Mirka Havlová: Za tyjátrem přes devatero kopců / 10 pozitiv sněhu
Za tyjátrem přes devatero kopců
 
„Jízdenky, prosím!“, zahlaholil průvodčí poté, co rozrazil dveře do kupé, jako by právě odbíjelo poledne. Vlastně tak trochu ano, jenom místo výslunní probíhalo na nebi výměsící, jednoduše půlnoc. V tento čas nebývám nejsvěžejší, o pozitivním naladění se nedá mluvit vůbec, a tak se mě zmocnil pocit křivdy.
 
Ti Pražáci se mají! Když je popadne touha navštívit divadlo, mají spoustu možností, dovedu si představit, jak takový šťastný jedinec rozmýšlí, co bude večer dělat: Karel Trinkewicz:  Národní divadlo„V televizi zase nic není!“,možná se vyjádří i daleko pregnantněji, ale proč to opakovat, „tak vyrazím do divadla.“ Obleče se, přinejhorším skočí na tramvaj (uvádím tramvaj, ale pochopitelně je mi známo, že v Praze jezdí také autobusy, metro, taxíky a osobních aut nespočet, abych neurazila) a za takové slabé dvě hodinky si může povídat s múzami.
 
A našinec z vísky, kde se ani lišky nezdržují, aby daly dobrou noc? Nejdřív si ani nedokáže představit, že by i on mohl zavítat do nějakého stánku umění, proč nepřiznat, že dlouho ani neví o jeho existenci,  ale ujišťuji vás, že elektřinu už zavedenou máme a co se týká nešvarů, udržujeme krok se všemi ostatními civilizacemi i necivilizacemi. Pak se jednou shodou okolností se zájezdem, spíš ze zvědavosti, a že Franta jede taky, dostane našinec do Prahy do divadla. Je-li polapen Thálií, začne mu divadlo chybět. Rozhodne se pořádat podobné výpravy jako za časů F.L.Věka. Sice už ne na saních, ale i tak v dnešní době Pendolin, kosmických rychlostí a život zlehčujících vynálezů, to stojí za to. Protože se mi podobné postižení přihodilo, přestanu psát o našinci, i když s ním mám mnohé společné, a začnu o sobě, stejně jsem dosud tak jako tak o nikom jiném nepsala.
 
Nemíním obtěžovat maličkostmi jako je získání vstupenky, vyhledání co možná nejvhodnějšího spojení, zakoupení mapy, orientací v MHD a dalšími zcela běžnými událostmi a nutnostmi, na které koukám jako tele na nová vrata. Zaplať pánbůh za internet! (Nikomu to neříkejte, ale někdy i v pracovní době.)
 
Když se povede sobotní odpolední představení, jde to celkem snadno, vstanu v pět ráno, někdo mě s velkou radostí odveze do nejbližšího města k vlaku, pak už vše klape jako na drátku, jeden přestup, odumřelá noha, vyválená bunda, pošlapané boty a za tři, čtyři hodiny přejíždíme Železniční most, zamávám, Praho připrav se, jsem tu! Na Hlavním nádraží vyndám slámu z bot a hurá do víru velkoměsta. Je třeba navštívit Žižku, zaběhnout na Petřín, několikrát se najít, a pak konečně dostatečně utrmácená, s puchýři do divadla. Ostatní vymydlení Karel Trinkewicz:  Wilsonovo nádražínávštěvníci se otáčejí, kde mám večerní róbu a od čeho ta černá šmouha přes obličej. Snad mi múzy odpustí! Jestli si teď říkáte, že v hledišti určitě usínám, tak kdepak, naopak ožívám a ožívá i přesvědčení, že to není tak hrozné, a že příště musím zase vyrazit. Že je příště čím dál častěji, si vysvětluji závislostí téměř drogovou. Zpočátku jedna návštěva za dva, tři měsíce stačila, nyní mi připadá jednou za měsíc málo. Představení uplyne jako voda, místo aby člověk v klidu rozjímal nad právě sděleným poselstvím, nastává čas vrhnout se do večerní Prahy, nakoupit zásoby na cestu zpět, nádraží poetické duši nepřidá, cesta podobná té ráno, jen s trochu větší únavou, no a kolem jedné v noci jsem doma, kde si zbytek nepostižené rodiny mírně ťuká na čelo.
 
Není-li konstelace vhodná, touha nedá jinak a musím vidět něco ve všední den a večer, nastává téměř tragédie, dva dny dovolené, noční tříhodinové čekání na přestupním nádraží do prvního ranního vlaku a návrat v šest hodin ráno. Pochopitelně, lze si sehnat ubytování, ale …money, money, money…Napadá mě jeden slogan z reklamy: „Když musím, tak musím!“
 
Zajímalo by mě, kdo měl ten nápad, aby se divadlo hrálo po večerech!
 
Tím vším se nechci chlubit ani si nijak zvlášť stěžovat, nikdo mě nenutí, nakonec to má i svůj půvab a smysl, že za radostí se člověk nedostane lehce. V poslední době se snažím být štamgastem jednoho divadla (nebudu ho jmenovat, abych nevypadala, že se snažím vlichotit, trochu totiž souvisí s těmito novinami),  je to těžké, ale krásné.
 
Jen mě občas napadá, že by se mohl najít nějaký mecenáš, který by postavil divadelní ubytovací zařízení pro podobné blázny a nadšence. Po nocích by se zde mohly vést „odborné“ debaty, sdělovat dojmy, vyměňovat vstupenky a informace, navazovat přátelství. Ubytování by bylo levné s tím, že by každý z nás třeba po představení zdarma uklízel divadlo, vylepoval programy, pucoval boty, látoval kostýmy…Já vím, utopie, ale pěkné by to bylo, ne?
10 pozitiv sněhu
1/  je o čem mluvit – potkáte-li kohokoli, kdo se s vámi nikdy nebavil, máte najednou šanci utvořit sněhové či sněžné přátelství zasvěcenou debatou o vločkách
2/  je na co nadávat – souvisí s bodem 1, jediným terčem špatné nálady je počasí, a tak se nadává, nadává a nadává (sněhu je dost, ten to unese), lidé se tak vykřičí, ostatní problémy pak řeší ruky mávnutím, jak se zpívá v jedné písni
3/  je čas na čtení – vrstva sněhu znemožňuje jakékoli rytí v zemi, když vyloučíte rytí do sebe navzájem, zbude dostatek času na knížky
4/  je čas na procházku – když už vás po páté, šesté, sedmé v jednom týdnu nebaví vyhrabávat auto z nánosu sněhu (stává se, že tu a tam vyprostíte i auto cizí a na vlastním je třeba začít znovu od začátku), jdete raději pěšky, a když si nezlomíte nohu, děláte něco pro své zdraví
5/  na jaře vás čeká překvapení – máte-li dvorek, dvoreček, plácek nebo jakoukoli plochu před domem, kde je možné na podzim nechat něco ležet, na jaře budete překvapeni, že ty červené hrábě ještě máte, ty letní boty, co jste na Štědrý den hledali, znovu spatří světlo světa a ty chudobky? – aha, ty jsou nové
6/  netřeba venčit psa – přes haldy sněhu se docela pohodlně dostane přes plot sám, aniž by musel vynaložit sebemenší úsilí (pokud psa nemáte, pozitivum č.6 si rozšiřte na celý rok)
7/  výtvarná fantazie – přivstanete-li si, na chodníku není ani stopa, což vzbudí touhu a fantazii popsat bílý papír a zanechat stopu
8/  zamrzlý úsměv – tady je nutno trochu pomoci, když vyjdete ven, chvilku se usmívejte, úsměv ztuhne a vydrží, dlouhodobý trénink přinese trvalý úsměv
9/  dostatečné užití zimního oblečení – kabát, který leží většinu roku ve skříni=špatně vynaložená investice
10/  pohled z okna – spousty obrazů, romantiky, tajemna, klidu
text © Mirka Havlová, 19.3.2006
ilustrace © Karel Trinkewicz

DOPORUČUJEME:   další články v rubrice  ZBÝVÁ DODAT ...   nebo v sekci LITERATURA