JE EVROPAN   Jednoho dne mi na redakčním stole zazvonil telefon. „Tady Židek, četl jsem vaše povídání s Eduardem Hrubešem. Sošku, kterou na fotografii drží v ruce, jsem kdysi udělal já. Bylo by možné, abyste mi tu fotku poslali?“ Bylo. Jmenuje se Václav Židek. Na jeho vizitce ovšem stojí Wenzel Richard Židek. Je Čech. Nebo byl Čech? Muž, který se na pár dní v Praze objevil, žije již mnoho let v Německu. Než emigroval, toužil udělat díru do světa přes plavání v kanálu La Mance. Možná by se mu povedlo, patřil totiž k nejlepším českým vytrvalostním plavcům. Jednoho dne se mu však život z gruntu změnil. Všeho nechal a zůstal za hranicemi.

Do našich srdcí nějak víc prší. Přestáváme k sobě mít blízko a čím dál častěji vážeme uzlíčky samoty. Je dobře, že jsou mezi námi lidé nadaní kouzelnou mocí: umějí uzlíky rozvazovat, umějí přivolat úsměv na tváři. Nebo možná jen docela obyčejné pousmání. Někdy i to stačí

 

Václav Židek má rád, když se lidé usmívají

 

    „Měl jsem štěstí, že po příjezdu jsem získal zaměstnání u umělecké firmy Achatit Schirmera v Kolíně nad Rýnem.“ vzpomíná muž, o němž je řeč.
S uměním ale jeho začátky zas tak moc společného neměly. Ferda mravenec - práce všeho druhu, dalo by se říct. Pracoval ve skladu, jezdil s náklaďákem, taky zahradníka jeden čas dělal. Pak se mu osud postaral o parádní životní obrat.

    „Jednoho dne jsem byl panem Schirmerem přeřazený do modelářského oddělení. Připravovaly se tam formy pro sériovou výrobu soch,“ vzpomíná pan Židek.
Krůček za krůčkem začal postupovat a dnes je už úspěšným modelářem, výtvarníkem, sochařem a dokonce i zlepšovatelem. Předložil sedm zlepšovacích návrhů, které se velmi osvědčily a staly se nedílnou součástí práce celého týmu oddělení Achatit.

 

Také Werich ho ovlivnil
 

    Život se s námi nemazlí. Jenže ono skutečně záleží jenom na nás, z čeho si uděláme křídla, na nichž se pokusíme vzlétnout.

    „Miluji pohled do hlediště, když se lidi smíchem potácejí jako bárky ve vichřici srandy.“ napsal kdysi pan Werich. Václav Židek si právě toto už dávno zvolil za motto života.
 

Pro radost modeluje klauny. Proč?

    „Protože klauni byli vždycky a všude, za všech okolností, v  době svobody i nesvobody, miláčkové lidí. Protože klaun může třeba jen podvědomě zlepšit náladu.“

    Je to možná trochu paradoxní, ale svůj postup si český emigrant Židek udělal v Německu soškou známého ruského klauna Olega Popova, kterého zkusil vymodelovat podle starého plakátu.

    „Oleg Popov byl vynikající klaun a také moje první figura, kterou jsem udělal. Němci mají klauny rádi, brzy po nich byla velká poptávka. Pak jsem přišel s novými návrhy. Jsem od přírody veselá nátura a humor je pro mě koření života, baví mne vymýšlet právě tyhle figurky.

 

Bez klaunského nosu
 

    Židkovi se do Čech vrátit nechtějí, jejich synové už vyrostli  v Německu, založili si vlastní rodiny…

    Co  vás zaujme, když sem občas přijedete?“

    „Syn je v Německu podnikatelem, má ošetřovatelskou firmu pro těžce postižené. Dělá šestnáct hodin denně. Tady se občas zdá, že někdo založí firmu, najme pracovníky a pak si hraje na šéfa. To v Německu není, majitelé firem jsou třeba i milionáři, ale pracují nejvíc z celé firmy. Když je potřeba, jdou sami dělat jakoukoli práci.  A své bohatství nestavějí tolik na obdiv.“    

 

Záleží jen na nás, z čeho si uděláme křídla, abychom mohli vzlétnout

 

    „Když je i vám někdy s klauny trochu smutno, jak se vlastně odreagováváte“?

    „Čím je člověk starší, tím méně času má, život víc utíká, to si uvědomuji stále intenzivněji. Odreagovávám se v přírodě. Miluji Norsko, kam se rok co rok vracím, vždycky tam naberu sílu. Přiznám se, že v Norsku jsem raději než v Čechách, kde první věcí, která vás udeří do očí, je neudržovaná zeleň, poničené objekty od sprejerů, kterým je jedno, kde se vyžívají…

    Dost. Zůstaňme radši u těch krásných figurek s červenými bambulkami nosů a šibalskýma očima. Mezi nimi je náš svět přece jenom lepší.

 

 

ALENA ŠLOUFOVÁ

Květy č.30/1998
originál článku najdete zde (ve formátu jpg)

  Snímky z archívu Václava Židka
  23.12.2004
  ZPĚT NA ČLÁNEK  SRDCEM VŽDY ČECH ...

DOPORUČUJEME:   další články z rubriky  ZBÝVÁ DODAT ...