Jitka Dolejšová:   Tolik potřebné „NE“

Konala se první oficiální porada celé redakce Pozitivních novin. Pan šéfredaktor Pavel Loužecký všem redaktorům striktně nařídil, že do Pozitivních novin je bezpodmínečně nutné psát jen pozitivně. To znamená, že se v žádném textu nesmí objevit slovíčko NE. Ani jako samostatné slovo, ani jako součást jiného slova. Zítra ráno každý přinese napsaný článek. Kdo úkol nesplní, bude okamžitě propuštěn.   Tak. A mám co dělat celou noc… Usedla jsem k PC a začala smolit nový příspěvek:   Byla DĚLE ráno a BE bylo HORÁZNĚ modré. Když jsem ještě v GLIŽÉ seděla u CESÉRU, stala se mi PŘÍJEMNÁ HODA. Ulomil se mi HET na levém ukazováčku. Byla jsem dost VRLÁ a viděla v tom GATIVNÍ znamení. Vtom zazvonil telefon. Volala mi moje sestra a byla dost RVÓZNÍ. Prý se jí udělalo VOLNO od žaludku – asi po té včerejší oslavě. Její manžel je na služební cestě a její dcera LA, moje TEŘ a jinak POSEDNÉ MLUVNĚ,  je už týden MOCNÁ – má ŠTOVICE. Sestra mě prosila, ať CHÁM všeho a rychle přijedu za ní, do UMĚTEL. PRODLENĚ jsem se vydala autem na cestu, ale narůstala ve mně VOLE a zmocňoval se mě podivný POKOJ. Manželství mé sestry bylo od počátku ŠŤASTNÉ, a ani narození VINNÉHO dítěte MOHLO zabránit blížícímu se rozvodu.  Sestra už po jednom roce, kdy jako VĚSTA řekla své ano, nazývala svého muže VDĚČNÍKEM, OTESANCEM, MRAVOU, BOŽÁKEM, ŘÁDEM, RUDOU a STVŮROU. Důvodem bylo jeho pochybné podnikání. Byl majitelem VĚSTINCE, který podědil po svém otci, vysloužilém námořníkovi. Podnikání vynášelo, ale k chlubení to BYLO. Sestra se zase chodila VÁZANĚ bavit a vyváděla samé PLECHY. Dokonce se BÁLA dlouhodobé VĚRY s  NASYTNÝM číšníkem DALEKÉHO nočního klubu „TOPÝR“. Když jsem jí tento ROZUM a ŘEST vytýkala, měla JAPNÉ poznámky, že já taky určitě JSEM VIŇÁTKO a její VĚRA je ŠKODNÁ. Když ji manžel PŘISTIHNE přímo v DBALKÁCH a v náručí milence, MŮŽE se nic stát. Když jsem přijela do RUDOVY ulice, kde sestra bydlí, polekala jsem se. Dům sestry hořel. Pohled to byl VÁBNÝ a UTĚŠENÝ. Hasiči OCHVĚJNĚ kropili plameny. Najednou jsem zahlédla, jak jeden z nich zrovna SE v náručí malou LU. Druhý podpíral ŠŤASTNOU sestru. Měla jsem UTUCHAJÍCÍ, SMÍRNOU radost, že všechno dobře dopadlo, a SVÁRY mezi námi rázem zmizely. Když jsem se pozorně podívala do tváře hasiče, který ještě stále držel LINKU v náručí, poznala jsem tvář švagra. Vrátil se ze služební cesty dříve – a to bylo jediné štěstí. Stačil zachránit ženu i dcerku z plamenů. Požár VĚDOMKY zapříčinila sestra, když odhodila DOPALEK cigarety do REZOVÉHO koše. V něm ale byly papíry a plameny přeskočily na záclony a šířily se KONTROLOVANĚ dál a dál… Švagr tak zachránil JEN sebe, ale celé manželství. Ještě ten večer navrhl, že změní předmět svého podnikání – protože „bordel“ je skoro všude, a raději si otevře soukromý hotel někde na horách. Sestra tam bude ředitelkou a LINKA bude na čerstvém vzduchu celý rok. A tak UVĚŘITELNĚ skončilo noční dobrodružství…   Crrrrrrr crr crrrrr.. Co se to děje? Budík zvoní! Jejda, ono se mi to jen zdálo! Tomu se tedy vážně říká štěstí v ŠTĚSTÍ!    text © Jitka Dolejšová, 31.12.2005  foto © Michael Židek   NEPŘEHLÉDNĚTE:    další články v rubrice  ZÁBAVA  nebo v sekci LITERATURA