Dnes se o tom již vlastně neví. Došlo  k naplnění snahy někdejších vládců, kteří pochopitelně nijak netoužili  po popularizování vojáků, bojujících pod hvězdnatou vlajkou. Hned v roce 1948 kdosi neznámý hbitě zlikvidoval  stránky kroniky Českého Brodu, kde byl  záznam o přítomnosti těch, kteří vlastně nikdy neměli  překročit demarkační linii kdesi u Rokycan ...
 

   Sedmého května 1945, kdy v Praze  probíhaly zuřivé boje a na straně povstalců přibývaly oběti, čekaly v Plzni  tisíce vojáků, odhodlaných vyrazit hlavnímu městu na pomoc. O  tu však z politických důvodů nijak zvlášť nestáli komunističtí  představitelé České  národní rady,  vedené pozdějším  "hrdinou" Pražského jara Josefem  Smrkovským. Co znamenalo pár desítek,  možná stovek zbytečných obětí, proti nutnosti osvobození české kotliny Rudou armádou a jejím vrchním velitelem Josefem Visarionovičem?
 

   Sedmého  května ve  dvacet jedna  hodin a  čtyřicet minut  vyrazila z Plzně  docela malá  skupina  vojáků  US army,  vedená podplukovníkem Robertem H. Prattem. Konvoj tvořilo třicet vozidel. Několik šestikolových obrněnců M8, jeepy, sanitka a rozhlasový vůz. Plukovník měl  jediný  úkol:  Navázat  kontakt s  polním  maršálem  Ferdinandem Schörnerem, fanatickým  nacistou, velitelem skupiny  armád Střed, a  od 28.dubna  velitelem  všech  pozemních  vojsk  nacistického Německa. Podle informací zpravodajců americké armády  ztratil Schörnerův štáb spojení s Hitlerovým nástupcem admirálem Dönitzem. Bylo nezbytné polního maršála přesvědčit o naprosté marnosti jakýchkoli  dalších vojenských akcí a o nutnosti bezpodmínečné kapitulace.
 

   V sedmdesátých letech minulého století se o expedici podplukovníka Pratta směli zmínit vybraní  historici. Vadila jim přítomnost sanitky, prý  byla zástěrkou  pro odvoz  mnoha tajných  materiálů štábu skupiny Střed. Jedním dechem se však  rozpovídali o lehkých tancích (žádné tam nebyly), ověšených bednami s dokumenty. Proč tedy ta sanitka?

   Američtí vojáci projeli kolem půlnoci bojující Prahou. Stejnou dobu by trvala cesta i dalších jednotek a je tedy otázka, zda část pomníčků padlých při květnovém povstání nestojí v Praze zbytečně...

   Do Velichovek  za Pardubicemi, kde  štáb Schörnera sídlil, dorazili 8. května 1945  v devět hodin. Měli však smůlu. Hrdinný nacista, který ještě před několika  hodinami podepisoval  nad svými  vojáky rozsudky smrti  pro zbabělost před nepřítelem, uletěl soukromým letadlem do Podbořan. Později byl zajat a vydán sovětské straně.
 

   Američané pronikli bez větších  problémů téměř dvě stovky kilometrů za demarkační  čáru a ještě osmého  května se stihli vrátit  do Plzně. Jedna  z posledních zpráv o jejich pohybu pochází právě z Českého Brodu.  Do města přijeli poněkud  nečekaně a pouze jejich přítomnost zabránila  "statečným bojovníkům"  s lebkami  na čepicích  (vojska SS) vyvraždění přibližně padesáti rukojmích z řad občanů Českého Brodu a okolí. Byli  mezi nimi i obránci vysílačky v nedalekých Liblicích. Pokud by relativně nezdařená cesta měla jen tento výsledek, šlo i tak o velice významnou akci posledních  dnů války. Lze vyčíslit hodnotu jediného zachráněného lidského života?
 

   Při návratu do Plzně nechtěli Američané z pochopitelných důvodů jet přes hlavní město. Rozdělili se proto na dvě skupiny. Větší vyrazila přes Kralupy, Kladno a Beroun. Pár  jeepů se mělo vracet přes Kostelec nad Černými lesy a Benešovsko.  Je náhoda, že právě uzavřenou oblastí, kde  byl  výcvikový  prostor  jednotek SS?  V Kostelci si na průjezd amerických vojáků téměř nikdo nepamatuje.  Jen jeden místní  sběratel militarií uchovává plátěnou nášivku z  rukávu stejnokroje US - army. Nese nápis 23rd Cavalry Reconnaissance  Squadron, označení  jednotky, která se  zapomenuté mise zúčastnila.  Vzácnou trofej dostal  od svého otce. Ten  posádce jeepu s bílou  hvězdou na kapotě ukazoval  v lese nedaleko za městem  cestu do Benešova. V mapě, která byla popsaná anglicky, se mu prý docela špatně hledalo.
 

   Nezvratným faktem je, že skupina amerických vojáků operovala sedmého května 1945 ve  středních Čechách. Nemusela to být  jen skupina, mohla zde působit celá armáda generála  Pattona a zabránit ztrátám životů stovek, možná tisícovek českých bojovníků proti okupantům. Ale jakou měl cenu lidský život proti povinnosti budoucích vládců zajistit nesmrtelnou vděčnost za osvobození od fašizmu...

text © Pavel Pávek, 4.5.2006,  http://www.rosinanta.estranky.cz/archiv/rok/2006/5
 
DOPORUČUJEME:  další články v rubrice  VÍTE, ŽE ...?  nebo v sekci PUBLICISTIKA