Zdeněk Huspek: Kouty mé hlavy

Na světě existují tisíce koutů. Některé s velkým K, například Kout na Šumavě nebo Kouty u Třebíče, ale všelijaké kouty má i každý z nás. Kouty, kam se uchyluje ve špatném stavu mysli anebo jen tak, odpočívat.

Pro někoho je to kout jeho oblíbené hospůdky, pro jiného zelený kout zahrádky s lavičkou, někomu stačí kout válendy a někdo, například já, má kout útulného pokoje s počítačovým stolkem a modře světélkujícím monitorem. Tady večer sednu a nad klávesnicí snažím se sehnat myšlenky rozběhlé do různých koutů zpátky pod klenbu lebeční a přinutit je vyprodukovat něco rozumného.
Při této činnosti mi ruka mimoděk zajede do vlasů a tu si uvědomím další dva kouty, které mi příliš radosti neposkytují. V místech, kde končí čelo a začíná vlasový porost, utvořily se mi během let dva malé zálivy, které každý rok pozvolna postupují dále do vnitrozemí. Odborně se tomu říká eroze neboli vymílání horniny vodou, v případě vlasů je pro to lapidární výraz – plešatění.
Účes je jedna z mála mužských ozdob a jako takový podléhá módě. Když prohrabuji staré fotografie, směje se na mě ušatý kluk s ježkem na hlavě. To bylo koncem padesátých let, hokej u nás hrála Kanada a robusní hráči měli na hlavách – co jiného, než kanadský trávník.
Železná opona rádiové vlny příliš nezadržovala a přišla doba rokenrolu a její idol – Elvis. Vlasy na hlavě se zvlnily jako rozbouřené moře a účes byl složitější. Kolem uší dozadu, na temeni malinko na stranu, potom dopředu a prudkou zatáčkou dozadu tak, aby vlna na levé straně měla lehce zvednutý hřeben. Běda, když se člověk ve spánku příliš vrtěl! Vlna vzala za své a ráno dalo hodně práce, než bylo dosaženo patřičného tvaru, protože vlasové gely – obzvláště pro muže – jsme příliš neuznávali.
Po příchodu vlny Beatles vlnění na hlavě skončilo, účes s vlasy připlácnutými k lebce, sčesanými do čela a přes uši dostal název blbeček a někoho zdobí dodnes. I tento účes podléhal změnám. Souvislý povrch rozdělila pěšinka a ta se časem posunula na stranu.  Dosáhl jsem toho, že mé kouty zůstaly světu dlouho utajeny. Jen větřík neposeda občas odhalil skutečný stav věci, ale okamžité připlácnutí rukou  zabránilo mu ukazovat, co mělo  zůstat skryto.
Začal jsem se pídit, co s tím. Lékaři sice tvrdí, že vlasy rostou nejen do délky, ale i nové, ale při pohledu do zrcadla jsem o tomto tvrzení musel pochybovat. Kůže v mých koutech je hladká a hezky lesklá, jako živná půda pro nové vlasy však naprosto nevhodná. Jsou sice reklamy na různé zázračné vodičky, ale na jejich působení příliš nevěřím.
Tyhle stavy jsem prožíval někdy před deseti lety. A potom přišla další módní vlna. Netřeba hádat, jak nyní vypadá účes moderního muže. Na výběr je úplně holá lebka, dokonce strojkem vyholená do leskla, nebo jenom několikamilimetrový porost. Jak daleko dosahují kouty nebo kde končí pleš a začíná vlasový porost lhostejno jest a my s málo vlasy jsme v souladu s módou. A navíc nám odpadla  péče o účes. Stačí si ráno lehce namočit hlavu a učesat ji ručníkem...

text  © Zdeněk Huspek,  xxpek@tiscali.cz, 12.11.2006
http://multiblog.ic.cz/

NEPŘEHLÉDNĚTE:   další články v rubrice  ZBÝVÁ DODAT ...  nebo v sekci LITERATURA