Pavel Loužecký: Procházka po Žofíně

Rubrika: Publicistika – Fotoreportáže

SLOVANSKÝ OSTROV - ŽOFÍN,  Praha 1 - Nové Město

Jediný ostrov na Vltavě s významnější
parkovou úpravou má rozlohu 2,2 ha.
Je třistapadesát metrů dlouhý a v nejširším místě měří 95 m.
Ostrov vznikl postupnými nánosy půdy za Šítkovskými mlýny, které stávaly v místě dnešního Mánesa při 
Novoměstské vodárenské věži, a býval mnohem menší.
Dnešních rozměrů však ostrov nabyl až v r. 1784 při velké povodni, po níž byly vybudovány ochranné zdi.
 
    
 
Od r. 1817 jej vlastnil barvíř kůží Josef Ignác Saenger. Tehdy zde vyrostla osada barvířů a ostrov se jmenoval Barvířský, někdy podle blízkých mlýnů Šítkovských se mu říkalo také Šítkovský.
Po roce 1801 se vyskytuje i název
Englův ostrov, v češtině pak nesprávně Andělský.
 
    
 
V r. 1830 ostrov koupil mlynář Václav Antonín Novotný. V letech 1836 - 37 přestavěl podle plánů architekta Carla Pollaka starý hostinec na restauraci s bohatě zdobeným tanečním a koncertním sálem, v její blízkosti dal upravit park, místo přívozu vybudoval dřevěný můstek a ostrov zpřístupnil veřejnosti. Nová budova byla slavnostně otevřena v květnu 1837 velkým plesem.
 
   

Když ostrov poté navštívil
arcivévoda František Karel (otec Františka Josefa I.), požádal ho mlynář Novotný, aby ostrov mohl nést jméno jeho manželky Žofie.
V r. 1841 k tomu dal arcivévoda souhlas a jméno
Žofín je vedle oficiálního názvu známé Pražanům dodnes.
V témže roce byla na ostrově předváděna
jízda první u nás vyrobené lokomotivy.
V předvečer svatodušních bouří roku 1848 se zde konal
Slovanský sjezd, na jehož památku byl ostrov v r. 1925 přejmenován na Slovanský.
 
   

Ostrov byl centrem vlasteneckého společenského života, zejména proslul svými
národními besedami. Tak se říkalo bálům, jejichž výtěžek podporoval české národní instituce.
V r. 1843 se jedné z besed zúčastnila i 
Božena Němcová. Kromě besed se zde konaly i Všeslovanské bazary, výstavy, v r. 1899 např. schůze proti ničení pražských památek při asanaci Prahy, kterou zorganizoval Vilém Mrštík.
 
   

Známé byly především koncerty vážné hudby: koncertoval zde Ferenc Liszt, Hector Berlioz a v r. 1863 zde dirigoval svůj koncert Richard Wagner. Jako první vůbec prý dirigoval zády k obecenstvu.
Poprvé zde vystoupil houslový virtuoz
Jan Kubelík, poprvé zde také souborně zazněla Smetanova vlast. Sál brzy nestačil obrovskému zájmu, a tak byla původní budova r. 1886 rozšířena a neorenesančně přestavěna podle návrhu profesora Pražské průmyslové školy inž. Jindřicha Fialky (autor Staroměstské tržnice).
Byl vybudován nový velký sál s kazetovým bohatě štukovaným stropem s malbami
Františka Ludvíka DuchoslavaVáclava Olivy.

   
 
V r. 1899 byly přestavěny lázně, které zde byly už od 18. st., a při břehu Vltavy zřízena plovárna Slovanka.
Pražská obec, která ostrov vlastnila od r. 1884, dala nově upravit parkové plochy podle projektu
Františka Thomayera.
V r. 1928 byly lázně zbořeny a místo Šítkovských mlýnů byla postavena budova Mánesa.
V r. 1948 byl ostrov spojen s nábřežím
novým železobetonovým mostem.
Na travnaté ploše před hlavním vchodem do budovy stojí
pomník Boženy Němcové od sochaře Karla Pokorného z r. 1955, architektem byl Jaroslav Fragner.
 
   
 
Na východním průčelí restaurace jsou osazeny pamětní desky připomínající vystoupení významných osobností (Ludovít Štúr r. 1836 a ukrajinský politik a spisovatel Ivan Franko r. 1891). Další pamětní desku na budově má Zdeněk FibichJuliusEduard Grégrovi.
Před východním průčelím byla v r. 1946 osazena socha Česká píseň od Ladislava Šalouna. V první polovině 90. let 20. st. byla rekonstruována budova podle arch. Tomáše Šantavého a provedeny nové parkové úpravy podle návrhu Veroniky Strnadové.
Na severu je park zakončen terasou s dvouramenným schodištěm vedoucím k řece, na jihu pak kruhovou terasou na konci opěrné zdi vodního zdymadla.
Slovanský ostrov i budova paláce Žofín byly zasaženy srpnovou
povodní v roce 2002. Byl poškozen celý suterén s kompletním skladem aparatury, počítačů a nábytku.
Práce na opravě paláce, jehož přízemí bylo zatopeno do výšky 1,6 metrů, začaly ihned po opadnutí vody.Částečný provoz bez využití suterénu byl zahájen po opravě již 1.října 2002. Vysoušení objektu, na kterém závisely opravy dalších místností v přízemí a suterénu, probíhalo až do března 2003. Oprava Rytířského sálu v suterénu tak byla dokončena 20.června a celý objekt byl znovu zprovozněn 15.září 2003.
V rámci rekonstrukce byly provedeny nové sádrové omítky a oprava všech masivních dřevěných dveří. Promáčené podlahy byly demontovány a nahrazeny novými replikami. Celkové náklady na opravu hlavní budovy činily přes 44 milionů Kč.

text © Pražská informační služba

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 07. 2005.