„Na
jedné straně jsem kultivovaná žena s maturitou a dvěma semestry filozofie,“
pravila paní Dája, „a na druhé straně je
ve mně kus ženy z prvobytně pospolné společnosti. Často se za to stydím,
ale nedovedu to změnit.
Takový Dominik Čaválek! To je na naše poměry přímo veleduch! Nedávno
spočítal všechna slovesa v Shakespearově díle, a nyní se začal učit
japonsky, aby porozuměl psychice samurajů. Čaválek! Kdybych jenom kývla
prstem, mohla jsem se jmenovat Čaválková! Nebo jsem ho mohla donutit, aby
přijal mé jméno a jmenoval se Masojídek! Docent doktor Dominik Masojídek,
CSc.! Přiznám se bez mučení, že mě ta vidina po jistou dobu lákala. Dovedu
si vážit duchovních hodnot, a takové Čaválky nesbíráme v alejích jako
kaštany! Ten mudrc si píše s nějakým profesorem z Kanady, který dokazuje,
že člověk se vyvinul z koroptve! Jak vidíte, žádné přízemnosti. Po boku
takového Čaválka bych měla všechny předpoklady k duchovnímu růstu a
všestrannému rozvoji osobnosti. Ale já jsem místo toho lehkomyslně zahodila
jedinečnou příležitost.
Ve chvíli, kdy jsem měla Dominiku Čaválkovi šeptnout „ano“, se ve mně
probudila primitivní ženština z doby kamenné! Najednou žádné duchovno, ale
pouhopouhé tělesno. Na Čaválkovi mi začaly vadit křivé nohy, propadlý
hrudník a vadné sykavky! Podružné a naprosto nedůležité nedostatky! Dodnes
se stydím za své primitivní a mého vzdělání nedůstojné hodnocení!
Jenomže v mém životě se objevil Gangas! Žádný docent, žádný doktor, jenom
Gangas! Dvakrát trestaný, třikrát rozvedený! Oči jako reflektory od
dálkového autobusu, svaly abnormálně vyvinuté a hrudní koš jako
protilavinový zátaras! Když jsem ho spatřila, dočista jsem ztratila
jakoukoliv soudnost. Kam jsem pohlédla, viděla jsem pouze Gangase! Čaválek
pro mě přestal existovat, Gangas se stal alfou i omegou mého života. Jeho
primitivní tělesno mi učarovalo!
Kdepak Shakespeare a slovesa! Gangas je vědou nezatížený a potrpí si na
moučníky! Jak vidí buchty s povidly, tváří se jako pardál před skokem!
Pekáč před ním neobstojí, dokud je na něm jediný drobek. Lívance polyká
jako sumec karasy a štrúdlu se zmocňuje s útočností kosatky.
A co dělá, když vidí bábovku! Napřed tiše, ale naléhavě mručí v předtuše
sladkého zážitku. Saje vůni intenzitou mohutného ventilátoru a skřípe
zubama jako lesní pila. A pak se promění v žraloka kladivouna! Chňapne po
pochoutce a kde jej jí konec.
Gangas je primitivní živočich, který ve mně, která má, jak už jsem pravila,
maturitu a dva semestry filozofie, probudil ty nejtemnější pudy. Říkala
jsem si: Mám právo si trochu užít, tak si vezmu muže-šelmu a neotesaného
divocha. V jeho náručí poznám nejsyrovější smyslno a přiblížím se své
vlastní prapodstatě!
Houby s octem! Gangas je šelma, jenom když vidí koláč! Ke mně se chová div
ne netečně a když zblajzne šátečky s tvarohem, usne na kanapi! Takhle
využívá svého vzrušujícího exteriéru!
Jsem z toho celá nešťastná. Cožpak se to sluší, probudit v slušné
kultivované dámě ženu z doby kamenné a pak ji se všemi roznícenými vášněmi
a erotickými vzněty postavit k troubě?
To už by bylo, na mou duší, lepší, učit se s Čaválkem japonsky."
