Blanka Kubešová:  Milujte se a množte se aneb Proč vymírají Češi?
 
     Jednou je to plenková aféra, jindy dětské přídavky, které nerozviřují pouze stránky novin, ale pokládají na stůl vůbec základní otázku, proč vymírají Češi?
     Přechodné zvýšení cen dětských plenek před časem bylo jistě nepříjemné. Narozdíl od politiků si však nemyslím, že by jejich zařazení do zvýšené sazby DPH mohlo mít za následek další pokles porodnosti. Děti přicházely na svět za války, v těžkých hospodářských krizích i během husákovské normalizace. Troufám si dokonce připomenout tak banální větu, že děti se rodí z lásky.
Když jsme v 68. zůstali s mužem ze dne na den za hranicemi, nevlastnili jsme nic, ale pořídili jsme si miminko. Věděli jsme, že se o dítě postaráme, a tak se i stalo. Když dcera přišla v Kanadě na svět, nevlastnili jsme kanape ani řádnou postel, matrace z bazaru nám bohatě stačila, ale dětská postýlka i ohrádka čekaly v plné pohotovosti. A také nosítka, která se tam používala namísto dětského kočárku. To se nám líbilo. Dítě bylo od začátku v neustálém a těsném kontaktu s rodičem. Pampers neboli papírové plenky jsme neměli. Seděla jsem v bance nad šeky a účty dlouho do noci a přes den chodil muž, na začátku nezaměstnaný, do místní prádelny prát plenky. Dodnes vzpomíná, jak tam bylo vždy veselo,  no bodejť by ne, býval tam vždy jediný mužský…
 
     Netvrdím, že pro nastávající rodiny není důležité bydlení a celková materiální situace, ale jsem přesvědčena, že to rozhodující vězí v rozpadu tradičních hodnot. Není náhodou, že nízká, nebo dokonce podprůměrná porodnost jde ruku v ruce s ateismem u nás. Dnešním mladým lidem se nabízí k seberealizaci a pocitu naplnění široký prostor. Neupínají se k rodině, ale k volnosti a ke konzumnímu způsobu života a – oslněni svobodou - nemíní si přistřihovat křídla starostí o potomky.
Mít děti není prostě v módě. Nevyplácejí se a nenesou prachy. V dnešní době nám už ani ve stáří neoplácejí naši péči. Tak co s nimi? Chceme se bavit, třeba ubavit až k smrti, jak si kdysi povzdechl v jednom sloupku Lidových novin Ludvík Vaculík.
 
      Celkově se počet lidí na naší planetě zvyšuje. Jestliže se skutečně naplní předpovědi studie, že nás Čechů bude za pouhých padesát let jen osm milionů, znamená to, že jsme prostě nebyli konkurenceschopní, že jsme podlehli jiným, silnějším rasám a národům. V případě, že se nám tato vyhlídka nelíbí, je zapotřebí změnit naše názory na rodinu a změnit a oprášit staré hodnoty.
 
      Z totality jsme zdědili a bohužel i převzali celkový názor, že hodnotu má pouze člověk mladý, zdravý a krásný, že jeho cena, podobně jako cena otroka, klesá s věkem, zdravím a fyzickou kondicí. Společnost po mladých lidech požaduje, aby se množili nikoli z lásky, ale protože chce a potřebuje další síly, další produktivní členy. Takováto motivace však nezabírá a ani zabrat nemůže. Vyšší finanční příspěvky na děti a na bydlení jsou sice pěkné a dozajista potřebné, ale obávám se, že i kdyby byly pleny a sunar docela zadarmo, stojí v cestě ještě naše sobectví, chuť se bavit, mít volné ruce. Život bez povinností, konzumace a slast se staly synonymem štěstí. Pachtíme se po nich tak, že děti v našem snažení prostě ztrácejí místo.
 
      Dopsala jsem tenhle sloupek, natáhla trepky a sešla do schránky. A ejhle, kartička! Dcera mé přítelkyně dává na vědomí, že se jí narodil potomek! Že by to tedy přece jen nebylo s námi tak zlé? Plenkových afér a tahanic okolo dětských přídavků bude jistě ještě spousta, podobně jako kalkulací, zda mít dítě či nemít, ale touha darovat nový život vyjde ze všech zápasů nakonec neporažená, ta nemůže být v člověku nikdy natrvalo potlačena.

 text © Blanka Kubešová, 23.5.2006
 

DOPORUČUJEME:   další články v rubrice  KOMENTÁŘE  nebo v sekci PUBLICISTIKA