Favorité Miroslava Vejlupka

Rubrika: Publicistika – Doporučení

V této rubrice vám každý týden představí jeden z autorů PN svých pět FAVORITŮ mezi články, které byly uveřejněny v Pozitivních novinách. Pod pojmem FAVORIT je míněn příspěvek, který dotyčného nejvíce oslovil, hovoří mu z duše a k němuž se rád a často vrací. Na konci této stránky má pak každý autor možnost uvést svou POZNÁMKU POD ČAROU, aby mohl tento nelehký úkol (tj. vybrat jen pět nejlepších) "uvést na správnou míru". 

                                       ►   FAVORITÉ - OBSAH   ◄

37. týden
2006

Dnes vám své  FAVORITY představuje 

Miroslav VEJLUPEK

autor Pozitivních novin

Zuzana Cwiková  Dcera pana Rodgersona

,,Hej ty tam! Neslyšíš? Podej mi boty! Dělej dělej, nemám na to celý den. Holomku jeden! No to je dost, kde ses coural!? A tomuhle říkáš vyleštěné boty?“
,,Prosím, pane.“
,,Cože? Jdi mi radši z očí!“
Malý vyzáblý chlapec v otrhané, špinavé košili odběhl a bouchl za sebou hlasitě dveřmi. Pan Rodgerson zlostně pohrozil dveřím zaťatou pěstí a ohnul se, aby si obul boty. Dělalo mu docela veliký problém, aby přes své obrovité břicho dosáhl až na zem, a když se mu zrovna nedařilo zavázat tkaničku, byl v obličeji celý rudý a nabroušeně funěl.
Byl to velice vlivný a bohatý muž. Patřila mu celá síť vápencových lomů v jižní Anglii. Denně vydělával veliké peníze už jen tím, že seděl za stolem ve své kanceláři a kouřil doutník. Na doutníky si velice potrpěl, byl to jeho koníček, jeho velká chlouba. Teď si zrovna jeden zapálil, opřel se do křesla a na chvíli zavřel oči. Pomalu vydechoval obláčky modrého dýmu a mračil se. Stále mu ještě vřela v žilách krev a v hlavě se mu z rozčilení točilo.
CELÝ ČLÁNEK
Lubomír Lankaš  Nesváry v abecedě

Tak, rozhádala se nám abeceda. Každopádně podnět k rozepři mezi písmeny způsobilo písmeno A. Už takovou dobu tvoří se svými kolegy celek, a najednou, z ničeho nic, jako by mu přelítlo něco přes nos, si umanulo, že jako první, a ve své samolibosti jako nejdůležitější, chce být všude psáno a tištěno tučněji, či barevně odlišněji ode všech ostatních. A s neskrývaným pohrdáním se podívalo zejména na písmenka Q a W.
„Nad čím si tak myslíš?“ zvolali na ně ostatní, kromě Y a Z, které jsou až na konci a špatně slyší.
„Nad čím si tak myslím? Tak tedy poslouchejte:
Už od té doby, co jsme stvořeni, trpělivě a s pokorou snáším, že prý jsme si všichni rovni. Ale moje trpělivost přetekla. Copak to nevidíte, že moje působení mezi vámi je bezesporu nejdůležitější, až primární?
Jo, kdybychom tak byli znázorněni ve znacích, jako tomu bylo dříve!
JÁ jako vesmír, pak třeba slunce, měsíc, mrak, strom nebo lejno (a opět se významně podívalo na Q a W), ale takto?
CELÝ ČLÁNEK
Ivo Fencl -
Hana Gerzanicová
 Do anglické rodiny neproniknete

■ Jste neuvěřitelná optimistka a žena nesmírně agilní. Počet vámi publikovaných titulů se i s překlady už blíží deseti. Píšete zase něco nového?
Píši úvahy. Už jich mám šest. Dál i skládám verše a obojí chci vydat v jediném svazku.
■ S prózou jste začala později a měla úspěch s Kalendářem. Právě jeho napsání vás podnítilo, abyste v jejím psaní pokračovala?
I to, ale nevěřil byste, jak málo nacházím na psaní času.
■  Jakpak to?
Rodina, tento dům, zahrada, korespondence, četné spolky, jejichž jsem členem - to abych se dostala mezi lidi... Poslední platí zvlášť po manželově smrti.
■  Která se vás nepochybně dotkla.
Byla náhlá - a já se dostala do stresu. A strachu, který jsem za nocí překonávala četbou. Ne vážné literatury, nýbrž četbou o Sherlocku Holmesovi či Herkulu Poirotovi. Mimochodem, shledala jsem podobnost. Agatha Christie vděčí Siru Arthuru Conanu Doylovi za mnohé a je dobře patrné, že Holmese dobře četla - než začala sama psát.
CELÝ ČLÁNEK
Jana Stuchlíková  Její oči

Objevují svět. Právě teď zvědavě zkoumají to malé stvořeníčko u nohou. Je trošku neohrabané, pěkně měkoučké a hýbe se. Po celém tělíčku má jemnou, ale hustou srst, tlapky nemají prstíky a jsou chlupaté s prosvítajícími růžovými bříšky. A ty uši! Plandají zvířátku okolo hlavy a zdá se, že tvorečkovi to vůbec nevadí. Jazýčkem olizuje okraj misky, ze které to ale voní. Malá, baculatá ručka neodolá … Čísi ruce zasáhnou a zvědavá očka se otáčejí. Najednou se jim ta voňavá miska vzdaluje a sledují to malé, ušaté a mlaskající z výšky. Zato pěkně zblízka se dívají tátovy rozesmáté oči a k malým ouškům doléhá věta, že to voňavé je pejskovo ... !? A oči batolete se udiveně ptají: „A proč není také moje, když se mi to tolik líbilo! Teploučké to bylo, a když jsem stisklo dlaň, tak se mi do ní všechno ani nevešlo a hledalo si to cestu mezi prsty“.
Sledují svůj obraz v naleštěném zrcadle. Zvolna pozorují oválnou tvář, lemovanou vlnitými vlasy. Hebká pleť matně opaleskuje a podtrhuje soustředěný pohled. Ještě dolní řasy, trochu lesku, pár posledních tahů kartáčem v lesklé hřívě, a je to.
CELÝ ČLÁNEK
Jaroslav Kovaříček   Zprostředkovaná manželství

Seděl jsem nedávno na fidžijském ostrůvku Tavueni v domku s mladou rodinou, kam jsem byl pozván na oběd. Chris a jeho půvabná žena byli skvělými hostiteli. Jsou to chudí lidé, tedy srovnáno s našimi materielními poměry, ale jejich bohatství bylo jiného druhu. Jejich obydlí bylo prosté, ale čisté a útulné, jídlo bylo vynikající. Po obědě jsme popíjeli polynéský nápoj kavu a vedli všelijaké řeči. Byla to rodina indická a Chris byl sečtělý ve védických knihách. Probírali jsme i neradostný stav současného světa, a byl jsem poučen, že tak je to dobře, tak to musí být, procházíme obdobím zvaném kali yuga, tedy časem hněvu a rozpadu. Takový jest prý světa běh.
Tady ale, v tom domku pod rozpálenou plechovou střechou, žádný hněv ani rozpad nepanoval, zde vládla pohoda, respekt a láska. Proto mne překvapilo sdělení, že jejich manželství bylo zaranžováno jejich rodinami, tedy zprostředkované. Oba v něm byli spokojeni a ujišťovali mne, že tento způsob zakládání manželství má mnoho výhod. Chris se podivoval tomu, že když se v západních zemích mladí lidé berou z lásky, proč skoro polovina manželství končí bolestným rozvodem. To jsem mu nemohl vysvětlit, ale zajímalo mne, jak vlastně ten jejich systém pracuje.
 
 Miroslav Vejlupek:  Poznámka pod čarou
Jako člověk, žijící literaturou a pro literaturu, si všímám především těch příspěvků v sekci Literatura, které vybočují z rámce vyprávění a skutečně jsou literárním tvarem. Povídka Zuzany Cwikové je na autorčin věk (17 let) velmi zdařilá a kdo ví, zda Pozitivní noviny jednou nebudou v autorčině biografii uvedeny jako místo prvních publikačních počinů.
 
Drobný literární text Lubomíra Lankaše, majícího v Pozitivních novinách, žel, jen jeden příspěvek, zaujme originalitou vtipu, pro niž je v Pozitivních novinách ojedinělým výtvorem.
 
Rozhovor Ivo Fencla s Hanou Gerzanicovou je rozhovorem spisovatele se spisovatelkou. Znám je oba - s Ivo Fenclem si píši, s Hanou Gerzanicovou jsem se setkal a hovořil několikrát - a myslím, že tazatel měl dobrý tip, když si k rozhovoru vybral takřka osmdesátiletou moudrou ženu nevšedního životního příběhu a neobyčejně pozitivní energie.
 
Také práce Jany Stuchlíkové je založena na originalitě nápadu a její účinek podporuje jistá jímavost.
 
Nakonec k Zprostředkovaným manželstvím Jaroslava Kovaříčka: V době krize rodiny, v době, kdy se polovina českých manželství rozvádí, je Kovaříkova cestopisná retrospektiva z fidžijského ostrůvku Tavuem silným podnětem k úvahám i rozjímáním.

          Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
                                        ►   FAVORITÉ - OBSAH   ◄

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 09. 2006.