Jitka Dolejšová:   Páternoster  / .... a trocha poezie
           
 


    Slovník cizích slov popisuje páternoster takto: Druh osobní zdviže s nepřetržitým pohybem; oběžný výtah; druh zdvihadla k nepřetržité dopravě materiálu (cihel apod.)
   Pro nás zaměstnance, jejichž podnik je takovouto vymožeností obdařen, znamená spojení s minulostí a také s dalšími pěti patry, přízemím a suterénem. Je to dnes již rarita, které je třeba si vážit. Otevřené kabinky zvolna stoupají či klesají a přímo vyzývají, aby člověk nastoupil. Láká nás to jako druh adrenalinového sportu. Už jen vystihnout pravý okamžik, kdy je třeba udělat ten důležitý krok vpřed, může někomu činit jisté obtíže.
    Obtížnost nástupu se zvyšuje hazardním obutím (pantofle či lodičky na jehlových podpatcích), hazardním oblečením (úzkými sukněmi, širokými sukněmi, šálami, převislými rukávy či nohavicemi) a zejména zavazadly a předměty, které cestující s sebou nese.
     Tak bylo vidět úředníka, jenž nastoupil, v náruči horu papírů, které se vzápětí změnily na poletující a padající nesourodou hmotu, která se plavně během jízdy snášela do nižších pater. Podobná událost se přihodila mladé sekretářce, která nesla pro svého ředitele tác chlebíčků. Páternoster ji svým pohybem připlácl šunku za výstřih a bramborový salát na bílou sukýnku. Zbytky veky se pak pohodlně usadily na světlých lodičkách a vytvářely originální ozdobu.
    Student s batůžkem a vystouplým ohryzkem sice včas vystoupil, ale bez batůžku, který osamocen jezdil stále dokola. Lidé nastupovali a vystupovali a bránili nešťastnému studentovi ve výhledu. A tak batoh koloval další půlhodinku, než ho mladík v rohu jedné pohybující se kabinky konečně  znovu objevil.
   Jedna kolegyně, obtěžkaná taškami a ovinutá dlouhou šálou, nastoupila v přízemí do výtahu, ale šála se zachytila za kovový hák vedle páternosteru. Na tyto háky zavěšuje vrátný před skončením provozní doby páternosteru silné kroucené provazy jako zátarasy a znamení „nevstupovat“. Během provozní doby jsou háky, jak vidno, nebezpečnou pastí. Šála držela pevně za háček, kolegyně pevně držela tašky – a kabinka stoupala. Ze šály se stalo škrtidlo a z kolegyně nejprve červená, pak namodralá bytost. Naštěstí duchapřítomný spolucestující muž, který rychle odmotal škrtící smyčku, kolegyni zachránil. Ona zase zachránila své tašky, které z rukou ani na chvíli nepustila. Ovšem ze šály zbyl jen cár.
    Další zaměstnanec stěhoval velkou papírovou krabici od malé ledničky. Vykoumal to tak, že zvládne rychle nasunout krabici do kabinky a zároveň nastoupit taktéž. Krabice nastoupila, ale on to už nestihl. Náklad nesmlouvavě stoupal do výšin a on odevzdaně čekal, až krabice objede kolo a zase přijede. I dočkal se. Krabice majestátně seshora přijela, on ji popadl a chtěl ji vyndat ven. Vytáhl ji však jen z poloviny, a tak výtah během okamžiku slisoval krabici do dvourozměrného tvaru a výtah se zasekl. Uvěznění lidé si tak museli počkat dvacet minut, než se výtah znovu rozjel.
   Jedna dáma, zahraniční klientka, zase v panické hrůze křičela, když nestihla v pátém patře vystoupit. Bála se, že tam nahoře se kabinka splácne a ona dolů pojede v podobě pizzy, nebo že se kabinka během krkolomné jízdy na hnacím ozubeném kole obrátí a ona pojede dolů vzhůru nohama. Tedy jen do té doby, než se jí zmocní gravitační síla a spadne rovnou na svůj plastikou upravený obličej.
    I jiné události lze pozorovat. Tak třeba jistý manager si vzal v pátek do práce běžky, aby pak hned po pracovní době mohl odjet na hory. Nechtěl jít do druhého patra pěšky, a tak se snažil ve vhodný okamžik vlézt do kabinky zároveň s těmito dvoumetrovými prkýnky. Jemu samotnému se to zdařilo, spolu s ním se do výtahu vešla ještě jedna hůlka a jedna lyže. Zbylé sportovní vybavení se vzpříčilo a pohybem kabinky vzhůru okamžitě nabylo tvaru luku a šípu. Oboje pak bylo ohromnou rychlostí doslova vystřeleno ven. Jen náhodou nebyl nikdo zraněn. Ovšem sportovec si musel pravděpodobně dokoupit jednu lyži a hůlku.
    Další vynálezce se nechtěl tahat s přenosnou tabulí, flipchartem, a odhodlal se nastoupit i s tímto břemenem. Tabule se „zašprajcla“, ve stěně páternosteru vytvořila hlubokou rýhu a zabarikádovala svého nositele tak, že zaměstnanec utrpěl tržnou ránu na ruce, výtah se zastavil a všichni dosud jedoucí uvízli v mezipatrech. Zprovoznění výtahu trvalo dost dlouho, a tak nedobrovolní vězni různě vylézali jako krtci z kabinek směrem vzhůru, nebo nerozvážně seskakovali do nižších pater.
    Vrchol kaskadérství provedl jeden kolega nedávno, když do kabinky nějakým záhadným způsobem najel i s naloženým manipulačním vozíkem. Nejen že ve zdraví nastoupil, ale i s vozíkem vyjel ve správném patře, a to živ a zdráv. Svůj čin obhajoval tím, že nikde nebylo napsáno „Zákaz vjezdu s manipulačním vozíkem“.
   Jednou jsem stála u páternosteru a čekala, až kabinka přijíždějící zdola zaujme výhodnou polohu pro můj nástup, když v tom ke mně přišel muž v kabátě s cedulkou na klopě „Návštěva“. Nevím, co mě to napadlo - když jsem zahlédla kabinku s číslem 11, obrátila jsem se na návštěvníka a slušně  se ho zeptala, do jakého patra jede. Když řekl, že do čtvrtého, upozornila jsem ho, že do čtvrtého patra jezdí pouze kabinky se sudým číslem. Poděkoval, já nastoupila, usmála se – a on čekal na další kabinku…
   Před vstupem do Evropské unie jsme se obávali, že bude páternoster označen jako starožitnost, poté odstaven, přemístěn někam do muzea a následně nahrazen něčím moderním, co splňuje normy EU. Naštěstí se tak (dosud) nestalo. A tak si našeho páternosteru užíváme, nastupujeme a vystupujeme, padáme a škobrtáme, a hlavně (viz slovník): nepřetržitě se necháváme dopravovat tam, kam chceme, a kolikrát i tam, kam vůbec nechceme… Náš starý dobrý páternoster!
Nálada pozdního léta
 
Léto už mává
Šátkem mlhavým
Odlétá do teplých krajin
Aby nenastydlo
 
To už se stává…
Přibližně jednou za rok.


 

Variace
 
I.
 
Mám ráda ptáky
Co se nesou
Nekonečnou oblohou
A když už výše nemohou
Na oblaka nasednou
A ty jdou
A jdou
A jdou
Tou dálkou modravou
A už se nevrátí
 

 

 
Variace
 
II.
 
Chceš lítat jak pták
Jen nevíš jak
Namíříš prak
A jen tak
Sestřelíš mrak
Usneš pak
A jsi pták
Ohnivák
A ten mrak
Sestřelený mrak
Tě schová pod svá křídla
 


 
text © Jitka Dolejšová, 21.9.2005
 
grafika © www.ateo.cz
 

NEPŘEHLÉDNĚTE: 
další články v rubrice  ZÁBAVA
   nebo v sekci LITERATURA