Jitka Molavcová:  Co se smí

Jiný kraj, jiný mrav. Vracela jsem se nedávno ze zahraniční cesty. Jela jsem autem a přiznávám, domů jsem se už těšila.
Ještě na rakouském území jsem byla atakována transparenty a nápisy vyzývajícími mne, abych se vzdala Temelína. Mé svědomí, snad trochu alibisticky, sešláplo plynový pedál.
Hranice. Stále se nemohu zbavit psychózy uplynulých let a jaksi bezděky schovávám pod sedadlo dvě trička, která jsem si ve Freistadtu koupila. Odbavení proběhlo až nečekaně rychle.
Doma. Žádné transparenty, burcující svědomí. U silnice však přibylo mladých pohledných stopařek. Už jsem chtěla jedné z nich zastavit, když mi dala, až příliš zjevně najevo, že o mou ženskou pomoc nestojí.
Přijíždím k okraji prvního většího města na našem území. Je tři čtvrtě na šest, v Praze mohu být k deváté večer. Poslední šance koupit si něco k jídlu. Samoobsluha s rozsáhlým parkovištěm zve k návštěvě a já toho využívám.
Na jednom regále leží opuštěný velký bochník voňavého chleba. Neodolám.
"Dala bych si půlku," s úsměvem oslovuji po čtrnácti dnech česky českou prodavačku.
"To se nesmí," odpověděla mi, "máme předpis."
"Co se nesmí?" ptám se překvapeně, doufajíc, že ta dobrá žena žertuje.
Nežertovala.
"Tu druhou půli by už nikdo nekoupil." řekla vážně a odcházela.

Nemínila jsem se vzdát
"A kdybych našla někoho, kdo by koupil tu druhou půli?"
Prodavačka jen pokrčila rameny.

Do obchodu vstoupil muž. Zřejmě se stejným záměrem jako já. S nadějí jsem sledovala jeho kroky. Po chvíli u mne zastavil a zadíval se na můj bochník. Nebylo nad čím váhat. Mé slovo dalo jeho slovo a bochník se stal naším společným majetkem. Jeho překrojení bylo jen dílem okamžiku.
Vyjela jsem. Stopařek na silnici E 55 s každým kilometrem přibývalo v obou směrech. Zapomněla jsem na Temelín a v hlavě jsem měla jediné dilema.
Co se vlastně u nás smí a co se nesmí? Jsem tady doma a chtěla bych mít jasno.
(P.S. Teď nevím - hodí se to vůbec do Pozitivních novin?)

text © Jitka Molavcová, 11.3.2006
grafika © www.ateo.cz

DOPORUČUJEME:   další články v rubrice  ZBÝVÁ DODAT ...  nebo v sekci PUBLICISTIKA