Pavel Pávek: Veselý skanzen?
 
Skanzen na Veselém kopci nedaleko Trhové Kamenice je snad jedním z našich nejkrásnějších. Právě nyní z jara, kdy se probouzí ze zimní letargie a vítá  spousty návštěvníků se zájmem o život našich předků, o život v chudém a drsném kraji, kde příroda nedala nikomu nic zadarmo.Ani  v malé vesnici nesměl chybět svatý Jan
Brzy ráno procházíme ještě  téměř prázdným areálem a obdivujeme chudé chaloupky i bohatší usedlosti.
Hospoda v roubence nabízí, podle slov majitele, dvacet čtyři hodin denně a ještě hodinu přesčas kromě osvěžujících nápojů i klobásky, pstruhy na rožni, guláš, česnečku, prostě vše, co potřebuje poutník k regeneraci sil. Kníratý  majitel stojí u  grilujících pstruhů a sdílí naše „nadšení“ ze současné architektury, milionářského baroka. Po chvíli nevydří, naloží nás do auta a veze ukázat obytný dům, který si pro sebe postavil. Žasneme nad  Horáckou roubenou, která až získá patinu neprozradí, že na místě stojí teprve několik měsíců.
Průvodkyně ve vodním mlýně  vypráví o životě v mlynářských rodinách, připomíná, že obcí Veselý kopec kdysi procházela Moravská cesta a ve mlýně byla i pekárna a hospoda. Na příjemné paní je vidět, že  návštěvníkům  stavbu neukazuje jen pro peníze, že žije s ní, má ji ráda. Vysvětluje nám také cestu k blízkému židovskému hřbitovu.
Před hájenkou sedí dráteník, pozorujeme  rychlé ruce a snažíme se zapamatovat jak se takový hrnec  drátuje. Vždyť to vlastně nic není ...  Závazek, že to musíme doma také vyzkoušet,  plníme. Nepřejte si vidět ten výsledek.
Skanzen nelze snadno opustit, máte li s sebou malé děti. U pokladny bydlí koza s kůzlaty, ve volném výběhu poskakují přátelská jehňata a nastavují kudrnaté hlavičky k pohlazení.
Doba pokročí, další návštěvníci přicházejí, a tak se přesunujeme k lesnímu židovskému hřbitovu. vedle obce Dřevíkov. V okolí bývala prý od osmnáctého století početná židovská komunita s vlastní školou, synagogou a radnicí. Genocidu za druhé světové války přežilo jen pár lidí. Hřbitov připomíná spíše  lesopark, jen starobylé pomníky, některé s položenými kamínky ukazují, že jsme v zahradě zemřelých; na jeden  stojící opuštěně v koutku  kamínek  jakoby symbolicky přidáváme také. Tristně působí pohled na několik moderních náhrobních kamenů. Jsou na nich jména, Davidova hvězda, data narození a pak již jen strohé slovo Terezín. Odcházíme opravenou vstupní branou mlčky, zamyšleně a s jakousi nevyslovenou výčitkou.
Celá oblast stojí jistě za návštěvu, ale raději pospěšte. Podle posledních zpráv nejsou peníze na  úpravu objektů ve skanzenu, ani na výplaty průvodců. Pokud se nestane zázrak, bude skanzen asi v polovině turistické sezóny uzavřen.
Ministr kultury Jandák, s humorem sobě vlastním prohlašuje, že situace nebude asi tak žhavá. Prý se tam zajede podívat a peníze  určitě sežene. Otázkou zůstává, pokud je skutečně zajistí, kdy to bude.
Ale co kdyby došlo k podobné situaci jako po požáru Národního divadla? Našlo by se i dnes dost lidí ochotných přispět na záchranu významné expozice?

                                       Střecha polygonální stodoly Pohled ze starobylé hospody
Nad mlýnským kolem Na židovském hřbitově u Dřevíkova Před mlýnem Statek na Veselém kopci 
                  Že by dialog? Kamínky na náhrobcích Dráteník na zápraží hájovny

Pavel Pávek

 
 text a foto © Pavel Pávek, 24.5.2006
 http://www.rosinanta.estranky.cz/archiv/rok/2006/5


 NEPŘEHLÉDNĚTE:   
 další články v rubrice  DOPORUČENÍ  nebo v sekci PUBLICISTIKA