POZITIVNÍ NOVINY


Nedávno jsme mohli zaznamenat jednu tiskovou zprávu, která málem vypadala jako zpráva poplašná, že prý přibývá lidí, kteří nemají zájem o sex. A hned se vzápětí vynořila teorie, zda ta snížená sexuální reaktivita nemůže být příčinou populačního poklesu, zda na ten sexuální nezájem nakonec nevymřeme po meči i po přeslici. Většina lidí totiž považuje statistiku za vrchol nevyvratitelnosti, statistické údaje mají magické kouzlo matematické přesnosti a každý, kdo potřebuje nějaký nezvratný důkaz, vyzbrojí se statistickými údaji a rozbory. Na druhé straně se však zase setkáváme s pochybovači, kteří zastávají názor, že na světě existují tři druhy lží: obyčejná lež, rafinovaná lež a statistika. Jak už to tak většinou bývá, skutečná pravda bude někde uprostřed a na všechny statistické údaje bychom sice nemuseli pohlížet přímo jako na lstivě nastrčené pasti, ale taky by v nás nemělo vzniknout přesvědčení, že jde o jedinou nevyvratitelnou pravdu.
Přímo klasickým příkladem jsou různé statistiky sexuálních výzkumů. Za svého pobytu v USA jsem putováním po knihkupectvích a antikvariátech shromáždil celkem slušnou hromádku knih o sexuálním chování Američanů počínající dnes již klasickým Kinseyho „Reportem“ z roku 1953 přes obdobný o čtyřicet let mladší Janusův výzkum, až po nejnovější kolektivní encyklopedii nazvanou „Sex in America“. Kdybych dnes šikovným způsobem využil některé z těch mnoha set tabulek, přehledů a statistických údajů, mohl bych vylíčit Američany buď jako ctnostný a mravopočestný národ úctyhodných jedinců, nebo naopak zase bych dokázal, že se jedná o sebranku úchylných prasáků a bandu zvrácených nemravů. Pouze když se na všechny ty údaje díváme jako na celek, pak můžeme zjistit, že jsou to lidé veskrze normální, perverzity tam nejsou častější než kdekoliv jinde a co navíc: za půl století se jejich sexuální chování téměř vůbec nezměnilo.
Pokud se tedy nějací novináři chytí údaje, že 40% žen a 20% mužů nemají zájem o sex, je to stejně zajímavé, jako sdělení o tom, že 15% amerických farmářů se někdy v životě setkalo se zoofilií. Především bychom si měli položit otázku, co se rozumí tím „zájmem o sex“? Je to snad touha po pohlavním styku? Snaha o shlédnutí pornografického filmu? Přání nějakého neobyčejného sexuálního dobrodružství? Nutkání k masturbaci či aktivitě s nějakou erotickou pomůckou? Nebo jenom sen o nějakém sexuálně nedostupném objektu?
A taky je důležité, v jaké situaci je respondentům tato otázka položena. Každý jen trochu normálně sexuálně disponovaný člověk jistě může potvrdit, že existují v životě okamžiky, kdy nemá o sex zájem ani náhodou. A pokud by takových okamžiků v lidském životě bylo opravdu jenom 20 – 40%, pak tedy výše citovaný výzkum svědčí vlastně o nadměrném sexuálním zájmu populace. 60 – 80% doba „zájmu o sex“ potvrzuje pouze poučku o tom, že člověk je bytostí trvale sexualizovanou, nezná dobu říje jako například jelen.
Ostatně soudím, že sexuální chování člověka se nezměnilo po staletí, ba tisíciletí. Zájem o sex, frekvence pohlavních styků, způsoby kontaktů, to všechno se nezměnilo od starověku. Všechny ty sexuální revoluce a kontrarevoluce se týkaly pouze možností zveřejnění, nebo naopak zase ututlání erotických skutečností. To jenom dříve ty výjevy malovali na stěny jeskyní, nebo na zdi v Pompejích, zatímco my máme k dispozici barevné video. Bohužel na zdech dnes vidíme místo poctivých kosočtverců s čárkou uprostřed jenom jakési nesmyslné klikyháky. Ale život ve starověkém nevěstinci se zase vůbec nelišil od provozu moderního erotického „night clubu“. Neobávejme se tedy nějakého sexuálního zaostávání. Současný pokles porodnosti rozhodně nemůže vysvětlit snížený zájem o sex. Tady budou příčiny asi úplně jiné.