Ladislav Gerendáš, od 16. prosince 2006 čerstvý šedesátník, je pro mě pojmem - jednak jako muzikant, jazzman každým coulem, jednak i jako klaun a komik filmový. Podle mne jsou to dokonce dvě mnohem důležitější profesní zařazení, než ta, řekněme estrádní a televizní.
 

Když Ladislav Gerendáš hovoří o muzice a muzikantech, je zážitek ho poslouchat. Stejně, jako když hraje na trumpetu. Jenomže tak ho zná jen hrstka fandů a přátel. Tu popularitu nepomíjivou, a tedy netelevizní, tu mu - podle mého soudu - přinášejí filmy.
Ladislav Gerendáš samozřejmě nepatří do galerie nějakých velkých komiků, je však dneska už nezaměnitelnou postavou z galerie tzv. komiků vedlejších či epizodních rolí. Nemá sice dosud tolik filmových titulů, jako měli Jiří Lír, Lubomír Kostelka, Vlastimil Bedrna (nebo z těch starších Václav Trégl či Ota Motyčka), ale připomeňme si namátkou třeba takového mafiána z Velké filmové loupeže, anebo jednoho z čertů z filmu S čerty nejsou žerty, anebo jeho filmovou postavičku snad nejvýraznější - hostinského a hoteliéra Supa z filmové adaptace Werichovy pohádky Tři veteráni. Postavičky, které nezapomenete.

Jazz a film jsou podle mne ty hlavní kategorie, ve kterých je dnes už jméno Ladislava Gerendáše zaznamenáno natrvalo. Televize budiž Láďovi  nápomocna v udržování všeobecné popularity, aby na koncerty jeho kapely zvané Jazzýček chodilo co nejvíc zvídavých posluchačů, a aby si také filmoví režiséři mnohem častěji připomínali tu výraznou Láďovu tvář a jeho umění osobité a půvabné civilní komiky.

Ladislav Gerendáš je klaun až příliš skromný, než aby se snažil na sebe upoutávat pozornost filmových a televizních tvůrců, takže na něj musejí upozorňovat jiní. Naštěstí jich tak docela kritický nedostatek není.

Jazz a humor měly k sobě vždycky blízko. A když takový jazzový muzikant stráví několik let v kapele, která má název Banjo Band Ivana Mládka, a potom odejde, zlákán divadlem, kterému se říká Ypsilonka — zrodí se z muzikanta komik, než bys řekl švec. A  není  ani divu,  že  komik  navíc  psavý!
Ladislav si s tím, jak se stát hercem a píšícím humoristou, nikterak hlavu nelámal. Začal prostě hrát a psát. Své povídky a veršíky čte občas v rozhlase, možná, že jste z nich něco v minulosti četli ve Svobodném slově či Ahoji, dnes je píše především pro Pozitivní noviny. Pokud se zrovna nevěnuje muzicírování, hraje opět ve Studiu Ypsilon, kde už kdysi působil (od roku 1981) a kam se před několika lety vrátil. V současnosti tam hraje ve třech představeních.

První malou roli dostal v roce 1980 ve filmu Buldoci a třešně. Od té doby si zahrál už v bezmála třech desítkách filmů. (Z dalších titulů připomínám: Čarovné dědictví, Nesmrtelná teta, Andělské oči, Lotrando a Zubejda…)
 

Ladislav Gerendáš je vpravdě „roztomilý člověk". Děsně rád se směje a to i tehdy, stane-li se sám obětí nějaké legrácky svých kolegů. Na jeho účet žertoval kdysi Ivan Mládek, v Ypsilonce zase kolegové Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. Když se v roce 1986 blížilo Láďovo životní jubileum - čtyřicítka - tihle dva rošťáci mu provedli něco, co zde musím připomenout, ať se to letošnímu šedesátníkovi líbí nebo ne. V první polovině prosince onoho roku se na fermanech snad všech pražských divadel objevil dvojjazyčný leták (v češtině a maďarštině), na kterém bylo lze se dočíst:
 

MAĎARSKÁ KULTURA, kulturní a informační středisko Rytířská 25-27, Praha 1 - St. Město oznamujeme všem přátelům, příbuzným a známým, že dne 16. prosince 1986 se dožívá 40ti let dlouholetý člen Svazu československo-maďarské kultury, český herec, zpěvák a trumpetista Ladislav Gerendáš přezdívaný též „Dalmatská čufta"   (na protější stránce, kde byl celý text v maďarštině, znělo jméno s přezdívkou oslavence takto: GERENDÁŠ László becenéven  „D a I m á t c s u f t a ")   Oslava tohoto významného životního jubilea probíhá ve dnech 16. až 20. prosince ve všech prostorách Studia Ypsilon, Spálená 16, Praha 1. Jménem oslavence i jménem naším Vás všechny srdečně zveme

 

Já osobně jsem o tento letáček požádal ve vrátnici divadla Semafor, a proto ho dnes mohu reprodukovat jako doklad. Že ve dnech 16. až 20. prosince 1986 se v Ypsilonce s gratulanty dveře netrhly - a Ladislava-Lászla přišla jeho pohostinnost určitě na pěkné peníze! - je samozřejmé.

To ovšem nebylo ještě všechno. Vzhledem k tomu, že obsah letáčku byl organizátory dodán i do denního tisku, objevovali se v Ypsilonce i gratulanti víceméně nečekaní. Tu volal kdosi z jakési tehdejší Brigády socialistické práce, že oslavenci gratuluje jménem celého kolektivu, tu nečekaně dorazila patnáctičlenná delegace mladých herců, s nimiž musel oslavenec odběhnout ze zkoušky naproti do restauračního zařízení a přiťuknout si s nimi přátelskou sklenkou. Jistěže i za tím vším, co se objevovalo navíc, stáli zase pánové Kaiser a Lábus. Ladislavovi tak připravili zážitek na celý život. Alespoň on to, pokud vím, ještě donedávna tvrdil.
 

S Láďou (a ještě také s Valerií Chmelovou) jsme kdysi několik let uváděli v ostravské televizi Kavárničku dříve narozených, a na ní navazující pořad Dlouho jsme se neviděli. A právě do druhého zmiňovaného pořadu jsem pro něj napsal, podle jeho životního příběhu, píseň, kterou, žel, dodnes nenazpíval, přestože tvrdí, že ji s láskou zhudebnil. Prý mu bylo žinantní zpívat lidem o sobě. Léta jsem mu to měl za zlé, ale ještě není všem dnům konec! Když už se tak nestalo ani při jeho padesátinách, ani právě teď, při jeho šedesátinách, stále je tu ještě naděje – rok 2016.

       
Láďo, to už by Ti žinantního nic nemuselo být, ne? Ten text zde připomínám – pro všechny případy – vím jaká alotria dokáže tropit paměť po šedesátce! Nu a přeju Ti do následujícího desetiletí hodně štěstí, radosti, zdraví a konečně také nějakou tu manželku!

 

LÁĎOVO ZRCADLO Všiml jsem si tuhle Že mi nějak prejská V koupelně nad umyvadlem zrcadlo Kdysi jsem v něm vídal Mladičkého hejska Nadšence pro film, hudbu a divadlo Tenkrát mi z rádia Denně vyhrávali: Bezubka, Brázda, Vlach a Brom A já se sám sebe Tázal doma zda-li Hrát na trubku nebo na trombón   Zvolil jsem trubku Vylepšil to zpěvem Nakonec zavolal Barrandov Prý se jim hodím Exotickým zjevem Do role - zatím jen beze slov   Narostly mi vousy Odešly mi vlasy Dioptrií pár mi přibylo Role mají slova Pryč jsou staré časy V pase zdá se, že jsem přibral o kilo   Co chvíli se kdekdo Venku po mně dívá Žádný na mě dříví neštípá Láďa jsem, či Géza Ač jsem také býval Hájek z Plavců nebo Uhlíř bez Šípa   Čtyřicítka tatam Padesátka kvačí A to přímo mé osobě v ústrety ]e to všechno príma Jenže já bych radši Zpátky k prvním tónům té své trumpety   Všiml jsem si tuhle Že mi nějak prejská V koupelně nad umyvadlem zrcadlo A ačkoliv nejsem Tím, kdo si rád stejská Zpíval jsem vám, co mě při tom napadlo

 

(Teď vidím, Ladislave, že mi vyvstane problém: Zatímco čtyřicítka, padesátka i šedesátka na počet slabik vycházely, ve slově sedmdesátka je o slabiku víc! No, mám na to celých deset let, abych ten text s touto číslicí nějak upravil…)

text © Ondřej Suchý, 15.12.2006
Foto M.Richtermoc, J.Vlasák, D.Dostál a z archivu O.Suchého

NEPŘEHLÉDNĚTE:   další články v rubrice  ZAJÍMAVOSTI  nebo v sekci PUBLICISTIKA