POZITIVNÍ NOVINY Alena Heinová: Je libo krokodýlka? aneb Proč (ne)chovat „exotické“ zvíře


Že by tohle byl ráj? Obrovský papoušek marnotratně vybuchující barvami, had nádherně hrozivý, ještěři jako středověcí zbrojnoši… malinká opička s komicky ustaraným výrazem...a tamhle..ano, to je přece krokodýl! Co krokodýl – krokodýlek, přímo bizarní miniaturka - a třeba ani nedoroste. Nebo ano? Ano! Návštěvník obchodu se zbožím zvaným zvířata je nadšen a vzrušen. Kdeže jsou ty umolousané a nelibě vonící zverimexy za „totáče“, kdy v klecích pospávalo něco křečků nebo morčat, vyjukaně koukal zakrslý králík, na bidýlkách hlídkovaly andulky, zebřičky nebo kanáři a exotický svět reprezentovaly obvykle rybičky v zeleni probublávajících akvárií…

Dnes je všechno jinak
Zvláště bohatě zásobené obchody ve velkých nákupních střediscích chystají hotové hody pro zákazníkovo oko a fantazii. A tu do výšin nevídaných možností pozvedá módní vlna, která doputovala až sem, do srdéčka Evropy. Takzvané exotické zvířátko může být konečně i u vás doma! Budit údiv u hostů, jak úžasně jste “in“, když si k rozkošnému leguánkovi zakoupíte i stejně rozkošné kšírky a vyvedete ho na procházku – třeba v mexickém stylu, dozdobeného malinkatým sombrerem.
Blbost, pravíte? Ano – zní odpověď člověka rozumného. Leč homo sapiens, nesen módní vlnou, se rozumu zase tak moc neptá. Zvlášť když mu některá média povyprávějí, že takový leguánek může klidně pobíhat po bytě a chovat ho je vlastně mnohem lepší než chovat psa, protože leguánka člověk venčit nemusí. Otázku: Je možné takzvaná exotická zvířata opravdu chovat doma? - si zatím nepoloží. Ale odpověď na ni dostane, ať už se ptá nebo ne. Ta odpověď zní:

Snadné začátky, smutné konce
Jak takový impulzivně zakoupený leguán obvykle dopadá? S nohama deformovanýma křivicí, nemocný a vyčerpaný. Potřebuje totiž speciální péči: vyhřívané prostorné terárium s možností šplhu a koupání, UV záření, pestrou stravu, doplňkové vitamíny... A to nemluvíme o krokodýlovi, který doroste délky několika metrů. Jak ukázala řada studií, chovat je úspěšně mimo specializované zařízení prostě nelze. Tak koho vybrat? Mírumilovné želvy? Ani ty nejsou žádné hračky pro děti – vychovat je v plném zdraví a kráse je úkol nelehký i pro zkušeného teraristu. Dobře, tak želvu taky ne. A co papouška? Ti barevní žvanílci jsou přece ideální domácí mazlíčci! Inu – jsou. A stále častěji i velké druhy, jako třeba papoušek šedý – žako, či kakadu. Kdo ale ví, že tihle ptáci se v přírodě už jako mladí spárují na celý život? Že jinak než ve dvojici žít neumějí a samota je pro ně utrpením.Nahradit jim partnera člověk ovšem může, ale musí být připraven na to, že takový Žako se dožívá šedesáti, kakadu i osmdesáti let. A obvykle se opravdu zafixují na jednoho člena rodiny. Jenže pokud ten se třeba na týden vzdálí, papoušek vstoupí do stávky - odmítá potravu. Žako navíc patří mezi nejinteligentnější zvířata. Pro něho i pro další papoušky jsou samota a nuda smrtelným nebezpečím. Prostě si zoufají – a výsledek takového stavu? Často sami sobě kompletně oškubou peří. Místo oslnivého cizokrajného ptáka máte doma holokrkou obludku, která evidentně trpí. A vy ???
Tak jinak – co třeba opičky? Ti směšní pohybliví šášulové, kteří se s vámi budou vodit za ruku. Ale nebudou. Na první pohled tak atraktivní maličcí kosmani, pocházející z jihoamerického pralesa, čekají - vzhledem ke své ceně - na kupce dlouho. Ale i oni se třeba dočkají a skončí v dekorativním košíčku movité dámy, pro jistotu připoutáni, vyděšení k smrti – což je skutečný příběh. Ptáte se, jak se asi takové zvíře cítí? Je dobře, že se ptáte. V přírodě kosmani žijí pouze v rodinách, naprosto závislí jeden na druhém. Po celý se den schovávají a jen mladí samci sedí na stráži. Plaší, citliví na stres a manipulaci. Osamělé, v košíku s mašlí, je zvíře jako na tortuře – a brzy podle toho bude vypadat. Zničené, strachy napůl šílené…

Obchod – záruka kvality?
Nadace na ochranu zvířat provedla loni roční průzkum legálního trhu s nedomestikovanými zvířaty. Zahrnoval 142 obchodů v rámci celé republiky. Co ukázaly výsledky? Nemáme žádnou záruku, že v obchodě zakoupíme zdravé, spokojené zvíře, kterému se dostalo veškeré potřebné péče. A dokonce ani jistotu, že prodávající nám poradí dobře. Polovina nádrží pro chov savců byla tak malá, že zvířatům neumožňovala téměř žádný přirozený pohyb. Obsahovala pouze podestýlku, ačkoli savci potřebují vybavení na šplh a úkryty. Přibližně polovina měla vodu vypitou či silně znečištěnou. Podobné problémy mají ptáci, základní vybavení často chybí i plazům (například v 94% terárií byste marně hledali teploměr, který je tu nezbytný). A projíždka tímhle strašidelným zámkem může pokračovat, protože výběr nabízených zvířat je opravdu velkorysý. V prodeji jsou totiž i ptáci odchycení z volné přírody, vytržení ze svého domova pouze pro zájmový chov. Ten krutý obchod byl naštěstí už v USA úspěšně zakázán, do zemí Evropské unie se však stále legálně dováží kolem milionu ptáků ročně. Mnozí živí nedoputují. Velká část nepřežije už samotný odchyt či transport. Člověka se pochopitelně milovat nenaučí, ale jsou levnější, než pracně odchovaní jedinci.

Dobrá rada na zlato?
Jasně, že ne! Výnosný obchod s takzvanými exotickými zvířaty je natolik lákavý, že rady nerady, smutný obchod se vesele rozvíjí dál. Poradí tedy nepoučenému kupujícímu poučený prodávající? Jak který a jak kde. Z výzkumu vyplývá, že existují takoví, kteří podají celkem kompletní informace o chovu, pokud se zeptáme kupříkladu na leguána. Ale jiní nevědí ani to, že dvaceticentimetrové mládě vyroste přes metr, o jeho potřebách nemluvě.
Touha člověka chovat zvíře nejen pro jeho užitek, ale i pro jeho krásu či neobvyklost – a tak i pro lidskou radost a potěšení, je v nás zakódována už staletí. A kdo neví o dítěti, které touží po zvířecím kamarádovi, neví nic o dětech. Dopřát dítěti zvíře a dát mu zároveň i odpovědnost za ně, to může vést k dobrému vztahu ke všemu živému, co člověk k sobě připoutal. Je na nás, dospělých, kteří i jako živočišný druh neseme označení „rozumní“, abychom ten rozum opravdu použili.
Ať je váš domácí mazlíček tím, o kterém budete opravdu vědět, jaké jsou jeho přirozené potřeby – a budete je schopni respektovat a poskytnout mu podmínky pro život. Pro život, ne živoření. Máte příležitost tomu životu pomoci a těšit se jím – nebo tu příležitost promarnit.

text © Alena Heinová, Jana Martínková, 13.12.2006
Nadace na ochranu zvířat

DOPORUČUJEME: další články z rubriky VÍTE, ŽE ...? nebo v sekci PUBLICISTIKA