Alena Heinová:   PODEJTE  PAC!

   Betynka v koutě pokoje vypadá jako mokrý chumlíček rozvibrovaný děsem… Kňourá ale jen maličko, tichounce, sotva slyšitelně… Ví, že nahlas nesmí. Ví, že musí být v koutě na hadru a necapat moc kolem.Ví, že nesmí štěkat. Ví,že se nesmí počurat, i kdyby jí prasklo bříško. Ví, že když to nevydrží, nedostane nažrat a napít možná taky ne. Voda v misce je teplá a špinavá a brzy vyschne. Když si páníček nevzpomene, vyschne určitě. Za normálních okolností by Betynka byla trpasličí pudlička načesaná jako bílé světýlko. Protože okolnosti jsou jaké jsou, Betynka je šedý zcuckaný chumel s přilepenými bobky na zadečku, suchým horkým čumáčkem a brečícíma očima. Byla vánoční dárek krásné slečně.Skončila u dárce, který na ni nemá čas a až večer otevře dveře a nakopne Betynku , aby se šla někam na pavlač vyčurat, Betynka už ten kopanec nezvládne a počurá se na prahu…A dostane další.  Vyběhne ven, a kdyby rozuměla lidským slovům, uslyšela by, že je smradlavá špinavá pochcaná čuba…
 
   Slepice nemá jméno. Žádná Cajda nebo Trajda. Říkejme jí slepice X. Je mezi dalšími slepicemi A – Z v kójích, nebo jak se ty drátěné ohrady jmenují, aby nesla. Tedy – nosnice X. Dokud nosnice X produkuje vejce, dostává před zobák do korýtka něco nasypaného a ve vedlejší rýze koryta má vodu. Aby se dostala potravě a k vodě, musí prostrčit krk mezi dráty. Prostrkává ho často, protože zobat a pít se musí, zejména když se má snášet. Protože ho prostrkává často,drát odere peří z krku.  Slepice X je holokrká. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Prostrkává, zobe, pije, snáší. Když přestane, je vyndána z kóje a brzy  zlikvidována. Člověk, který ji z kóje vyprošťuje, si všimne, že v drát z podlážky je ve slepičím pařátku zaklíněn tak pevně, že ho skoro nejde odtrhnout. Musí vyvinout sílu, aby slepici X vyrval od podlážky. „Hele,“ řekne člověk ke druhému člověku, “tý slepici přirostly hnáty k podlaze!“
 
   Velrybí matka má mládě. Plují mořem jako velký tlustý modrý anděl a andělátko. Na tu obrovskou masu, jakou jsou, mají až taneční pohyby. Člověk, který to pochopí, natočí o nich film. Natočí film o tančících modrých andělech modrých moří,kteří jeden ze svých tanců zbarví doruda.Do vod se nezřítí slunce ani ohnivá kometa, jen dobrý střelec velrybářské lodi  tu modrou andělici zabije. Modré velrybí andělátko ne…to tam zůstane. Ale třeba bude mít štěstí, třeba zahyne někde na pokraji špinavého moře, plného lidských odpadků, třeba mu nebude dlouho teskno po matce…
Člověk, který to pochopí, natočí film a ukáže ho lidem. Podívejte se na svou lidskost, na svůj vznešený rozum, který dovolí ničit, co by vám pomohlo líp žít…

 

 

Člověk, který to pochopí…

 
   O to jde !
 
   Vánoční čas dává každoroční šanci lidem, aby si naslouchali, tedy i k tomu, aby se uslyšeli. Podají si ruce, políbí se, obdarují se, povečeří u jednoho stolu.
Což o to, po svátcích se třeba rozejdou, vynadají si, pomluví se, možná i zradí. Po svátcích je nesvátečně. Po svátcích nastává takzvaná normální situace. Koneckonců, je na lidech, jak spolu vyjdou. Jak chápou svátky a jak si představují normální situace.
Mohou to přijmout – nebo se tomu bránit. Mohou být spolu – nebo se rozejít. Mohou toho docela dost. Jsou lidmi v lidském světě – ať už to zní humanisticky nadějně nebo docela opačně.
 
   Ale co ty živé bytosti, které člověk k sobě připoutal – pro jejich užitek, některé dokonce jen pro jejich krásu, pro lidské oko třeba i zábavnost, zvláštnost, atraktivitu…nebo jak to člověk pojmenuje…Co ty živé bytosti, které pojmenoval:  ZVÍŘATA?  A když chce zvlášť zdůraznit krutost a bezohlednost člověka, říká o něm, že se chová jako zvíře.
Co tedy tyto živé bytosti, které jsme my, lidé, učinili závislé na nás, protože jsou chovná, užitková, kožešinová, pokusná a kdovíjaká ještě, protože nám  dávají  potravu, oděv, zábavu, společnost, pomáhají  zkoumat nemoci a léky proti nim a kdovíco ještě…?
 
   „Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze bezpečně tvrdit: ten, kdo je krutý ke zvířatům, nemůže být dobrý člověk.“ Tohle řekl už  před více než dvěma stovkami let spisovatel Jean Paul.
 
   A naštěstí jsou na světě společenství živých bytostí zvaných lidé, která  se starají  o to, aby člověk zacházel s jinými živými bytostmi – zvířaty –  tak, aby netrpěla, ale jejich život naplnil svůj smysl a nebyla degradována jeho hodnota. Jsou to světové společnosti na ochranu zvířat a jejich nadace, shromažďující prostředky pro takovou činnost. Česká Nadace na ochranu zvířat právě v tyto dny slavila desáté výročí své existence. A udělala to slavnostním koncertem, který má ve svém názvu přímo výzvu – kupodivu tentokrát nesměrovanou ke zvířatům, ale k bytostem lidským:  PODEJTE PAC !
Uvidíte ho na první svátek vánoční – 25. prosince ve 14.00 na 2.programu České televize. Bez nároku na honorář v něm vystoupí známí a slavní zpěváci, herci  a muzikanti. Ale také vy, kteří to odpoledne zasednete k televizním obrazovkám, abyste sledovali osudy zvířat, jak o nich a pro ně lidé vyprávějí, zpívají a hrají, můžete přispět do veřejné sbírky Žijeme tady společně, které – stejně jako celému benefičními koncertu – poskytl záštitu primátor hlavního města Prahy
dr.Pavel Bém.
 
   Jako moderátoři celého galaprogramu se objeví na televizní obrazovce dvě nové mladé tváře. Herečka, písničkářka a textařka Jana Rychterová  a herec, zpěvák a moderátor Filip Sychra. Oba znají především příznivci šansonu - a pochopitelně také příznivci a přátelé zvířat. Konečně hlavně proto Jana i Filip jsou průvodci tímto pořadem, který si klade za cíl vás, diváky, samozřejmě pobavit, potěšit – ale také takříkajíc zaujmout pro věc. Protože – říká to ostatně sama prezidentka Na ochranu zvířat paní Marcela Lund: „ To,že se lidé chovají někdy ke zvířatům krutě, většinou vůbec není proto, že by to byli nějací sadisté – i když i to se, bohužel, občas stává. Jejich jednání je především nepoučené. Jednají nepřiměřeně, necíleně krutě, z nevědomosti ! Z toho - ostatně velmi nepatřičného pocitu –  pána tvorstva, který se domnívá, že je dostatečně poučen už jen svým nadřazeným postojem nad zvířetem. Proto nadace klade velký důraz na osvětovou činnost, na vzdělávání -  v každodenním tématu vztahů člověka a zvířete. A možná, že na začátku všeho stojí to základní, co by si každý z nás mohl přiznat: že totiž  naše lidství není ve skutečností žádnou nadřazeností někoho nad někým. Je prostě uvědoměním si toho, že naše schopnosti začínají mít smysl jen když je  pochopíme  i  jako možnosti k tvoření dobrého, prospěšného – a hlavně je přestaneme považovat za jednou provždy dané.“

 

Jana:
  Nesmírně se mě dotýká utrpení – ať už lidské nebo zvířecí.Někdy mám pocit, že bych vzala domů všechny toulavé kočky a psy.  Ale jsem realistka, už nepláču nad cizími osudy – to totiž nepomáhá.Raději tu a tam přispěji konkrétním činem.
Doma mám vlčáka, který se  mnou přestěhoval z venkova do Prahy.Občas si stěžuji, že je paličatý a divoký, ale co čekat, když se říká „jaký pán…“.
 
Filip:   Mě mrzelo už jako kluka, že jsem doma, v našem bytě s ústředním topením, neměl žádného zvířecího kamaráda. Nešlo to. Nebylo místo. Dneska už vím, proč. Každý z nás potřebuje místo pro život a odpovídající podmínky. Člověk stejně jako zvíře. A tak se těším ze zvířat, která potkávám a když jim můžu pomoct, rád se přičiním. Třeba i tím, že přispěju na nějaký ten další domov pro opuštěné zvířecí kamarády lidí, kteří kamarády být neumějí…

 

Na koncertě zaznějí také   PRÁVA ZVÍŘAT –  určitá pravidla,
která by zvíře – pokud by bylo schopno dorozumět se s člověkem slovy –  
mělo právo NA ČLOVĚKU žádat.


■ ČLOVĚČE, který máš srdce a rozum, dbej, prosím, aby byla zachována práva, která mám jako živá bytost na této planetě, kde žijeme společně:
 
POMOZ mi ukojit žízeň a hlad čerstvou vodou a krmí, aby bylo zachováno moje zdraví a síla.
 
VYKAŽ MI vhodné místo k odpočinku a chraň mě před nepohodou a nepřátelským okolím .
 
NEDOVOL, abych trpělo, ošetři má zranění a najdi způsob, jak vyléčit mé nemoci.
 
CHOVÁŠ-LI MĚ pro svůj užitek nebo potěšení, poskytni mi prostor, který pro mě nebude vězením a dopřej mi blízkost mých druhů.
 
OSVOBOĎ MĚ od strachu, úzkosti a strádání těla i duše.
 
PROTOŽE I JÁ, člověče, vnímám, cítím, obávám se a miluji jako TY.
 
PROSÍM, NEZKLAM mou důvěru a mou lásku k Tobě – ona je často smyslem mého života s Tebou.
 
A NEDOPUSŤ, ČLOVĚČE,  aby oddanost mého srdce zahanbila rozhodnutí Tvého rozumu.

 text © Alena Heinová, 28.12.2004
 ilustrační foto použito
z webových stránek NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT




 Webové stránky
  NADACE NA OCHRANU ZVÍŘAT 
 

NEPŘEHLÉDNĚTE článek V.R.ŽIDKA o Aleně Heinové:   Vzácná to žena  

DOPORUČUJEME:   další články z rubriky INSPIRACE