Vlastimil Marek:  HOLKA Z PLAYBOYE

Právě tak jako je většina současných žen podvědomě (ale o to hůř) ovlivněna Hollywoodem (a dnes v Asii i Bollywoodem) a současnými médii tak efektivně rozmnožovanou a stále účinněji do nich ze všech stran vtloukanou iluzí o „romantické lásce“, právě tak jsou i muži - stále efektivněji a právě tak podvědomě - programováni k iluzi, které pracovně říkám „holka z Playboye“ (i když správně bych měl napsat „obrázek holky z Playboye“). Již v dobách, kdy se vlastnit Playboy trestalo (ale ohmatané výtisky o to více kolovaly, a vytrhnuté dvoustrany holek z Playboye zdobily dvířka převlékacích skříněk většiny mužů nejen v této republice), jsem si všiml, že ony nahé dívky těch nejboubelatějších tvarů nikdy nemívají pihy, a už vůbec ne mateřská znaménka či dokonce faldy někde po těle. Mimochodem, za socialismu se Playboy pašoval (a taky celníky zdatně zabavoval), ale lákal neodolatelně, a byl čten vskutku velmi hojně. Když jsem na jedné brigádě fungoval jako sekretářka právního oddělení Dovozu tisku, upomínal jsem zaplacení předplatného Playboye - kromě mnoha jiných podniků a ministerstev - i takové instituce, jakou byla Akademie věd. Jistě, evoluce nás muže naprogramovala na obliny (a mozek nám reaguje automaticky tím víc, čím je ona křivka boubelatější), a na rozdíl od žen, které lze uspokojit jen sto a jednou pozorností, navíc vždy jinou, lze muže uspokojit pouze a jen tím, že žena přijde nahá. Přesto je ale současná záplava oblé nahoty, zvláště té v dokonalých barvách, individuálně i společensky neobyčejně kontraproduktivní. Dnes trafiky a novinové stánky přetékají gigantickými prsy (ubohé ženy!), oči a mozky mužů jsou ukájeny na všechny způsoby, ale jen virtuálně! V reálu se nic moc nezlepšilo a mužové i ženy jsou vzájemně zklamaní(é). Muži (a chlapci) naprogramovaní Playboyem se totiž ve skutečném životě setkávají s nahotou neupravenou, plnou nevyretušovaných pih a mateřských znamének a vrásek a faldů! Fotografie oněch „holek“ ze všech těch Playboyů (dívka na dvoustránkovém plakátku se tam nazývala a nazývá „playmate“ měsíce) jsou totiž vždy pečlivě aranžované a hlavně retušované (a současná technologie digitálního zpracování fotografií, věřte nevěřte, umožňuje stvořit z ježibaby plážovou superstar)! Všechna mateřská znaménka, všechny nepovedené záběry, všechny nepatřičnosti lze, na rozdíl od života, vynechat a vyretušovat, a muži, takto dlouhodobě masírovaní ideálem ženské krásy, jsou pak ve skutečnosti často a opodstatněně velmi zklamaní: (naprogramovaná) mysl čekala holku z Playboye - a realita je všední, běžná, pihovatá, s faldy. Abych ovšem psal „vyváženě“, musím samozřejmě dodat, že i dívka je obvykle notně zklamaná, protože onen muž vedle ní nejenže není princ na bílém koni, ale ani zdaleka nevypadá jako ti současní američtí nebo čeští „playboyové“ z filmů (např. Martin Maxa a Jiří Bartoška nebo Richard Gere či Brad Pitt). Neviním nikoho, jen konstatuji. A ptám se těch, kteří by to měli mít v popisu práce: kde se dospívající dívky mohou dovědět, co to znamená být Ženou, a že muži jsou jiní než ženy, a že sledování filmů z Hollywoodu může naprogramovat jejich mysl a je samotné (aniž si toho budou vědomy) k téměř jistému budoucímu mileneckému či manželskému zklamání? A abychom šli k prapříčině: kde se mají matky budoucích milenců a manželů českých žen dovědět, že jsou to právě ony, kdo „dělají Muže“? Kde se mohou kluci v pubertě a dále např. dovědět, že ženy jsou naprosto jiné, že odpočívají mluvením a mají desetkrát citlivější kůži po celém těle, takže správně a dobře eroticky je pohladit je pro muže věda a námět celoživotní univerzity života? No a pak přidejme současné možnosti erotických a porno videokazet a DVD (v každé prodejně Levné knihy jsou jich k mání desítky titulů), a několik prvních let soukromé televize a jejího (dodnes!) pravidelného sobotního erotického vysílání  (uvědomme si: minuta sledování takové playmate není jen jedna retušovaná dokonalá mladá holka, ale dvacet pět těchto holek za minutu, které mysl obdivovatele oblin podvědomě nemůže neregistrovat) – a vyjdou nám z toho nejen nesoulad mezi očekáváním a následným logickým zklamáním českých žen a českých mužů ze sebe navzájem, ale i skryté příčiny celkově neustále rostoucí agresivity, stále vyššího procenta rozvodů a domácího násilí i rostoucího počtu mediálně úspěšných psychologů (a jejich povrchních rad v bulváru tištěném i televizním). Mysl takto médii a neretušovanými holkami z Playboye zpracovaného muže (jako ostatně i Hollywoodem zpracované ženy) pak opět logicky očekává, že ona tak oslavovaná zamilovanost (hormonální revoluce v těle a dokonalé obluzení mysli) bude věčná. A je následně, opět vcelku logicky a předpověditelně, velmi zklamaná. A on pak viní tu druhou (toho druhého) nebo sebe samého (sebe samou), a začne intenzivně hledat tu ideální partnerku (ona zas toho ideálního partnera) atd. atd., a najde-li, je pak opětně zklamán(a). Obrázek holky z Playboye je totiž navíc „bezpečný“: nic nechce, a je-li třeba, je vždy po ruce. Takto „naprogramovaný“ muž pak buď vůbec nedokáže „sbalit“ holku, anebo se na její nahotu v reálu vůbec nedokáže podívat: je to na něho až nesnesitelně silné. Cítí se pak ohrožen a bezbranný. A reaguje agresivitou. Komu to prospívá? Jen výrobcům a prodejcům erotických magazínů a pořadů a kondomů a erotických pomůcek a seznamek a seznamovacích pořadů. A kdo spláče nad výdělkem? Všichni ti zklamaní, a celá společnost v několika následných generacích. Rozumějme si - nehoruji pro zákaz Playboye či erotických pořadů. Varuji jen před jejich zneužíváním a také před vědomě neregistrovanými následky, které pro muže (i ženy) tyhle „holky z Playboye“ představují. Řeklo by se, vždyť je to jen obrázek holky z Playboye.   Pozitivní zpráva: stačí se naučit rozlišovat mezi „snem“ (třeba ve formě obrázků holek z Playboye) a realitou. Máme na to v mozku jedno takové zařízení, které se taky (jako svaly) dá trénovat! S chutí do toho…   text © Vlastimil Marek, 12.11.2004   DOPORUČUJEME:   další články z rubriky   KOMENTÁŘE