováhy zrovna nepřidají), rozhodl jsem se, že se přestanu zabývat těmi převažujícími, tedy negativními, a začnu systematicky vyhledávat ty „opačné“, tedy pozitivní (tedy místa, nad kterými je radost pobýt a která navíc přináší i psychické i tělesné obohacení). Bylo mi jasné, že „kdo kydá hnůj, nasmrádne“, jak říkala babička.

Mimochodem, čtu teď poslední knihu Františka Koukolíka, nazvanou Homo sapiens stupidus. Je to neobyčejně a důkladně pesimistické, až tragické čtení, přinášející v každém eseji desítky důkazů o tom, že člověk vůbec není moudrý, ale spíše stupidní, a že jeho vyhynutí je neodvratné. Autor píše (a vidí svět) tak pesimisticky samozřejmě také proto, že je profesionální patolog (celý život pitvá nemocné mozky a studuje nemoci a patologické úchylky).

Už staří Indové ovšem dobře věděli, že svět vypadá tak, jak ho každý z nás vidí, a my dnes víme, že každý z nás jej vidí tak, jak je (porodem, pohlavím, výchovou, školou, dobou atd.) naprogramován. Když nás například bolí hlava nebo zub, zajisté po probdělé noci nejásáme nad krásou rána.

Přitom stačí prostě zeptat se jinak. Pozitivně. Zvláště dnes, v době velmi systematického a sofistikovaného působení médií (pro které je jen ta velmi špatná zpráva velmi dobrou), je už jen ze zdravotních a hygienických důvodů třeba zasurfovat si občas v pozitivních vodách.

Když totiž v tomtéž vyhledávači (a svém mozku, kde to ovšem jde z počátku poněkud ztuha, ale stačí vydržet) zadáte slovo radost, vida, překvapení, poslušný stroj vám stejně hbitě vyhledá zase miliony důkazů o existenci radosti v nesčetných formách a variacích, jenže s opačným znaménkem, tedy že svět je radost.

Možná bychom sami sebe mohli označovat (a v nějakém budoucím pasu či občanském průkazu bychom to měli mít, tak jako údaj o krevní skupině, černé na bílém hned pod svou fotografií) jako Homo sapiens google plus a Homo sapiens google mínus (HSG+, HSG-).

Naskýtá se ovšem podvratná otázka: co to dělá s googlem (a lidstvem), když naprostá většina zadání má a bude mít znaménko mínus? Neměl by světově používaný vyhledávač, už v zájmu zachování své budoucnosti (čím víc teroristů se poučeno na síti a opásáno podomácku vyrobenými bombami, jejichž návod nalezli pomocí vyhledávače google, uplatní v realitě, tím „zabezpečenější“ bude muset být internet a na to taky skončí) používat nějakou metodu pozitivní diskriminace a naprogramovat sám sebe, aby alespoň jednou za čas automaticky vyhledal nějaké ty „radosti“? Titul a nálada fejetonů v knize F. Koukolíka naznačuje oprávněnost jeho obav i v tomto směru.

Možná bychom měli sami sebe (pomocí svých mozkových vyhledávačů) pozitivně diskriminovat. Jeden známý si do počítače naprogramoval nějaké ty vulgarismy, a tak vždy, když něco splete, počítač mu vynadá. A hned ve třech stále vulgárnějších úrovních. Co takhle naprogramovat základní programy tak, aby počítač své uživatele pravidelně a často chválil a pozitivně motivoval? Co takhle založit státní pozitivní rozhlasovou a televizní stanici, financovanou z prodeje cigaret a alkoholu a daní všech, kteří jsou ve svém průkaze označeni HSG-?

Lidé označení HSG plus by navíc měli mít v obchodem se zdravou výživou a ve zdravých restauracích nějaké slevy a jednou za rok by v přímém přenosu měli dostat nějaký ten řád HSG+ 1. stupně. Atd. atp. Pozitivním „googlem“ nadopovaný mozek jistě vymyslí další a další možnosti.

Lidský mozek je dokonalý. Je-li člověk v krizi, v nouzi, dokáže vymyslet i způsob, jak z toho ven. Celé roky odpovídám na otázku „Jste optimista?“ sdělením, že zatím ještě není tak zle, aby mohlo začít být lépe. Je dost dobře možné, když si tak čtu v denním tisku, odborných časopisech, a v knihách F. Koukolíka, že je už natolik zle, aby poznenáhlu mohlo začít být lépe. Systém „Homo sapiens google“ by k tomu mohl přispět.

  text © Vlastimil Marek, 27.10.2004
 

DOPORUČUJEME:   další články z rubriky  KOMENTÁŘE