U naší chaty rostly tři lískové keře. Každý rok se na nich urodila spousta lískových oříšků. Každý rok maminka plánovala, jak je použije na vánoční cukroví. A každý rok ji předběhly veverky a my si museli oříšky kupovat.
 

Až jednoho podzimu ...
Maminka přišla s dokonalým plánem. Když každý trs oříšků pevně zabalí, veverky utřou nos. Tedy čumáček. A na našem vánočním stole se konečně objeví cukroví zdobené lískovými oříšky z vlastní zahrádky.
Plán byl vymyšlen, jen ho zrealizovat. Vybrakovali jsme z lékárničky veškerý obvazový materiál a skoro celý večer stříhali čtverce z gázy.
Následující den jste mohli vidět členy naší rodiny, jak skotačí kolem lískových keřů, natahují se a zase lezou po čtyřech a obalují trsy oříšků do úhledných balíčků. Omotat gázou, pevně zavázat, aby oříšku nevykukovala ani špička. Tak. Keře vypadaly jako ozdobené bílými vánočními koulemi.
 

Koncem listopadu jsme přijeli na chatu za účelem bohaté sklizně. Na trávě se třpytila jinovatka, nebe bylo šmolkově modré, pohádková idyla.
Najednou se před námi objevila černá veverka. Hop, hop. A hned za ní druhá, s rezavým kožíškem. V tlapkách si nesly bílé ranečky – naše oříšky! Když jsme přišli k lískám, smutně na nás koukal poslední bílý raneček. Vše ostatní si veverky rozebraly. A určitě si pochvalovaly, jak je letos naše mamka hodná – zabalila jim oříšky rovnou do vánočních balíčků, aby ty oříšky nemusely nosit po jednom.
 

Tenkrát byly Vánoce opravdu nezapomenutelné – každý z rodiny dostal po večeři symbolicky jeden lískový oříšek z naší vlastní zahrádky. Pro štěstí. A veverky si určitě lebedily, jak jsou lidé hodní. Doufám, že jim aspoň chutnalo.
 

PS: Hajný z lesa se nás na jaře ptal, jak je možné, že po lese nachází kusy gázy a roztrhané obvazy. Nic jsme neřekli a jen pokrčili rameny. Kdo ví...

 text © Jitka Dolejšová, 23.12.2004


DOPORUČUJEME:   další články z rubriky INSPIRACE