Hanka Křivánková: Jak jsme stěhovali postel

Povídky Literatura

Když jsem překonala osmnáctý věk života a našla si letitou známost, vzdal děda konečně své neúnavné poučování o všem možném a nemožném, co se smí a co pro změnu nesmí a co je možné připustit jenom občas a když už, tak za jakých tedy okolností a jenom se sem tam vyptával, jak se daří mému milému. Hrozně jsem si cenila toho, že se děda i přes svůj pokročilý věk (tehdy mu bylo osmdesát dva roků) zajímá o to, jak se daří jeho vnučce, která si na něj najde žel bohu jenom zlomeček času mezi láskou, studiem, přáteli, kreslením, hádáním se s mámou a vůbec děláním různého bordelu.

Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (3)

Na pokračování Literatura

Zmatený ucho, tak nazýváme úču Matouškovou, přišla na děják v poslední hodině nějaká napruzená a začala hned zkoušet. Vypadalo to, že na vládu císaře Ferdinanda se nikdo ani očkem nekouk, protože lítaly koule a čtýry, jen to fičelo. Dokonce i jedničkářka Olina Kučerová slízla tři mínus.

Jan Řehounek: Zvláštní sny

Fejetony Literatura

Krásnější ráno si nedovedu představit. Pomeranč vycházejícího slunce nahlíží do otevřeného okna, jímž do pokoje zní tisícihlavý koncert zpěváčků nebeských. Ležím na sněhobíle povlečené posteli, mám přivřené oči a vychutnávám si až neskutečnou atmosféru okamžiku. V polospánku vnímám slabounké vrznutí dveří... vchází krásná rusovláska. Blíží se ke mně... naklání se... zřetelně cítím vůni jejích vlasů... upře na mne veliké hnědé oči... Vtom na mne namíří pistoli... zmáčkne spoušť! Výstřel se ale neozval. Suše mi sdělila: „Třicet šest sedm.“ Proč mi, proboha, sděluje ráži své zbraně?

Stanislav Moc: Čestný pionýrský!

Zbývá dodat... Literatura

S Petrem se klábosilo dobře a měli jsme o čem, i když já jsem měl na starosti děti, takže jsem mohl pít i klábosit trochu omezeně. Hlavně proto, že jsem musel zůstat střízliv, abych jej večer mohl odvézt na nádraží a pak jet rychle do nemocnice vyzvednout ženu z práce. Tou dobou už jsem děti nakrmil, vykoupal a dal do postelí, takže když jsme vyjížděli, děti už spaly.

Dobromila Lebrová: Josef Mánes, malíř

Co je psáno... Publicistika

Josef Mánes bývá označován za zakladatele českého novodobého malířství a sice malířství zcela národního, které je jedním z pilířů naší kultury. Mánesova rodina pocházela z Radnic u Rokycan, kde se narodil Josefův dědeček František Mánes. Vyučil se mlynářství a byl zaměstnán v Praze ve Štítkovských mlýnech, kde dnes - skoro jako žert historie - stojí výstavní síň Mánes.

Iveta Kollertová: Nechte zvony a zvonky znít!

Víte, že... ? Publicistika

Představte si, že jste poutník, osamocený poutník, bydlící kdesi v horách, na míle od lidí. Žvýká svůj denní příděl chleba, pozoruje oblohu a dny jsou stále stejné, měnící se jen ročním obdobím. Je zoufale sám, ale nepřipouští si samotu, zvolil si svůj úděl a překvapení nečeká. Ale přichází den, kdy se mu zasteskne po lidech. Pozoruje pár káňat, vyvádějících své mladé z hnízda a ovládne ho zvláštní touha.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (20)

Fouskův svět Publicistika

♦ Hodný člověk je v situaci Ježíše Krista. Když jede na bicyklu, musí dávat pozor na hřebíky. ♦ Nepoznal jsem nudu! Umím pracovat, i když nečinně ležím. ♦ Na ulici upadl malý asi devítiletý chlapec. Zvedl jsem jej. „Pane,“ nastavil ruku, „dostanu dvacet korun!“ „Za co?“ ptal jsem se udiveně. „Za to, že jsem vám dal příležitost udělat dobrý skutek.“ ♦ Nejlepší budoucnost má duše z kola. Ta má v nebi příbuzné.

Jana Stuchlíková: Síla okamžiků

Zbývá dodat... Literatura

Ve svém životě prožíváme nepřetržitý sled okamžiků. Navazují na sebe, jeden na druhý, některé jsou nepostřehnutelné, jiné jsou emocionálně vypjaté, nezapomenutelné nebo také takové, o které nestojíme. Bez ohledu na to, jaké jsou nebo přesněji, jakými se nám zdají být, prožíváme je neustále.

Ruth Hrušková: Malá galaxie

Zamyšlení Literatura

Paní s velkou nákupní kabelou si přisedla vedle mne, důvěrně se naklonila a spustila: „Paninko, to jsme to dopracovali v naší republice, co? Ta drahota, politici jsou naprosto neschopní, a my penzisti jsme na tom nejhůř!“ Sevřela rty do obloukové křivky a tvářila se, jako by měla v kapse mandát všech důchodců.

Pavel Veselý: Zastavení Richarda Pachmana

Co je psáno... Publicistika

Setkat se s lidmi renesančního typu, to je dnes skoro vzácnost. V době úzké specializace na nějaké téma nebo činnost. U Richarda Pachmana to neplatí. Píše nejen dobrou muziku, ale také krásné texty, stejně tak zajímavě maluje. Poprvé jsem Richarda potkal jako novinář, který s ním chtěl udělat rozhovor. Později jsme přišli na to, že máme různé podobné názory na život a svět. A tak se z čistě pracovního pohledu stal pohled kamarádský. Zastihnout Richarda v klidu je skoro nemožné. Má stále plno plánů a aktivit, ale přesto se to povedlo.....  

Ivan Kraus: Útěky Normana H.

Povídky Literatura

Seděl jsem na bílém, písečném břehu ostrova a přemýšlel o tom, co si počít. Právě jsem se dozvěděl od bahamské úřednice zvláštní informaci. Abychom mohli opět opustit ostrov, je nutno navštívit britský konsulát. Ten je však na jiném ostrově, v Nassau. Dle bahamských nařízení se však nesmíme s českými pasy vzdálit z tohoto ostrova. Když jsem úřednici pro jistotu celé zadání úlohy zopakoval, potvrdila mi, že jsem úkol pochopil správně.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (9)

Na pokračování Literatura

Mlčky jsme se s Lubošem na sebe podívali. Naše prosebná mise tedy přichází v tom nejméně příhodném čase. Umínila jsem si ale, že i tak naši žádost o poskytnutí finanční podpory na stavbu domku přednesu. Matka se mezitím postupně uklidnila a zahrnula nás dalšími podrobnostmi. Dozvěděli jsme se, že mladí, jak už Simonu a Viktora nazývala, budou bydlet u ženichova otce, který je vdovcem a vlastní rodinný domek v okrajové části města.

Antonín Suk: Beziny 2

Povídky Literatura

Kočičák si lebedil v troubě na pekáči. Vůně taková, že kdo to ještě nikdy necítil, nedovede si tu nádheru pro nos představit. Kam se za tím co hrabe! Knedlíčky, bramboráčky se mi povedly a moravské zelí se jen rozsypávalo po jazyku. Plni očekávání jsme s pejskem očekávali návštěvu odspoda. Zarachotila služební Zetka a věci dostaly spád.

Jan Řepka - Jitka Dolejšová: Písně, kolo – jak se to rýmuje…

Zajímavosti Publicistika

Jan Řepka (*1982) je mladý písničkář, který sám sebe nazývá cyklotrubadúrem. Nedávno se vrátil ze svého zatím nejdelšího bicyklového turné. Během 33 dnů najel úctyhodných 1915 km. Trasa vedla třemi státy a čítala 26 koncertních zastávek. Písničkář si přitom vezl veškeré vybavení na speciálním prodlouženém kole.

Egon Wiener: Obrázky na zdi u babičky

Literatura

Předem je nutno říci, že jde o obrázky u babičky z Čech, u mé české babičky. Kolik lidí, tolik babiček, v jistý čas i dvakrát tolik. Já si babičky užil, a přesto mě pálí v očích, že toho nebylo víc. Babička byla od Příbrami, po jménu Češka, ale kdopak ví? Co tudy jen prošlo vojska, dráteníků, kdejakých sluhů, vozků i pánů, co si voskovali kníry… Babička nebyla vždycky babičkou. Měla svoje babičky a každá z nich zase svoje růžové tvářičky. V kuchyni nad sporákem měla vařečku, pokličky, kvedlíky a hrnečky. Na druhé straně sednice, mezi okny, stály na okenním parapetu květináče a po zdech byly rozvěšeny obrazy.

Ivan Kolařík: Rybářem proti své vůli

Zábava Literatura

Já jsem krapátko zvadnul, protože rybaření bylo to poslední, co jsem měl na mysli na chatě provádět. Jo, takhle ježdění na milovaném kolečku, majznutí do golfového míčku, procházky po pláži, chlemtání piva, to prosím ano. Ale RYBAŘENÍ? Ani nápad, protože vězte, že jsem rybáři vždycky hluboce opovrhoval.

Co zavinily pánské spodky

Postřehy Publicistika

Stalo se mi u maturity. Na otázku zkoušejícího, který kníže, na důkaz síly a neporazitelnosti  slovanských kmenů, dal svým třem synům přelomit tři svázané pruty, prohlásila jsem  zcela vážně - Svatopluk Čech. To byl podle mne TRAPÁSEK.

Ivo Fencl: O jednom dětství, v kterém se četlo

Zamyšlení Literatura

Ne každé dětství je nebe. Za války mohlo být dětství i peklo. Taky dnes se války vedou a mnohde děti umírají hlady, ale to naprosto nic nemění na tom, že by dětství mělo být jako nebe. Nadoblačné. Jaksi květnově ukryté uvnitř tůní a zahrad. A proč? I z toho důvodu, abychom si ho dnes, už jako dospělí nejsnáz připomněli: vůněmi. A abychom z něj těžili - z těch dávných jiter prožitých - třeba - v táboře pod hradem Radyní. Anebo pod jiným hradem.

Milan Richtermoc: Posledním rájem Oty Pavla

Co je psáno... Publicistika

Po válce Ota navštěvoval obchodní jazykovou školu v Praze (rodina si po válce změnila své příjmení ze židovského Popper na české Pavel). Později, na přímluvu Arnošta Lustiga, Ota započal v československém rozhlase slibnou kariéru sportovního novináře, kterou předčasně, v únoru 1964, ukončila zákeřná nemoc – maniodepresivní psychóza, se kterou zápasil po zbytek života.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (49) Jean Gabin

J+O Suchý Publicistika

Slavný francouzský herec Jean Gabin, známý mimo jiné ztělesněním postavy proslulého detektiva Maigreta, se nebránil komediálním rolím. Vzpomeňme si např. na film s Louisem de Funésem Tetovaný, anebo na kriminální komedii Svatý rok, v níž si zahrál falešného biskupa. Slavný francouzský herec Jean Gabin, známý mimo jiné ztělesněním postavy proslulého detektiva Maigreta, se nebránil komediálním rolím. Vzpomeňme si např. na film s Louisem de Funésem Tetovaný, anebo na kriminální komedii Svatý rok, v níž si zahrál falešného biskupa.

« Předchozí strana

Celkem se zde nachází 5960 článků

Další strana »