Prezident, jako ostatně každý rok, u příležitosti oslav státního svátku (i když nikdo vlastně neví, co slavit, protože to, co se slaví, tedy založení Československa, slavit nelze, protože oslavenec už neexistuje), vyznamenal různými řády a medailemi další várku „výtečníků českých“. Zdědil tenhle rituál po svých předchůdcích a předchozím režimu, a tak vyznamenává. Mám ale stále silnější pocit, že je, právě tak jako gramofon na kliku a telefon se šňůrou, stále zbytečnější (tedy ten telefon, i když i o funkci prezidenta by se dalo pochybovat).
Možná by mohl, tedy ten rituál vyznamenávání, fungovat, kdyby byl poněkud inovován, a taky kdyby vyznamenávali poněkud jiné „výtečníky“.
Nemám nic proti zásluhám režiséra, herečky, vědce, sportovce nebo vojáka, krasobruslařky, specialistky na popáleniny, ale nestálo by za to začít „státně“ oceňovat (a případně i vyznamenávat) ty, kteří prokázali jiné zásluhy než které vyplývají z jejich povolání, zájmů nebo shody okolností? Tedy lidi, kteří překonali tlak společnosti a okolností a prokázali osobní statečnost, dlouhodobé nasazení a vnitřní mravní sílu?

Proč nějakou státní cenu a hlavně podporu nedostala třeba zakladatelka mateřských center Rút Kolínská (ta sice již před lety byla oceněna titulem Žena Evropy, ale to, jak je z názvu jasné, je ocenění spíše ze zahraničí)?

Proč nebyly dosud oceněny dvě nejaktivnější porodní asistentky, propagující přirozené porody (a stále hrách pokroku na státní zdi házející) Zuzana Štromerová a Ivana Königsmarková?

Proč nikdo neví o MUDr. Kavanovi, porodníkovi, který se jako jediný muž českým ženám, kterým pomáhal rodit do doby, než si uvědomil, že jakákoliv zbytečná lékařská intervence je spíše škodlivá, veřejně omluvil, a od té doby propaguje přirozené porody?

Proč nedostali (v čase, kdy vymíráme a děti se nerodí) státní cenu manželé Kaplanovi, kteří vychovali deset dětí (a dnes již mají z šesti manželství dětí už dvacet čtyři vnuků)?

Jinými slovy, proč nejsou vyznamenáváni ti, kteří pro společnost (nejen tedy pro stát a jeho slávu a nejen pro osobní věhlas) něco podstatného, tak jako ti, které jsem právě jmenoval, skutečně dělají?
Uměnovědci už na to přišli: originál obrazu (třeba Picassa nebo Kupky) se od dokonalé kopie namalované o padesát let později liší nejen tím, jak bylo dílo vytvořeno, ale také svou uměleckou hodnotou - tedy jak ovlivnilo další vývoj umění.

Na zdi mi visí výstřižek z novin: jistá překladatelka, která trvale žije v cizině, napsala knihu o B. Hrabalovi, a rozhovor s ní byl uveden velkým titulkem: „Velkými lidmi nesmíme plýtvat.“
Tento stát a tato společnost velkoryse plýtvá svými velkými lidmi na každém kroku. Zabývá se zbytečnostmi, takže tisk a časopisy informují o každém kýchnutí každého druhořadého politika a každé druhořadé muzikálové hvězdičky – ale o skutečných hrdinech a hrdinkách se člověk nedozví. A vyznamenává herečky, sportovce a vojáky (ale ty většinou in memoriam).  Je nejvyšší čas to změnit.

Navrhněte tedy a stručně zdůvodněte: kdo by podle vás zasloužil takové vyznamenání a ocenění? Jak by se mohlo jmenovat? Mé tipy již znáte.

Jsem si jist, že na těchto stránkách se bude takovýto seznam (a diskuse o tom, co a kdo je hoden ocenění a pro společnost přínosný) hezky vyjímat a třeba se za pár desítek let znalci shodnou, že to bylo právě tohle, co ovlivnilo další vývoj v umění oceňovat skutečné osobnosti.

  text © Vlastimil Marek, 30.10.2004
 

DOPORUČUJEME:   další články z rubriky  KOMENTÁŘE