Martina Fialková:    A BYLA SVATBA
  
Včera, 1. dubna 2005, byl Apríl – ale také  krásný slunný den, i když trochu studeně foukalo. 
Odpoledne v 15 hodin jsem dorazila do Dřevčic, kde už se svatebčané sjížděli před starou tvrz.
Kromě příbuzných tam bylo spousta mladých lidí - kamarádů, švédských i českých, přátel ze skauta od ženicha Pavla a Veroničiných kamarádek, někteří se již viditelně znali navzájem.
 
Kdože to měl svatbu, a kde jsou ty Dřevčice, ptá se jistě čtenář. Tak tedy – nalistuj, milý čtenáři, Český dialog číslo 9/2004, kde je rozhovor se sympatickou Veronikou Koutnou, která se svým českým rodičům, manželům Koutným narodila ve Švédsku. Ano, den D zmiňovaný v rozhovoru přišel a naše milá Veronika si vzala Pavla, českého truhláře a vedoucího skautského oddílu z Prahy 8, (pro zasvěcené ze 46. střediska Sfinx).
Svatba se konala kousek od Prahy, v malinké vesničce Dřevčice se starou tvrzí, kterou tu zrekonstruovala parta nadšenců. V tvrzi se od jara do podzimu konají zajímavé „středověké“ víkendy. V prostředí kamenného a dřevěného středověkého hospodářství s částečně zastřešeným dvorem se můžete podívat nebo si i vyzkoušet, jak se zachází s domácím zvířectvem, které tu chovají ve stájích a chlívcích, můžete si zastřílet z luku, utlouci v máselnici máslo, podívat se do kovárny na kován koní…No a tohle krásné, romantické prostředí uvítalo i první svatbu – právě tu, o které bude řeč. Výhodou je skutečnost, že se zde svatby mohou odehrávat částečně pod širým nebem. Obřad proběhne ovšem ve velké síni tvrze s mohutnými trámy a kamennou podlahou, hostina pak, když ještě není dostatečně teplo, v hodovní síni vedle.  
 
Vraťme se ale do slunného odpoledne, k první reportáži z česko-švédské svatby v Dřevčicích.
Mamince nevěsty Lídě i tatínkovi Jiřímu to velice slušelo, oba je také znáte z fotografií u zmíněného rozhovoru a my zase ze „švédských setkání“ v Kirkekvarnu. Lída měla nádherné starorůžové šaty s krásnou ozdobou, Jiří vypadal jako šlechtic z pohádky. Bratr Veroniky Martin celou svatbu organizoval, zval lidi na místa, vysvětloval, co se bude dít, to vše dvoj až trojjazyčně, protože hostů ze Švédska, ale také anglicky mluvících, tu bylo opravdu hodně. Pomáhal samosebou i  personál z tvrze, oblečený do středověkých kostýmů. K mému překvapení jsem se zde potkala s manželi Brabencovými, našimi čtenáři ze Švédska, jak jsem zjistila rodinnými přáteli Koutných.
 
Ze dvora, kde bylo slyšet ovečky, poníky a kozy, – a mohli jste si je i pohladit v otevřených kotcích - se šlo dovnitř. V síni je to velmi krásné. Kamenný starobylý interiér obložený dřevem, všude svícny s hořícími svícemi a v tom příjemném příšeří - k mému dalšímu velkému překvapení –  visely v plné barevné kráse velikánské obrazy pana Pechara - čeští králové a knížata. Svatební síň ozdobená těmito obrazy, jejichž reprodukce máme v našem Českém kalendáři, působí velice krásně, vznešeně a tajemně zároveň. V originále, v barvě a v těch velkých rozměrech jsou obrazy nádherné.
  
No a pak už začali hrát švédskou svatební písničku na housle a flétnu dva mladí Švédové, svatebčané a objevila se nevěsta Veronika s tatínkem, ženich Pavel s maminkou a dva svědkové – český kamarád a švédská kamarádka novomanželů. Veronika kráčela v dlouhých šatech s krásným účesem vznešeně, na vysokého štíhlého ženicha bylo radost pohledět.
Proběhl obřad -  v češtině, pak byla zase švédská a česká hudba, čtení z bible česky i švédsky a opět švédská písnička na závěr.  
Venku na nádvoří pak focení, gratulace a přípitek českou tradiční medovinou. Zde pak byl čas i na předání svatebního dárku od naší redakce. Novomanželé dostali krásnou, nedávno vydanou výpravnou knihu České lidové zvyky a k tomu CD s nahrávkou Dvořákovy Novosvětské. A do třetice pak to hlavní, celoroční předplatné na Český dialog.
 
Veronika s Pavlem zatím budou žít ve Švédsku, Pavel se pilně učí švédsky a oba věří, že jeho šikovné ruce se dobře uplatní i tam. Už teď se ale oba těší na léto v Čechách, kdy spolu opět (možná už naposled) povedou skautský tábor.
Přejme jim, ať jim vydrží úsměv na tváři tak, jako ve svatební den, a když by měly být slzičky, tak jen ty slzičky štěstí, které Veronice ukáply při obřadu.
 
text © Martina Fialková, Český Dialog, 20.4.2005
http://www.cesky-dialog.net
DOPORUČUJEME:  další články z rubriky  ZBÝVÁ DODAT ...