Václav Větvička:  Sbohem, kamaráde
   
   Více než tři roky popisuji naše příhody s Bascem, a každý z nich jsem psal rád, protože jsem si přitom osvěžoval krásné chvíle, kterými nás oblažoval. Tenhle ale píši ukrutně nerad, protože je poslední.
 
    Basco nás poprvé v životě zklamal, neboť nás bohužel opustil. Ano, Basco nám odešel do psího nebe. Jak rychle a znenadání se v našem životě objevil, tak rychle odešel. Netrvalo to vlastně ani ne jeden den. V 1 hodinu ráno jsem s ním ještě mluvil a byl v pořádku, ve 2:30 nás vzbudil a bylo mu špatně. Příznaky jsme sice rychle a správně odhadli na torzi žaludku (zlou ironií osudu jsem před ní nedávno čtenáře varoval) a po třetí hodině již byl na pohotovosti. Tam neblahou diagnózu potvrdili a my se museli  rozhodnout, co dělat, buďto přistoupit k riskantní operaci za 5.000 dolarů s minimální  2% šancí na přežití a následující 5ti denní hospitalizaci s nebezpečím sepse, nebo uspání. Nejhrorší rozhodovaní, ale riskli jsme ty 2%. Do smrti bychom si vyčítali, že jsme neudělali všechno.
Dvouhodinová operace proběhla dobře, v půl sedmé ráno jsme si poprvé trochu oddechli. Pak ale nastaly komplikace nastaly, Basco vdechl trochu žaludeční tekutiny do plic, takže nám kolem desáté volali, ať se přijedeme rozloučit. Než jsme dojeli přes celé město, podařilo se část tekutiny odsát, takže se jeho stav zlepšil, byl v kyslíkovém stanu a mohli jsme ho i pohladit. Kdybychom tak tušili, že je to naposled. Další telefonát ve dvě odpoledne, stav se nadále zlepšoval, Basco bojoval.
Pak ale přišel další telefonát, že Basca již dvakrát resuscitovali, ale že je stav beznadějný, selhalo mu srdíčko.  Nedalo se nic dělat, museli jsme souhlasit s ukončenním jeho trápení a Basco v 5:55 opustil tento svět. Na pondělí jsme mu zařídili kremaci, v úterý si vyzvedneme popel a rozházíme ho vzadu za obchodem agilního pana Meierse, kam Basco celé roky jezdíval a kde byl šťastný, protože se mohl volně vyběhat.
 
   V domě je pusto jako v hrobě, po návratu nás po dlouhých téměř osmi letech nečeká pes, Basco nezvedne ušlechtilou hlavičku, u snídaně nikdo nepřichází vyžebrat poslední sousto. Kam se podíváme, tam ho vidíme. Marně si říkáme, že jeho čas nastal, zdravotní problémy se zhoršovaly, spolu s tím i Basco pomalu ztrácel zájem o věci okolo, prakticky neslyšel, chodil špatně a o procházky ztrácel zájem, na nepřátele už ani neštěkal, nic nepomáhá a je nám strašně smutno.
 
    A tak nějakou útěchu přinese povídání o Duhovém mostě. Když umře pejsek, dostane se na kraj Duhového mostu. Tam zase omládne, může volně běhat podle chuti, k jídlu má jen tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku je připraven pelíšek z prachového peří. Nic ho tam nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani idioti s rachejtlemi, nehoukají ani sanitky. Naši chlupatí kamarádi prostě mají všechno, co jejich věrná srdíčka žádají.  Všechny neduhy, které je provázely, jsou pryč, jsou takoví, jaké si pamatujeme ve svých snech. Jsou šťastní, s jedinou maličkou vyjímkou, chybí jim  jejich páníček, přítel největší.
 
    Všichni si spolu hrají až do chvíle, kdy nastane den, kdy Basco najednou zpozorní,  zastaví se a podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří, celé tělo se nadšením roztřese. Basco opustí skupinu kamarádů a rozběhne se, rychleji a rychleji. Objevil nás, a když se konečně zase setkáme, obejmeme se a už se nikdy nerozloučíme. Olízne nám nos, znovu položíme ruku na jeho ušlechtilou hlavičku a znovu se podíváme do jeho věrných očí, které nadlouho zmizely z našeho života, ale nikdy z našeho srdce. A potom společně překročíme Duhový most.
 
   Sbohem kamaráde, snad jsme ti byli tak dobrými páníčky, za které jsi nás považoval.
                                                                                                   
 
   text a foto © Václav Větvička, USA Kentucky, 28.8.2005
                                                                                                            

  Přetištěno z měsíčníku „Pes přítel člověka“ č. 8/2005,
  který je mediálním partnerem Pozitivních novin .      

 
 DOPORUČUJEME:   další články v rubrice  ZBÝVÁ DODAT ....