Jitka Dolejšová:  POZITIVNÍ ZPRÁVA NEJEN PRO BROUKY

Po zemi lezl brouk. Což je celkem normální. Až na to, že ta zem byl dlážděný chodník plný spěchajících lidí v centru Prahy a tím broukem mandelinka. …Bramborová. Žluté krovky s černými proužky. Lezla si tam, nikoho si nevšímala, a lidi si nevšímali jí.
Nevím, proč jsem ji tenkrát ráno zahlédla zrovna já, vzala ji do dlaně a odnesla do trávy městského parčíku.
Přitom jsem si vzpomněla na jednu smutnou „veselou historku“: Malá holčička říká mamince. „Mamí, tady po cestě lezl brouček. Tak jsem ho zašlápla, aby ho nepřejelo auto“.
 
Ponechme teď stranou úvahy o škodlivosti mandelinky. Zkrátka dostala šanci na další život.
 
Někdy se i my, dospělí, chováme jako ta malá holčička. Bojíme se myslet pozitivně, natož – probůh – to ještě vyslovit nahlas!  Na otázku: "Jak se máš?", říci: "Skvěle, výborně, vše se mi daří."
Obáváme se, že dobré zprávy zakřikneme. A když už něco takového vyslovíme, honem hledáme nějaký kus dřeva, abychom to pro jistotu třikrát zaťukali.

 

Jako děvčátko zašláplo brouka, tak my v sobě zašlapáváme pozitivní myšlenky a představy. Ono se to moc nenosí – každý veselý, šťastný a usměvavý člověk je tak trochu podezřelý. A tak si radši lebedíme ve skepsi, pesimismu, škarohlídství, a říkáme si – aspoň nebudeme tak zklamaní, až to negativní opravdu přijde. Přesně víme, který den nebyl slunečný. Ale jen málokdy si všimneme, že každý mrak má zlatý okraj.
 
Zkuste někdy vzít do ruky nejen zatoulaného brouka, ale také podat ruku někomu, kdo to potřebuje.
Usmívejte se na lidi – udělá jim to radost. A koneckonců nám taky.

                                Pár zimních momentek z fotoarchívu Dolejšových:

                          
                                                                                                                         unikát:lesní paterčata


 
text a foto © Jitka Dolejšová, 27.11.2004


DOPORUČUJEME:   
další články z rubriky  ZBÝVÁ DODAT ....