Je to neuvěřitelné, ale poprvé se stalo, že na jednu mediální zprávu reagovali hned dva autoři POZITIVNÍCH NOVIN najednou. Pikantní přitom je, že zpráva pochází z Nového Zélandu, kde žije a pracuje - shodou okolností - naše "stálá dopisovatelka" TB.
A protože její příspěvek ideálně doplňuje informace k článku Vlastimila Marka, který rozvíjí delfíní téma (jak je jeho dobrým zvykem) do mnohem větší hloubky, dovolil jsem si spojit oba materiály do jednoho celku. Věřím, že to autorům nebude nepříjemné.     
Pavel Loužecký

Vianočný ošiaľ na Novom Zélande je v plnom prúde. Vyzdobené obchody, lákavé ponuky, všade milión ľudí ... Posledný týždeň sme strávili nakupovaním darčekov a písaním vianočných pohľadních. Uf – konečne to máme za sebou a tak si od teraz budeme spokojne užívať predvianočné obdobie. Preto nebol čas informovať vás, čo sa deje u nás “dole” Sľubujem, že sa polepším a na začiatok aspoň posielam POZITÍVNU správu o tom ako delfíny zachránili plavčíkov pred žralokmi. Správu uverejnili 24.11.2004 v novinách New Zealand Herald a pre vás ju preložil Matúš Vell.
 

 

Delfíny nás zachránili pred žralokmi, tvrdia plavčíci
 

New Zealand Herald, 24.11.2004
By AINSLEY THOMSON

Skupina delfínov má zásluhu na záchrane plavčikov pred veľkým bielym žralokom (Great White Shark), ktorý okolo nich kružil.
Morský záchranár Rob Howes, jeho dcéra Niccy (15), Karina Cooper (15) a Helen Slade (16) plávali v mori 100m od brehu, na pláži Ocean Beach neďaleko Whangarei keď k nim veľkou rýchlosťou priplávalo sedem delfínov a pritlačilo ich k sebe.
"Správali sa veľmi čudne", hovorí p.Howes: "krúžili tesne okolo nás a plutvami udierali do vody".
P.Howes a Helen Slade sa vzdialili asi 20m od ostatných, keď delfín priplával priamo k nim a ponoril sa pár metrov pred nimi.
"Otočil som sa vo vode aby som uvidel kde sa vynorí, a vtom som uvidel veľkú sivú rybu plavajúcu okolo mňa", hovorí p.Howes. Skusený vodný záchranár je presvedčený, že to bol 3 metre dlhý veľky biely žralok.
"Oblúkom preplával okolo mňa a zamieril k druhým dvom dievčatám. Zovrelo ma v krku, pretože jedna z nich bola moja dcéra. Delfíny začali byť veľmi podráždené".
47ročný p. Howes hovorí, že delfíny ich (všetci sú členovia Morského Záchranného Klubu vo Whangarei) - nahnali späť do skupinky a krúžili okolo nich ďalších 40 minút, odháňajúc žraloka.
"Plávam s delfínami tak 3-4 krát do roka a za 6 rokov som ich nevidel takto sa správať"
Pán Howes nepovedal dievčatám, že vo vode s nimi bol aj žralok. Ďalší plavčík Matt Fleet bol na mori v záchrannom člne a a všimol si čudne sa správajúcich delfínov. Z člna skočil ku plavcom do vody a takisto si všimol žraloka.

Stretnutie človeka so žralokom sa stalo 30.októbra ale pán Howes o tom verejne neinformoval až doteraz. "Mlčal som o tom 3 týždne, pretože som nevedel ako sa k tomu postaviť" Jediným dôvodom prečo svoju skúsenosť zverejnil je, že "nechce aby bol niekto pohryzený (žralokom) a potom ma obvinil, že som neinformoval že je tu žralok".
 

Dr. Rochelle Constantine z katedry biológie Aucklandskej Univerzity hovorí, že také niečo sa stáva zriedka, ale že už počula o podobných udalostiach v iných krajinách. Hovorí, že žraloky za normálnych okolností nepredstavujú riziko pre novozelandské delfíny, ale že delfíny by zaútočili na žraloka ak by sa cítili ohrozené.

"Podľa toho ako poznám ich reakcie, tieto delfíny sa správali tak akoby žralok predstavoval hrozbu pre niekoho alebo niečo. Delfíny sú známe tým, že pomáhajú bezbranným živočíchom. Je to altruistická reakcia a tento druh delfínov je je tým preslavený..

Ingrid Visser, ktorá 14 rokov študuje správanie sa morských živočíchov, hovorí že z celého sveta pochadzaju správy o delfínoch chrániacich plavcov – Delfíny pravdepodobne zacítili nebezpečenstvo hroziace plavcom a prišli ich ochrániť"

 

---

FAKTY

Delfín (Bottlenose Dolphin)
Dĺžka: 1.9 - 4.2 metra
Váha: Priemer 250kg, ale možu mať až 650kg.
Strava: Rôzne druhy rýb. Dospelý delfín môže skonzumovať až 8-15 kg denne



Veľký Biely Žralok (Great white shark)
Dĺžka: môže vyrásť až do 7m, ale bežne má od 4m do 5m.
Váha: až do  2100kg.
Strava:  žerú skoro všetko, čo pláva (ryby, tulene...)
 

 

 
 text © TB, Matúš Vell,  1.12.2004

DELFÍNI

Na Novém Zélandu se nedávno stal zvláštní případ. Čtyři delfíni kroužili asi čtyřicet minut kolem čtyřech lidí, kteří se koupali v moři, a zachránili jim tak asi život. Teprve po chvíli totiž ti lidé zjistili, že je poblíž s velkým zájmem pozoruje veliký žralok. Delfíni žádnému z lidí nedovolili opustit kruh, a odplavali až poté, co odplaval i žralok. Vědci, kteří byli žurnalisty požádáni o komentář, ovšem prohlásili, že na tom není nic divného, že takto delfíni chrání i svá mláďata a že „za své mládě považovali i člověka…“
 

Vida je, odborníky. Nezbývá než jim přát podobnou příhodu se žralokem, ale bez delfínů poblíž. Vědomý akt pomoci by nepoznali, ani kdyby je kopl do zadku.

Delfíní mozek je totiž, přátelé, větší než ten lidský, složitější, a výkonnější. John Lilly se kdysi rozhodl přestat zkoumat inteligenci delfínů, protože mu došlo, že jsou chytřejší než on. A začal zkoumat sám sebe, respektive co to udělá s jeho mozkem, myslí a vědomím, když se bude dlouhodobě „vznášet“ ve vodě jako to dělají delfíni. Dnes také víme, že delfíni mají velmi složitý sociální život, že se mezi sebou dorozumívají, a to dokonce na třech rovinách najednou, a také nesrovnatelně rychleji, než my lidé.
 

Zkrátka ti by si své mládě a lidské (natož dospělého člověka) nespletli, ani kdyby za to dostali kbelík ryb.

Díky ultrazvuku navíc delfíni jaksi „vidí“ i co se děje uvnitř těl partnerek – sledují pokračující  březost samic a navazují tak vztah s budoucím mládětem ještě v nitroděložním stavu.
 

Existují delfinária, ve kterých velmi úspěšně léčí i mentálně a tělesně velmi poškozené děti.

Osobně se domnívám, že delfíni pomocí ultrazvuku vidí do těl a mozků těchto dětí, a že svými velmi složitými akustickými projevy přímo napravují, či pokouší se napravit, co je nehomogenní, rušivé. Ultrazvuk dokáží nasměrovat na milimetr přesně.
 

A co se týče našeho výzkumu delfínů – spíše si myslím, že to jsou delfíni, kteří, pokud mají chuť, si se svými výzkumníky hrají a zkoumají je a občas se asi docela baví.

Jsem přesvědčen, že bychom se měli a mohli od delfínů mnohému naučit. A že to není jen nějaký utopický sen, svědčí nejen to, že stále více lidí platí za to, aby si mohli zaplavat s delfíny, ale i to, že v USA, v Německu i v Rusku narůstá počet žen, které rodily nebo chtějí rodit v blízkosti delfínů. Jedné německé televizní producentce a moderátorce se to sice přímo nepodařilo, ale o své dvoudenní zkušenosti plavání s delfíny a následném těhotenství a „běžném“ porodu syna napsala:

„Delfíni symbolizují svobodu, bezpodmínečnou lásku a přijetí. Když to objevím pro sebe, mohu to předat svému synovi. Vybíral si mnohé z toho, jak jsme žili poté, co se narodil. Smí si otevřeně objevovat svůj život. Volně si vybírá svůj spánkový režim, čas na hraní, jídlo, kam a kdy jít ven. Ještě nedávno byla kapacita mého soukromí omezena. Už nechávám lidi dostat se blíž. Jak jsem jenom mohla být jiná? Od narození jsem spala sama, napájena kaučukovými dudlíky a lahvemi, zabalená do šatů. Dotek pokožky na pokožku byl omezen. Trvalo léta, než jsem se postupně zbavila ochranných vrstev.“
 

Její syn byl porozen císařským řezem v nemocnici, ale žena se nedala nepříznivými okolnostmi znechutit a duchovní i tělesný zážitek plavání s delfíny jí pomohl nalézt zcela jiný vztah k synovi a světu:

„Můj syn mi spal po boku od svého narození a od čtvrtého měsíce spal se mnou nahý. Takhle také strávíme nejvíce času spolu. Stále saje tolik, kolik chce. Máma a mléko lidské laskavosti na něj stále čeká. Zažíváme hlubokou důvěrnost a blízkost. Kojení mu pomáhá integrovat cokoliv se v tom momentu děje. Přileze ke mně, když je unavený, nešťastný, nebo se vrací z dobrodružství. Brzy ráno, stále spící, se přiblíží, napije se a vyráží na další cestu. Jak stárne, blízkost a důvěrnost jsou pro něj snazší. To je vše, co poznal. A při tom dávání jemu to vlastně dávám sobě. Naučila jsem se lásku, přijetí a bytí v přítomném okamžiku.
 

Mnohá očekávání zmizela a současnost byla přijata láskyplně, jako kdyby to bylo to, co jsem chtěla. Jeho nemocniční porod je klasickým příkladem. Je delfíní dítě, jak jsem si přála. Jaký je rozdíl v tom, jak byl porozen? Je zde, živý a zdravý. Je to moje srdíčko. Takhle jsem to všechno nějak chtěla. Delfíni mne naučili přijmout život a rozlišit, co je důležité. Otevřela jsem se lásce zevnitř i od mnoha lidí, které jsme potkali. Cítím se s tímto světem spojena a stejně tak i můj syn. Vím, že množství lásky, které mu dávám, znamená kolik lásky mu dá svět a naopak, jakou on obdaruje svět.“

Je přitom jedno, jestli ona niterná a nebojím se napsat duchovní přeměna oné ženy byla způsobena jen jejím zážitkem a uvolněním z dvoudenního plavání s delfíny, nebo jestli k tomu přispěla i jakási ultrazvuková „domluva a přímluva“ těch dokonalých hravých a tak inteligentních savců. Plavání s delfíny v ní každopádně probudilo předtím netušené a nezažité možnosti a schopnosti vnímat svět zcela jinak, které jí dovolily vnímat a vychutnávat si skutečné a hlubinné radosti vědomého rodičovství jako oslavy zázraku života.
 

Možná by to chtělo povinné dvoudenní plavání s delfíny pro každého nově zvoleného poslance či senátora, týdenní soustředění v delfináriu pro každého ministra či předsedu vlády, a „povinné“ porody všech dětí tamtéž. Jsem si jist, že by se to dlouhodobě státu a národu setsaskra vyplatilo (a přestali bychom vymírat).

Delfíni jako řešení našich individuálních, ale i celospolečenských problémů, to zní dobře, že?

 

  text © Vlastimil Marek, 1.12.2004
 

 

DOPORUČUJEME:   další články z rubriky   ZAJÍMAVOSTI