Pavel Buňata: O nešťastnejch králíkách
 
Pavel Buňata   Je mi upřímně líto statistika a jeho bezesných nocí, které musel probdít, než se mu podařilo předložil podložený údaj o tom, že kluci, co jsou na kluky, jsou jednoznačně promiskuitnější než kdejaký jedinec jeho rodné  smečky. 
Kdyby místo šmírování  jezdil na vandry a na chmelové brigády, pamatoval by stejně jako já kluky, co byli na holky, když teda nějaký holky zrovna byly po ruce.
Kluky, kteří měli na svých pomyslných pažbách tolik zářezů, jakoby vyhráli třicetiletou válku. Všichni pak vlezli do chomoutu, čímž nechci říci, že je z toho  svatba vyléčila. Jen se s dalšími skolenými kusy už tak  veřejně neprezentovali.

   Jenže když je člověk mladej a svobodnej, jaksi samo sebou se  počítá s tím, že bude hledat ten správnej protějšek. Někdy je to zdlouhavější cesta než najít sám sebe a své místo  v životě.
Já si tudíž jako svobodnej můžu vzít do postele co chci, a nemusí to vždycky být zrovna "ohřívací láhev" nebo aspirin. Takže jakápak promiskuita, pane statistiku?
 
   Moje  příbuzná přivedla během deseti let do rodiny třiatřicet potenciálně potentních mučedníků a nakonec si vzala ve svých  sedmadvaceti o dvacet let staršího inženýra. Nikdo o ní  během těch deseti let neřekl, že je promiskuitní, vždyť byla  každému z nich věrná (o tom, že ta věrnost nikdy netrvala déle než čtvrt roku, se už nehovoří). Koneckonců byla  svobodná a měla právo na výběr. Vdala se a je stabilní.
 
  Já se oženit ani vdát nemůžu - ne že bych nemohl sehnat bílé šaty s vlečkou velikosti XXXL. Já se vlastně ženit ani vdávat nechci. Toužím po jediném - být šťastný.
- Život ve dvou považuji za štěstí, a štěstí je jistota a jistota je zákon, který mě ochrání před vyhazovem na ulici, až se zase  nějakýmu králíčkovi po dvou letech společného dupání znelíbím.
- Zákon, který mi zachová vlastní kotec pod, vedle, před, za a nad mou hlavou, až můj králíček navěky odejde i s dekretem na své jméno.
- Zákon, který mi zaručí, že budu moci svého králíčka navštívit v nemocnici, když se chytí do pasti a bude mít bebí, nebo, nebo, nebo...

   Problém je v tom, že mi to nikdo z těch, kteří si hodnotu všech těch "nebo" ani neuvědomují (neboť jsou  ženatí a vdané), nechce dovolit. Nehasí, co je nepálí (dokud nezjistí, že jsou sami králíci).  V důsledku toho jsem nejnešťastnějším ušákem na celém světě a se mnou spousta dalších. Ale aby neřekli, že je  tlačím ke zdi, měl bych ještě jednu možnost, která neřeší důsledek, ale rovnou příčinu: Nedovolte šťastným matkám  přivádět na svět nešťastné králíky.
 

 

LISTOPAD 2005
 
Když stromy
otřepou se z listí
pohled oknem zdá se tristní
lesy rozvoní se plísní
smutek kane z tónů písní
Vchází Listopad
 
Když vdechneš
vůni s chutí kouře
prší, přesto nehřmí bouře
kaluž je jak malé moře
i Mohamed vzdá
svou pouť k hoře
Je tu Listopad
 
Když začne noc
odpoledne
a modré z nebe
v mžiku šedne
Když slunce
mlhu neuzvedne
chandra za límec ti sedne
Končí Listopad
---
 Už jen dvakrát tucet dní
a nastane čas vánoční
 

O BROUKOVI

Políčil jsem na brouka
 Do sítí se chytil had
 S pečlivostí pavouka
 Zabydlel můj dům - Můj hrad
 Má výraz nóbl dezertu
 A z každé práce migrénu
 Ač nedokončil pubertu
 Je znalý kouzel harému
 Hledal jsem brouka do vztahu
 A teď se chytám za hlavu

 






  text © Pavel Buňata, 9.11.2005
  grafika © www.ateo.cz
 
  DOPORUČUJEME:   další články v rubrice  ZBÝVÁ DODAT ...   nebo v sekci LITERATURA