Čí je můj zub?

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Řeknete si: „Ta ženská se zbláznila! No čí by byl? To ví přece každé malé dítě, že můj zub je můj zub, ne?!“ Malé dítě možná, nikoliv však moje zubní lékařka.
Začalo to tak, že jsem se objednala na zubní s tím, že mám v puse zub, který chce ven. Už tehdy, když sestřičce po tomto oznámení sklouzl hlas do nejnižšího suterénu strohosti („o tom rozhodne paní doktorka“), jsem měla pojmout podezření. Leč nepojala. Moje chyba. Naběhla jsem si do jedné z hezčích výukových lekcí svého života.
Opakovaně jsem upozorňovala, že to myslím vážně, nicméně paní doktorka mi zub otevřela a jakýsi nástroj vražený do mého obnaženého nervu pak použila jako podpůrný argument pro tezi „tady jsem šéfem já!“. Snad to na někoho může i zabrat. V každém případě jsem v tom okamžiku nemohla dělat mnoho, ač jsem se srdnatě snažila i s plnou pusou nějakých těch šťouchátek huhlat „ale há chchi ten hub váhně vyndah!“.
Nejsem nesvéprávná a dospěla-li jsem k názoru, že chci vytrhnout zub, pak vím proč. Jsem pacient=zákazník a lékař, ať se mu to líbí nebo ne, je poskytovatelem služby. Ergo poslední instance, co se týče rozhodování o vlastním těle, jsem já. A to i za předpokladu, že bych nakrásně neměla pravdu. Samozřejmě, pokud lékař nesouhlasí, má právo zákrok odmítnout a odkázat mě na kolegu. Nemá však právo nakládat s mým tělem svévolně.
Představte si situaci: přijdete do hospody a poručíte si knedlo-vepřo-zelo. Číšník vás ohodnotí znaleckým zrakem a řekne: „Ba ne, milý pane. Vy máte těžkou nadváhu a jak tak koukám na vaši zarudlost, máte taky vysoký tlak a určitě i cholesterol. Vám já dám vařený květák se suchou rýží.“ No, jak by se vám to líbilo? Ten člověk sice pečuje o vaše zdraví, ale – má na to právo?
Chci tím říct, že to, co zpochybňuji, není stomatologická kompetence paní doktorky. To jako laik nemůžu příliš dobře posoudit a doposud jsem s ní byla celkem spokojená. To, co zpochybňuji, jsou její lidské vlastnosti, zejména ta jejich část, které se říká „lékařská etika“. Tam má paní doktorka z mého hlediska značné rezervy.
A nakonec dobrá zpráva pro lidi, kteří o sobě se rádi nechávají rozhodovat jiné – u paní doktorky se právě uvolnila tři místa.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 11. 2006.