Václav R. Židek: Vzpomínka na Eduarda Ingriše (2)

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Pokračování ...
 
Je tomu již více jak jeden měsíc, kdy jsme zveřejnili článek „Vzpomínka na Eduarda Ingriše“ k jeho nedožitým 100. narozeninám. Budu upřímný: Když jsem psal materiál o tomto skvělém hudebním skladateli, moc jsem nedoufal, že se setká s nějakou odezvou a myslel jsem si, že prostě zapadne, tak jako se neprojevil před dvěma lety žádný zájem po zveřejnění v Českém dialogu, a nikdo z nás Čechů na něj nereagoval. Jelikož ale patřím k lidem, kteří vyzkouší vše, i to, co je málo pravděpodobné, tak mohu nyní s radostí napsat, že se můj poslední článek vyplatil - setkal se totiž pro mne s nečekanou odezvou.
Tento úspěch mne těší dvakrát, neboť to dokazuje, že Pozitivní noviny mohou přinést pozitivní řešení a shromažďují kolem sebe lidi stejného myšlení, čili celý tým autorů nedělá svou bezplatnou práci nadarmo.
 
Jak se čtenáři dočtou, tak vše nasvědčuje tomu, že se možná podaří na Smetanově nábřeží č.12 na domě, kde Eduard Ingriš dlouhý čas žil, odhalit pamětní desku. 
Co nesmím opomenout je, že spolu s našim článkem vyšel na této webové adrese další článek o Eduardu Ingrišovi, který byl napsán panem Mikem Hackmanem. Čítárny http://citarny.web2u.cz. Jde v něm o propagování čtenářství přes rodiče a knihovny. Na stránkách najdete ukázky z knížek, ale také rozhovory se zajímavými lidmi, současné aktuality a snaží se zaznamenávat zajímavé aktivity, které se odehrávají mezi lidmi a knížkami. 
Jak jsem se nedávno dověděl, pan Hackmann je člověk velmi činorodý a věnuje se mnoha věcem, přičemž  za povšimnutí stojí i jeho zajímavý projekt Kouzelnou knihomolu, která zcela jistě ještě více podpoří jeho celý projekt.
Považuji to za záslužný čin, zvláště pak u dnešní "esemeskové" generace, která má problémy s čtením delších textů i s napsáním obyčejného dopisu. Podobné projekty zasluhují maximální podporu u celé naší společnosti. Nebude-li se takovými problémy zabývat, tak jednou nastane čas, kdy se z našich dětí a vnoučat stanou pouze počítačoví ROBOTI bez citu a tvůrčí fantazie. 
Pan Hackman rozhodně internet nezatracuje, ale chce díky němu naučit dospělé i děti psát, číst a hrát si, ale také zažívat dobrodružství v kouzelných knihovnách plných knížek a tím dokázat, že na počítači se dá také dělat něco, co má hlubší smysl a nemusí být zatracováno jako požírač času.
Nakonec prozradím na pana Hackmanna i to, že chystá spolu se svými přáteli Dušanem Pavlicou a ilustrátorem Mirkem Palmem na těchto stránkách speciální multimediální

Dopis od pana Hackmana

Přeji hezký den, pane Židku,
 
jsem velmi potěšen, že byly zveřejněny v Pozitivních novinách tak obsáhlé informace o Eduardovi Ingrišovi. Je pravdou, že tento velký Čech je v naší historii nějakým zvláštním, mně nepochopitelným důvodem opomíjený. Vím o něm už od konce 80.let, kdy Ruda Krautschneider přinesl do českých médií první informace po velmi dlouhé době. Sám jsem člověk, který ve světě a na moři prožil kus svého života a myslím, že vidění Eduarda Ingriše je mi velmi blízké.
Nicméně k věci. Myslím, že slov bylo dost (sám jsem napsal o Eduardovi Ingrišovi dva články), ale je třeba něco dělat.
Nabízím Vám pomoc v tomto projektu a rád pomohu zajistit všechny záležitosti kolem propagace a sbírky. Myslím, že úspěch by byl zaznamenán i mezi jachtaři, ale je třeba sbírku řádně zviditelnit a dostat mezi lidi. To umím a mohu zajistit všechny náležitosti jak internetové, tak využiji své osobní kontakty.
 
Pokud Vás myšlenka zaujala, můžeme probrat detailní scénář a dát dohromady tým lidí. A pokud se už tak děje, rád se zapojím :)
Pevně doufám, že do roka by mohla být myšlenka pamětní desky realizována.:))
 
S úsměvem
Mike Hackman
 
Seaplanet
web nejen o moři a plavbě
web not only about the sea and sea voyage
http://seaplanet.web2u.cz

Dopis od manželky Eduarda Ingriše

Milý pane Židku a vážená redakce!
 
Jsem nesmírně vděčna za to, že jste započal v Pozitivních novinách akci, aby byla umístěna pamětní deska na Smetanově nábřeží 12. Já sama jsem se o tom zmínila již před několika měsíci panu Gabrielu Goesselovi z Českého rozhlasu, který vydal CD Eduarda Ingriše  "Chci věčně vzpomínat". Ten  byl také pro, ale od té doby jsem už nic na tohle téma neslyšela, až jsem se vše dověděla z Vašeho článku a pak i další podrobnosti po telefonu od Vás.  

Můj manžel Eduard, jak jste psal, si pamětní desku zasluhuje, už jenom proto, že tolik desítek let věnoval od svého útlého mládí hudbě a obdaroval i obšťastňoval tisíce a tisíce lidí svými písněmi a šedesáti operetami v české zemi, ale také v cizině. Vždyť revue J. Snížka " Rozmarné zrcadlo", ke které zkomponoval hudbu, se hrála 5 let a měla na 1500 představení v Praze!
Setkala jsem se v USA s emigranty, kteří mně říkali, že na ní byli nejméně desetkrát! Pokud vím, tak se tímto počtem představení nemůže pochlubit ani žádná jiná revue na Broadway v New Yorku. 

Jsem také velmi ráda, že Vaše snaha nebyla marná, a že se Vám na základě Vašeho článku v Pozitivních novinách ozval pan Mike Hackman a přislíbil svoji pomoc. Doufám, že se ozvou i další čtenáři a pomohou Vám.
Znovu Vám děkuji, protože bez Vás bych ani nevěděla, že existují Pozitivní noviny a pak bych se ani nedověděla o článcích v nich napsaných o mém manželovi. 
 
Srdečný pozdrav Vám i Vašim čtenářům  
zasílá Vaše Nina Ingrišová
V Brně 12. března 2005
Co dodat na závěr? Že nemůže snad být pro Pozitivní noviny nic lepšího, než to, že pamětní deska na Eduarda Ingriše bude  v Praze na Smetanově nábřeží č. 12 jednou odhalena. Stane-li se tak, bude to ta nejlepší odměna. Samozřejmě budeme naše čtenáře o průběhu celé této akce průběžně rádi informovat.
foto Niny Ingrišové převzato z www.jota.cz 

foto © Mike Hackman

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 03. 2005.