Jakub Hein:  VŠUP
                                            

                  


   Nápis nade dveřmi byl výtvarný a písmena ve slově DESIGN stála, ležela a podpírala se. Jedno bylo v závěsu. Vypadalo to pěkně. Hned pod tím bylo něco ještě lepšího. Další nápis: VŠUP. Žádný VSTUP nebo VCHOD, ale VŠUP.
   Vůbec si nepamatuji, které slovo jsem řekl jako první. Prý to nebylo máma ani bába, ale aba. Což je hudební skupina, kterou jsem ale tenkrát neznal. Když jsem řekl něco, co jsem neznal, mohl jsem klidně říct něco lepšího. Třeba VŠUP. Asi bych to neušišlal, jenže jsem to měl už za sebou. Všup do světa. Všup do světa se mi líbí mnohem daleko víc než vstup. I když znám mnohem zábavnější slova, třeba „jeden milion dolarů“ nebo „konec školy“.
   Slovo VSTUP není moc pro lidi. Slovo VCHOD taky ne. Jsou to slova pro Prkna. Když se řekne Vstup a nebo Vchod, vidím díru do Metra. Černou, studenou a nic v ní není. Nebo do Parlamentu. Pan Důstojný Prkno jde pomalu, důležitě se klátí a trčí. Jde Prkno, které nezná svět.
   Vstupem a Vchodem se má tedy vstupovat a vcházet. Nemůže se tudy vběhnout, vlézt, vskočit ani vletět. Nic tam nevteče, nikdo tam nic nevhodí, nevkopne, nevstrčí, nevsune a už vůbec se tam nikdo nevřítí s jásotem, že vyhrál, nebo alespoň doběhl.
   To všechno je ale možné uskutečnit VŠUPEM. VŠUP je nejlepší začátek hlavně pro mě. Protože mám křivé nohy v ortopedických botách, nejradši bych se všude všupoval. Prostě bych se někde postavil nebo nasedl, jen bych se odrazil a už bych jel, nejlépe po šikmé ploše. Šikmá plocha znamená i delší dráhu. Na delší dráze máte víc možností. Je tam víc smyček, víc kolizí a víc překvapení. Na delší dráze si také více spálíš zadek. Ale když je hrbolatá krátká dráha, vyjde to v pocitu nastejno. Na dlouhé dráze se dá víc vymyslet a nikdo na ní neříká: Teď a Hned! Po delší dráze můžeš být víc utahaný, jenže tam můžeš také víc najít – i víc ztratit. Je to zkrátka zajímavější.

                    
 
   VŠUP je veselé slovo a může se proměnit ve spoustu zážitků. Lidi pořád někam vstupují a vycházejí, ale do života přece každý všoupne! Někdo tam dokonce vletí, a jenom někoho vytáhnou. Kdyby si lidi představovali, jak asi vypadali, když je šoupli na svět, možná by je už ani nenapadlo, že neuměli, řvali a neviděli. V š u p do světa bylo to největší, co se jim mohlo přihodit. Škoda, že si to neuvědomili, třeba by se pak vyhýbali všem VSTUPŮM, za kterými je nuda.
   Hodně lidí by se asi potěšilo, kdyby nad každými dveřmi visel nápis, podle kterého by hned věděli, co je za těmi dveřmi čeká a jak to tam s nimi nejspíš dopadne. I když zase nad diskotékou by nemuselo být VTRS, protože stejně každý ví, že se tam nehází diskem. Nad boudami pro psy by také nemusela být výstraha, že je tam „POZOR, takový a takový pes!“, ale „POZOR, láska a pravda!!!“, protože když vás pes miluje, tak vás miluje, a když vás nenávidí, tak vás upřímně rafne.
   Tak tohle všechno mě napadlo, když jsem potkal nápis VŠUP. Vyprávěl jsem o tom, jenže nikdo se moc nesmál. Nakonec mi řekli, že ten nápis nenahrazuje slovo VSTUP, ale že je to označení nade dveřmi, které vedou do školy. Je to Vysoká Škola Umělecko Průmyslová.
   Chtěl jsem zakončit tuto úvahu něčím vtipným, aby konec nebyl tak trapný. Na nic jsem nepřišel. A tak mi bylo jasné – jsem totální pitomec a asi nikdy nikam nevstoupím. Zvláštní je, že radost mi to nezkazilo.
 
   Užil jsem si delší dráhy s překvapením.
 

text  © Jakub Hein, 10.7.2005
grafika © www.ateo.cz
 
 

Za tuto povídku obdržel Jakub  - jako žák 7. třídy  -  v roce  1999  3. cenu Josefa Škvoreckého.

 DOPORUČUJEME:   další články v rubrice  ZBÝVÁ DODAT