V předsíni zvoní neodbytně telefon – ještě chvíli a snad by mi vyběhl naproti. Ještě než ho stačím zvednout, tuším, že nezvěstuje nic dobrého. Znáte to…
A je to tak!  Na druhém konci drátu vibruje rozčilený hlas mé starostlivé maminky. Maminka se bojí, že bude válka!  Uklidňuji ji. Tedy snažím se o to. Marně.
A opatrně sonduji, jak na tuhle pitomost přišla. Je nervózní, že to nechápu. Roste přece strašná spousta hub! A když roste strašná spousta hub, tak bude válka! Tohle se přece říká.  Tohle si pamatuje. Toho se bojí.
Já se jen divím - odkud tyhle informace o houbách má? Mamince je požehnaných třiadevadesát a v lese nebyla už tak dlouho, že ani já sám si to nepamatuji. Že by se dívala v televizi na film podle knihy Oty Pavla, kde byla taková malá, ale sugestivní scéna – hřibů celé lány - a filmová maminka měla tenkrát stejnou starost, jako ta moje teď po telefonu –  "tolik hub roste, to bude válka!"
No – polovinu pravdy jsem měl. Maminka sebrala po delším čase opět odvahu podívat se na televizi. Ale žádný Ota Pavel! To pan Jiří Krampol ve svém sugestivním pořadu Nikdo není dokonalý mou maminku dokonale přesvědčil. Čím? Těch hub je prý taková záplava, že z poslední sběrné výpravy do lesa si jich nesl domů plný kufr!
 

  Dalo mi pěknou práci maminku uklidnit a přesvědčit, že houby sice rostou, ale válka nebude, že je to všechno jen taková lidská vymyšlenost a pověra. Dostatečně silný argument přeci jen zafungoval: "Drahá maminko, to by musely růst houby jako pominuté celý rok od jara do zimy, protože ve světě pořád někdo válčí a bohapustě blbne!"
Mluvím a mluvím, maminka poslouchá, telefon to pěkně přenáší do maminčina ucha – a sláva! – konečně se uklidní, už mi věří. Ale věří mi opravdu? Co znamená tahle poněkud delší pauza…? Zrovna skrze ten telefon cítím, jak o něčem usilovně přemýšlí. A potom vyhrkne:  „Stejně je ten Krampol  velkej sobec!  Všechny houby v lese vysbírá, ani trochu ostatním nenechá ! A ještě si na to vezme do lesa kufr, egoista jeden! Tohle by pan Fousek nikdy neudělal! To je, panečku, jiný chlapík!“  
Tak takhle to je. Moje stařičká maminka ještě s plným zaujetím rozděluje své sympatie mezi dva populární pány! Inu proč ne, to není špatné znamení čilosti. Ještě trochu manévruji, že k tomu kufrobraní má pan Krampol možná nějaké pochopitelné důvody – třeba početnou rodinu, která nemá čas běhat po lese, takže sbíral houby i pro všechny příbuzné a známé na  rodném Žižkově.
No – buď mi ta obhajoba Krampola nešla moc od srdce nebo moje maminka  miluje Pepu Fouska z Kladna nadevše. Nakonec má k tomu také své důvody. Vždyť ten zatrolený Krampol si z toho laskavého, vtipného, milého, pohledného, chytrého a vůbec úžasného Pepy Fouska věčně utahuje a střílí.
A že to samé dělá i Pepa jemu? Nic pochopitelnějšího! Nějak mu to přece vrátit musí!!   

  text © Václav R. Židek, 29.8.2005
  grafika © www.ateo.cz
 
DOPORUČUJEME:   další články z rubriky  ZÁBAVA   nebo v sekci LITERATURA