Nevyslyšené lichotky

Rubrika: Literatura – Zábava

Lidem se dneska nezavděčíte, ani když jim lichotíte.
Já, proč to nepřiznat, rád říkám svým spoluobčanům hezké a příjemné věci. Zarmoutit dovede kdekdo, ale potěšit, to je, holenku, umění. A i to, jak už jsem naznačil, bývá přijímáno všelijak.
Tuhle jsem potkal pana Kolíska.
„Vy si žijete,“ povídám mu, „že vám to celá ulice závidí! Ale já vám to přeju! Když to někomu myslí a je šikula, ať si pomůže! Nechytli vás a to je hlavní! Máte barák jako Karlštejn, jenomže daleko hezčí. A jste v něm sami s paničkou, můžete si tam hrát na schovávanou. Vyšlo vám to, to se musí nechat! Dědka jste ulili do domova důchodců a to je moc dobře, protože pořád plival na podlahu a vy máte peršany bratru třicet tisíc za kus. To chce opatrnost, a důchodce je horší než malé dítě. Třeba by vám ten barák jednou zapálil, a vy byste se ocitli v černé kronice. Takovou věc nemá nikdo zapotřebí. No a jak jste se zbavili dětí — to byla přímo paráda! Holka se spustila se studentem mineralogie — pryč s ní! Neumí si vážit rodičovského úsilí, tak ať žije na svobodárně! Co s takovou partií? Muž bude celý život sbírat šutry a nic kloudného z toho nevzejde! Kdyby si stoupl k benzinové pumpě, nebo se otáčel v obchodě — to by bylo něco jiného! Ale jeho zajímá rozdíl mezi mastkem a křemenem. Od takového zetě je rozumnější poodstoupit na maximální vzdálenost. Kdyby se náhodou stal vědcem světové proslulosti, bylo by možno mu odpustit. Ale jinak — pryč od něho! Člověk, který ví, co obnáší život, se musí umět orientovat ve složitých situacích. Váš syn Slavomír, na rozdíl od příliš idealistické a nepraktické dcery, nevypadal nejhůř. Měl inteligentní pohled a uhlazené chování. Když jsme se dočetli, že se dopustil loupežného přepadení, byli jsme upřímně překvapení. Říkali jsme si: Takoví slušní rodiče, odkudpak to ten chlapec pochytil? No, teď má na pár let vystaráno a vy s paničkou zůstanete ve vile sami! Není to nádhera? Nikdo vám nebude překážet, natož pak vnucovat vám své představy o životě! Budete, jak se říká, svého štěstí strůjci! Vůbec nepochybuji, že vám to bude plně vyhovovat. Máte, oč jste usilovali a teď tomu dáte plnohodnotný obsah, který nikdo jiný neovlivní. Máte, pane Kolísko, můj obdiv i mé sympatie! Můžete být na sebe pyšný!"

To, co se stalo pak, už naprosto nechápu. Opravdu jsem se snažil toho Kolíska potěšit a trochu mu zalichotit. Zřejmě to nepochopil. Jinak bych dnes neležel na chirurgickém oddělení s dvojitou frakturou čelisti a natrženým boltcem! 

grafika © Jiří Winter-Neprakta

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 07. 2006.