POZITIVNÍ NOVINY Jakub Hein: Co dostaneme o Vánocích zadarmo?

VLOČKY
Když v zimě hodně nasněží, je veliké ticho. Nasněžené TICHO je to nejkrásnější ticho.
Čisté jako papír, na který se nedá napsat nic nezajímavého. Stačí jeden ptačí skok na zasněženou větev – a začne hrát orchestr. Poslední vločka jen tak cinkne.
Kdyby člověk uměl udělat sněhovou vločku, možná by už nikdy nedokázal nic zlého.
Kdyby dovedl vločku, bylo by to, jako by si něco takového zakázal.

SMÍCH A SNÍH
Je jenom jedna věc, která může uklidit velké nasněžení tak, aby vám to nebylo líto.
Je to SMÍCH.
Kdo se usměje, je najednou celý hezký. Kdyby se hodně lidí najednou usmálo, mohla by třeba zmizet i ledová pláň. Ale nezbylo by na ní bláto a špinavé kaluže. Hned by začalo něco růst ze země. Třeba by to nebylo krásné jako růže nebo vznešené jako lípa, možná jenom nějaké fousaté obilíčko nebo nízká, vytrvalá a dlouho zelená tráva a sedmikrásky.
Milión sedmikrásek!
Sedmikráska je kytka, která jen vyleze ze země, už se směje.
Z výšky vypadá louka plná sedmikrásek, jako by tam nasněžilo.

ZIMA A TEPLO
Když je na ulicích chlad a takové čisté mrazivo, mám to moc rád. Je to jako v čerstvě uklizeném pokoji, kde ještě neoschla podlaha. Vždycky je blízko nějaké světlo a teplo.
V oknech, ve dveřích domů, ve výkladech, v průchodech. Nejhezčí je právě ta možnost vejít do tepla a do světla. A když jste tam, tak zase za chvíli vyjít ven a nadechnout se čerstvého studeného vzduchu.
Najednou víte od hlavy k patě, že DÝCHÁTE a je vám krásně, i když třeba trochu zima.

SVĚTLA
Vánoční světla jsou jiná, než všechna ostatní. Když zapálíte svíčku třeba v březnu nebo v srpnu, nikdy nic nezahraje. Zahrát musíte vy nebo nějaký nosič zvuků. Když ale zapálíte vánoční světlo, vždycky něco zahraje.
Nějakou malou melodii. Jeden nebo dva tóny, jenom takové zazvonění, kratší než mrknutí oka nebo nadechnutí. Ale hned si to zapamatujete.
Každé vánoční světlo umí něco zahrát. Kdo má v sobě moc nahlučeno, asi nic neuslyší.
Ale kdo umí v sobě udělat ticho, určitě to uslyší !
Někdo jako cinknutí ve tmě, jako když se pozdraví dva křehké skleněné zvonky.
Někdo jako hodné slovo, které mu už dlouho nikdo nedal.
Někdo jako zavrnění malého pejska, když se mu dobře spí a nemá z ničeho strach, protáhne se a ve spánku ukáže bříško a kníkne blahem.
Někdo uslyší zahrát vánoční světlo, když potká někoho, koho má rád a on na něho už zdálky mává.
Když spočítáte, koho máte rádi, tak vám vyjde, že nikdo nemá JEN JEDNO vánoční světlo.
A teď si zkuste představit, že všechna ta vánoční světla najednou něco zahrají.
Už slyšíte?

To právě u vás začaly Vánoce !

DOPORUČUJEME: další články v rubrice POHLAZENÍ nebo v sekci LITERATURA