Jitka Dolejšová:   POZDRHAF Koljovi od Anny


                                      Adresát:
                                      Kolja von Židek
                                                                          Psí nebe

 
Věc: POZDRHAF Koljovi od Anny
 
Milý Koljo,
zdravím Tě z Prahy. To koukáš, kdo Ti píše, viď? To jasně, Tvoje kámoška Anny. I když se známe jenom z knížky „Kolja…to neznáte mého psa“, jsme a pořád budeme kámoši, že jo?
Musím Ti, Koljo, napsat, kde jsem byla. Ale na to si musíš sednout. Už sedíš? Tak poslouchej. Já a můj páníček Petr Hromádko jsme byli v Praze na prezentaci Tvojí knížky. Přesněji řečeno Tvojí, Tvého pána Václava Židka a paní Blanky Kubešové. To čubrníš, co? No a protože u toho Tvůj pán nemohl být, tak Ti to všechno napíšu sama.
 
Všechno se to událo v Paláci knih, Luxoru, v pátek 22. dubna 2005 odpoledne. Můj pán si sedl ke stolu pro účinkující hned na kraj, abych měla dost místa. To mě potěšilo. Vedle něj seděli: pan Vladimír Kulíček, pak herečka Květa Fialová, zpěvačka Petra Černocká a herec-malíř Miloš Nesvadba, a zahlédla jsem tam i pana malíře Zdeňka Hajného. Celé to moderoval Jaroslav Suchánek. Pochopila jsem, že jde o setkání všech, co mají rádi zvířata. Což tedy já rozhodně jsem. Například Tebe mám dost ráda.

Někdo se sem hrne. Je to tmavovlasá paní v pruhovaném triku. Očuchávám ji – ta mému Petrovi neublíží. Co to říká? Aha, vítá se s Petrem a představuje se –
Jitka Dolejšová, taky prý píše do Pozitivních novin a je ráda, že Petra poznává….No, už si konečně sedla mezi ostatní diváky a já si můžu v klidu lehnout….Nemůžu. Otravují tady pořád fotografové a blýskají mi do očí. Vadí mi to.
 
Nejdřív se mluvilo o knížce „Království koní“, o výstavě koňských fotek a že se čeká na VYDRU. To mě zaujalo. Ale pak to vysvětlili. Nepřijde vydra, ale Vydra. Václav, herec. Pořád prý chodí pozdě.
Květa Fialová si moc hezky povídala s Petrou Černockou – o mužích a o zvířatech. Pan Vladimír Kulíček jim poradil, aby se k mužům chovali jako ke psům – dali jim nažrat a pustili je ven. Občas by je taky mohli podrbat za uchem. Já tedy nevím, ale mně by tohle určitě nestačilo. Co hraní, společné výlety a dovolená, co nějaká psina? Kromě toho mám radši drbání na bříšku.
Pak paní Fialová poprosila, aby jim někdo z baru donesl aspoň trochu vody. Tak jim přinesli minerálku a skleničky. Všichni pak mluvili o tom, jak mají rádi zvířata, a na mě se vykašlali. Tomu říkají láska ke zvířatům? Nikoho nenapadlo, že bych taky mohla mít žízeň – no chápeš to? Šťouchla jsem čumákem do Petra, ale ten si zrovna něco šeptal s panem Kulíčkem. Tak jsem upřela jsem svůj prosebný zrak směrem k divákům – a hele, že by to zabralo? No jasně, ta pruhovaná paní Jitka  mi přinesla misku s čerstvou vodu. Vděčně jsem jí olízla ruku.
 
A už byla na řadě Tvoje knížka, Koljo. Omluvili Tvé člověčí spoluautory, pana Židka a paní Kubešovou. Prý nemohli přijít, protože jsou daleko. Pan Židek v Německu a paní Kubešová ve Švýcarsku.
Moc hezky o Tvé knížce mluvili, vážně. Do knížky přispělo svými psími příběhy 60 autorů, známých i neznámých – např. Josef Fousek, Jitka Molavcová, Ondřej Suchý, Naďa Konvalinková, Petra Černocká, Josef Dvořák, Vlastimil Brodský, Radovan Lukavský.
Pan Kulíček mluvil o nás, psech, taky pěkně. Jak lidem rozumíme, jak umíme myslet a  vyprávět,  a že v té knížce si to všichni mohou přečíst. Že Kolja je filozof a vtipně komentuje lidské i psí chování. No já nevím, mně to tak neudivuje, to je přece normální, že tohle všechno máme v malíčku, tedy v drápku.
Pak dostal mikrofon do ruky můj Petr a povídal, že v té knížce je příběh o něm a o mně. Ten mě tak chválil, že kdybych neměla chlupy, tak by bylo vidět jak se studem červenám.
Doslova řekl, že jsem chlupatá a krásná a hodná holka! Taky povídal (a to se mi moc líbilo), že je třeba číst i mezi řádky, pak že čtenář může plně pochopit celý náš příběh.

Pan Suchánek říkal, že se všichni autoři vzdali honorářů a věnovali je na charitu – Nadaci na ochranu zvířat. Tak jim všichni zatleskali. To mě postavilo na nohy a začala jsem prozkoumávat okolí. Nejdřív jsem očuchala sukni paní Fialové. Taky jsem jí zkusmo olízla kotník, schválně, co na to řekne. Ale ona se jen smála tím krásným úsměvem kouzelných babiček – a vůbec jí to nevadilo.

Potom přišel s kytarou jeden sympatický muzikant, a zpívalo se: „Jednou z lesa, domů se nesa moudrý Ezop…“ - znáš to, ne? Zpívali všichni, i diváci. A ještě jednu písničku – Pramínek vlasů. Pěkně se to poslouchalo.
Vida, už je tady Václav Vydra. Taky má rád zvířata a nejvíc koně. Přišel, aby tady, v Luxoru, zahájil výstavu fotografií zvířat.
Dalším vzácným hostem byl pan Zdeněk Hajný s paní Emou. Pan Hajný skromně postával vzadu a pak ho obklopili zájemci o autogram. Pan Suchánek povídal, že obrazy pana Hajného se prodávají velice dobře. Paní Ema fotila a usmívala se.
Přišla taky paní Olga Čuříková a paní Marta Kubišová a vyprávěly o svých psech a taky o tom, jak vznikaly některé příběhy v Tvé knížce. Paní Kubišová má tříletou psí holku a tři kocoury. Taky měla kočičku, ale ta jí před dvěma dny umřela. Tak byla paní Kubišová moc smutná. Mně to taky bylo líto, i když, mezi námi, přece jen dávám přednost psím kamarádům.
Lidé přicházeli (když je povídání zaujalo), sedali si (když je bolely nohy), vstávali (když zahlédli někoho známého a potřebovali ulovit podpis) a odcházeli (když potřebovali stihnout autobus, vlak nebo letadlo). Taky si hodně kupovali Tvoji knížku, Koljo. Určitě se jim bude líbit.
 
Tak to je asi všechno, co jsem Ti dnes chtěla napsat.
 
Na závěr hádanka (to kdyby Ti byla dlouhá chvíle):  Poznáš, o jakou písničku se jedná?
 
Představitel čeledi canis opisoval křivky y = ax2 - bx - c se záporným a, nad porostem avena sativa, přičemž zanedbával odpor vzduchu.
 
PS: Ještě něco, jenom pro Tvé psí ouško: Haf hafhaf vrr, ňaf haf. Vrr blaf ňaf, hafhaf. Buf ňuf, haf vrr. Haf.
Jo – máte v psím nebi dostatek patníků?
 
Pac a čumáček
Anny, vlastní tlapkou

Zajímavý odkaz na knihu o Koljovi,v němž najdete i její  kompletní obsah: http://citarny.web2u.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=317 


 
text © Jitka Dolejšová, 27.4.2005
 
foto © Kateřina Moravcová-Kubišová
 

DOPORUČUJEME:  další články z rubriky  ZBÝVÁ DODAT ...