Jiří Vlastník: Koho co dnes zajímá
 
    
        Malé podotýkání k článku Ať žije Hanka Brejchová.

 
Rudolfa Pellara jsem potkal někdy před osmi lety a zcela oslněn nejen jeho výkonem šansoniéra, ale i záviděníhodným životním espritem, humorem a moudrostí, jsem hned druhý den nabídl rozhovor mému tehdejšímu šéfredaktoru Blesku. „Pellar? Koho to dnes zajímá,“ poučil mne onen moudrý muž. Zakrátko vyšlo povídání o smutném konci herce Zdenka Dítěte s náležitě odpudivými fotkami a patřičně nabubřelým titulkem….
 
Zvláště herecké stárnutí nebývá veselé. Po letech slávy, denního kontaktu s kolegy na jevišti i diváky přichází samota. Dostavují se choroby v době, kdy by umělec teprve rád zúročil na jevišti nasbírané zkušenosti. Zvládnout tuto situaci, zařadit se do jiné společnosti a poměrů, je bezesporu daleko obtížnější než v případě soustružníka či atomového vědce. Není proto nic snadnějšího, než udělat skandální článek o koncích někdejší hvězdy, nafotit stárnoucí, vrásčitou tvář, vydolovat z umělce pár nářků nad během života. Říká se tomu hyenismus a podobnou „novinařinu“ dokáže každý primitiv. Samozřejmě, že světu odhaluje pravdu…Přitom právě od těchto umělců se lze při troše snahy dovědět mnohé, poučit se a hodně získat, obohatit sebe i čtenáře. Což málokdo zná tak dobře, jako Ondřej Suchý. Je pak na každém, jakou cestou se dá, jak si sám sebe považuje.
Nedávno jsem seděl na dýchánku v ateliéru našeho předního výtvarníka. Jakási redaktorka Blesku všechny poučila, že novinařině nerozumíme, neboť ukazatel kvality je zřejmý – její deník má největší náklad. Ani já nejsem proti bulváru. Nedávno jsem psal pojednání o prvních regionálních novinách. Týdeník Mělničan začal vycházet v třicátých letech devatenáctého století jako jeden z prvních a byl to v podstatě bulvár. Tehdejší prostý lid spíš zajímalo kdo zapálil Vaňouskovi stodolu než politické pikle ve Vídni. Ovšem oproti dnešku to tehdejší psaní mělo glanc a profesionalitu. Domnívám se, že bulvár má mít švih, humor, pozitivní nadsázku. Je kde se učit – vzpomeňme Haška, Němce a další skvělé soudničkáře. Je mi smutno z oné upocenosti tvůrců „potěšit“ čtenáře tím nejhnusnějším bahnem. Vždyť je to tak snadné vzbudit emoce u prodavačky s pár tisícovkami měsíčního platu senzačním článkem o zhýralé Heleně Vondráčkové, topící se v miliónech. A zatímco se v redakcích plácají po ramenech, nijak se nezabývají faktem, jak dokáže takový článek ublížit. Před časem jsem zíral v trafice na obří titulek  o Petru Haničincovi, který se chtěl zastřelit. Protože se poměrně často vídáme a za dva dny měl hrát v mé hře, okamžitě jsem žhavil mobil. O ničem takovém nevěděl a jistě netřeba hovořit o tom, jak mu tento článek zvedl krevní tlak. Všichni, kteří tohoto umělce a skvělého chlapa známe, víme, jak jadrnými slovy odpovídá na otázku, jak se mu vede. Není pak problém chytit se té věty, odhodit morální skrupule a napsat článek na titul….
 
Neblahá mediální pozornost se nevyhnula dokonce ani tomu, u kterého by to nikdo nepředpokládal. U gentlemana na plátně i v životě, Raoula Schránila. Chodíval jsem k němu na moudrá povídání koncem jeho života a plnil si tak velký sen setkat se s touto legendou. Pomáhal paní Věře posléze zvládnout pohřeb, kde nechyběli ani kameramani jisté televize čekající na nějaký šikovný skandál s přítomnou Raoulovou dcerou, kterou vyšťárali někde v Mnichově. Docházel jsem na Hřebenku i po pohřbu a byl jsem svědkem, jak dokážou ničit život  naprosto nepietní a zlé články některých publicistů.
 
Jezdívám tramvají a je mi nevesele, jak národ, který stával čtvrteční fronty na Reamarqua či Hrabala, na lístky do Semaforu či Činoherního klubu, hltá tyto nesmysly. Je mi nepochopitelno, když renomovaní autoři Melodie a jiných solidních tiskovin, místo fundovaných článků se živí informacemi, jakým alkoholem se kdo pocintal na rautech. Ale kdo ví, třeba prostě stárneme a nechytli jsme správný vítr, třeba to vše tak má bejt…
A propos – pro ty nepřizpůsobivé – Rudolf Pellar hraje v Lyře Pragensis jako one man show ve hře Šimon a stojí to opravdu za kouknutí…
 

 
text © Jiří Vlastník,  21.3.2006
 

 DOPORUČUJEME:  další články v rubrice  ZBÝVÁ DODAT ...   nebo v sekci PUBLICISTIKA