POZITIVNÍ NOVINY

O knize Blanky Kubešové .... „Arizona. Žíznivá, pichlavá krajina. Zelená aloe a vysoká saguara vyrážejí pod žhavým balvanem slunce z holé zlaté pouště neskutečně k čiré bezoblačné obloze....“
JERRY, okolo 50, mnohokrát ženatý a obklopený neustále několika přítelkyněmi, utekl v 60.letech z Československa a po mnoha dobrodružstvích se usadil v Arizoně nedaleko Tucsonu. Tady pod Horror Hillem nachází v drobných přírodních zázracích odpovědi na životní otázky. Dostal se do bodu, kdy pochopil, že everything matters but nothing matters too much, neboli že na všem sice záleží, ale na ničem zase tolik... Kopec hrůzy dělá z tohoto místa žhavý puchýř slunce, horko, kde se vaří mozek. Cítí, že nějaká síla ho přiklepla právě sem a že to tu má rád. Výpravy do okolí, to, jak se příroda po každém dešti znovu probudí k životu, jak důmyslně je každý živý tvor i v těchto podmínkách uzpůsoben k přežití, ho pokaždé znovu naplňují nadšením.
K životu plnému nejpodivnějších dobrodružství, v krajině opuštěné lidmi, je třeba být šílený. A Jerry potrefený je. Snílek. Blázen dětina. Dojmem nejen údivu, ale i přesvědčení, že život je v podstatě legrace, působí i kulatá jizvička zasazená přesně doprostřed čela. Jako bod, do něhož se ťukneme několikrát za den: To je nápad! Už jsem na to přišel! Nápady z doby, kdy si přál studovat a stát se třeba Darwinem, vyzkouší jeden po druhém. Po čase zjistí, že je tam, kde začal. Přesto se od chvíle, co se mu zdařil útěk ze zadrátované východní Evropy, cítí šťastným člověkem. Jerry je trvale bez peněz, ale svobodný a tudíž i trvale spokojený.
Kdo by je dobře neznal, nevěřil by, že jsou sourozenci. Sestra JENNY usazená v Curychu, je pravý opak. Všechno se jí dotýká až příliš. Realita je k neunesení a tak se utíká do představ a snů. Žít přítomností, to neumí, to je jí málo, a budoucnost pro ni existuje jen v tom případě, že se bude smět vrátit do Čech. Domů. To slovo má nad ní zázračnou moc. Hlavní pomocnou rukou jsou dopisy Jerryho, které ji vytahují do skutečnosti zpátky na světlo.
„Hrůza, když si pomyslim, že jsem moh dopadnout jako ty. Že jsem se moh cejtit taky bez domova a bez kořenů. Ale zamiloval jsem si to tu. Naučil jsem se mít rád každé zrnko písku a každého živého tvora. Dívám se na něj a je mi jasný, že rozhodně neví, kam spěchá a proč. Že rozhodně nemá potuchy, že si někdo s jeho existencí dělá starosti. Budeš se smát, ale já mám skrz toho brouka rád celý svět! (...) To největší, co máš, je tahle vteřina. A proto miluj, miluj život všema vnitřnostma!“ píše jí.
Jerry filozofuje o svobodě, které podřídil svůj život. O touze a žízni, o poznání a cestě k nirváně, blaženosti buddhistů. O životní rovnováze, zklamání a utrpení, o smyslu života jako takovém. On sám věří, že život žádný jiný a další smysl nemá. Že totiž život sám je tím jediným, nejvyšším a posledním smyslem. Jsou to svérázné pravdy, ostatně tak docela jistý si není. Ví především to, čemu nevěří: svému věku, civilizaci a společnosti, která ničí svět. Obrací se stále víc k sobě a k vlastní síle. Ta má však hranice a Jerry se občas cítí sám.
Znalost prostředí okolo Tucsonu dělá z románu práci zasvěcenou, téměř dobrodružnou a čtivou. Ačkoli silně biografický román vydalo v r.94 nakladatelství Primus v Praze, je i dnes právě tak současný a nadčasový jako meditativní; úsměvný a optimistický jako určený k hlubšímu zamyšlení. Tak jako v dílech předcházejících, i zde se projevuje autorčina fascinace nerománovými, skutečnými hrdiny, a smutné je pouze to, že nakladatelství nikdy nedalo román do ostatních knihkupectví v republice. Zbytek nákladu je proto k dostání stále na původní adrese nakladatelství PRIMUS ve Vězeňské 7 v Praze l.


text © Blanka Kubešová, 7.9.2005
NEPŘEHLÉDNĚTE: další články v rubrice DOPORUČENÍ nebo v sekci LITERATURA