Blues mokrých bratří   Viděl jsem tisíc hospod a vypil spousty špatných kafí Tykal si s číšníky a konzumoval blafy Kolem se lidé bavili a já jim četl z tváře Život mi v kouři ubíhal a škrtal kalendáře   Viděl jsem spousty holek a slyšel hloupé smutné kecy těch co se vám svěřují a pláčou za dvě deci Ten vyprávěl že zůstal sám a že mi prachy vrátí Pak nocí domů vrávoral a řval že ženu zmlátí   Viděl jsem tisíc dveří a zahřál spousty vratkých židlí Oblékal jsem kabáty těm co se nezabydlí Rukou jsem pěnu otíral a ťukal s novým kámou Pro utopence posílal a brečel nad svou mámou Výčep je plný cedulí s policí prázdných flašek Nad ňadry paní Venduly je nápis Venda Mašek Ten ručí že se mladistvým do osmnácti let alkohol nesmí nalévat A dívkám jak by smet‘   Z výčepu kouká vizitka Tady se Smíchov točí Hemenex pro tři vypítka cibule slzí z očí V rohu se mlátí do kytar a pivo škrtí hlas V guláši plave paprika a zlatorudý vlas Viděl jsem tisíc hospod a spousty utracených platů Muže věčně opilé s jízdenkou bez návratu…	Blues hlídacího psa   Na hradbě střepů soumrak se pořezal Pán zamkl vrata co na ně vítr hraje Já hlupák že jsem vylézal tak brzy Kopnutí mě občas přinutí do boudy schovat slzy Do hvězdnaté noci uléhám Mám kvartýr blízko plotu Noc mám rád i když mě samota tíží A velcí psi co neštěkaj' Se na mě ze tmy plíží Čert vem tu divnou psotu Až pošlou moji duši na Venuši Prohlédnu si zblízka Velkou medvědici Zaštěkám blues o smutném štěněti a počůrám patník na Měsíci   Řetěz mě budí ze spánku Z ulice kroky mě straší Štěkám a couvám do boudy blátivou jarní kaší Kdyby mi nedávali jíst a pít Roha bych vzal a bez řetězu šel Tam někam kde prý je Psí ráj Máma mi o něm vyprávěla než vběhla pod tramvaj V kastrolu zamrzla mi voda Myš piruetou chce mě rozesmát Šel bych s ní tancovat   Ale škoda vyvrzat teplo když nemám na kabát Zamžený okno pána kde modrá barva hopsá A divná hudba brouká Zůstanu radši v teple počasí je pro psa Kdybych měl delší řetěz podíval bych se na co se můj pán kouká   Možná že zítra uvidím svou krasavici Lízu co kožich na ni stříhají co mašli nosí na krku a je jak po striptýzu Packou jí trochu zamávám Možná mi polibek vrátí Blíž k plotu boudu odtáhnu a pán mě za to zmlátí…
Ztracené iluze   Nedělám si iluze jednou budu dědou všechny lidské rychlíky stejnou tratí jedou Budu jako nádraží na zbytečném place budu jako znamení státní nivelace   Do Domova důchodců děti budou chodit jako někam do zoo vnoučky občas vodit Budu bábám vyprávět jaký jsem byl Jůra budu vonět tabákem v kapse ani bůra   Budu koukat do ulic jak si lidé chodí za ruku jak milenci soumrakem se vodí Večer v jizbě kulturní budu slyšet strasti bezpečně už předem vím že budu jak v pasti   Na zahradě s dohledem bez koruny v bance vzpomenu si s povzdechem na prohrané šance Budu čekat návštěvy v klopě bílou kytku stejně nikdo nepřijde budu bez užitku   Abych aspoň dostával od někoho zprávu sám sobě si napíšu Dědku nevěš hlavu Až natáhnu bačkory zmizím jako smetí zbydou po mně obrázky mé ženy a dětí	Blues myčky nádobí   Až odejdou nadlábnutí hosté řeknu nahlas jedno slovo prosté pak pohlédnu beznadějně do dřezu pro utěrky na polici vylezu Tisíc hrnků tisíc lžiček to je úděl věčných myček je květen a všechno voní po bezu Číšník zívá tuzéry si sčítá venku ticho možná že už svítá klouby vržou jako panty u dveří ve vlasech mi bydlí vůně večeří Tisíc hrnků tisíc lžiček to je úděl věčných myček když to říkám nikdo mi to nevěří Doma chrní unavený Rudla vedle sebe přestárlého pudla zachumlám se jako krtek pod deku usnu rychle ze sna volám v úleku Tisíc hrnků tisíc lžiček to je úděl věčných myček ráno vejde dovnitř vůně z bifteku

  text a foto © Josef Fousek, 13.7.2005
 

DOPORUČUJEME:   další články z rubriky  ZÁBAVA