Jitka Dolejšová: VELIKONOCE - Pomlázka a barvení vajec /3.část/

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Pomlázka (žíla, korbáč, tatar, dynovačka, šlehačka, metla). Je spletena z vrbových prutů, kterých bývá 4, 8, 12, ale i 24. Vrbové pruty se před splétáním namáčejí, aby byly pružné a vláčné. Síla mladého prutu má působením dotyku přenést na každého, koho se dotkne, sílu, svěžest a zdraví. Pomlázka do domu přináší úrodu, blahobyt a štěstí. Proto také mládenec, který přišel na koledu první, byl nejštědřeji obdarován. Hospodyně si od něj vzala pomlázku a pošlehala jí všechen dobytek. Pletení pomlázky bylo obřadem. Vplétala se do ní červená stuha nebo nit. Pletly se pomlázky různě velké, od malých, které se nosily stočené v kapse, přes středně velké, s nimiž se chodilo na koledu, až po téměř dvoumetrové, obřadní. Na tyto pomlázky zavěšovaly dívky a hospodyně stuhy, často vyšívané. Tento den vycházeli chlapci brzy za svítání šlehat děvčata  a vyhánět z nich lenost. Někde chodili chlapci ještě s větvičkou jalovce. Na Moravě a Slovensku byl zvyk oblévání studenou vodou jako symbol osvěžení a očištění od hříchu. Koledníci byli obdarováni velikonočními vejci, perníčky, cukrovím, drobnými penězi. Vyvolený chlapec dostal od své dívky vajíčko s milým vzkazem ve vyšívaném šátečku. Za to pak koupil dívce o pouti perníkové srdce se vzkazem. Někde dostali koledníci vejce syrová, nebo ze žertu vejce malovaná, ale syrová.
V severních Čechách přejímali některé tradice z Německa a naděloval jim zajíček.
 
První neděle po Velikonocích = Zprovodní. Dnes se již nedodržuje. Když se nedostala při Velikonočním pondělí koleda na všechny, uvařila tento den hospodyně velký hrnec „vajec na rosol“ – klechty. Vejce se uvařila ve vodě s kmínem a solí, a když byla uvařena, naklepla se skořápka a nechala se v téže vodě do druhého dne rozležet. Pak jimi byli podarováni koledníci, kteří ještě v neděli přišli. Klechtami končilo všechno velikonoční hodování a veselí.
 
Barvení vajec. Dříve se vejce barvila pouze přírodními barvivy, především červenou, která se získala tzv. odvarem z brazilského dřeva, „fryžulkou“. Později pak odvarem z obalů od cikorky, které pouštěly červenou barvu. Nejčastěji se používaly materiály, které byly doma „při ruce“:
 
Sytá žlutá: roztok šafránu
Žlutozelená: odvar z mladého osení nebo ovsa
Zelená: odvar špenátu, petrželové nati nebo sena
Světle hnědá: odvar žitné kávy
Sytě hnědá nebo oranžová: odvar ze slupek cibule
Černá: odvar duběnek 
 
Jeden tip na barvení vajec:
Vejce barvená v cibulových slupkách s jarními bylinkami
Najdeme si pěkné jarní lístky kontryhele, řebříčku, chudobek, lístečky fialek či kousky trávy. Na čtvereček gázy položíme vejce, na které jsme pěkně urovnali jarní lístečky, předem namočené ve vodě, dobře obalíme gázou a pevně ovážeme nití. Pak dáme vařit do vody s cibulovými slupkami. Uvařená vejce dáme na chvíli do studené vody, sejmeme gázu a bylinky a suchá vejce potřeme kůží ze slaniny.
Zlepšovák: Místo gázy použijeme čtverce z roztrhaných vypraných silonových punčoch či punčocháčů, lze svázat do ranečků bez použití niti. Nebo nití svážeme punčochu na obou koncích vajíčk

Pokračování: 1.část - SVÁTKY JARA

   Pokračování: 2.část - PAŠIJOVÝ TÝDEN

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 03. 2005.