Ondřej Suchý: Z pohádky do pohádky s Annekathrin Bürgerovou

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Vážení čtenáři POZITIVNÍCH NOVIN!

Dovolte abych se s vámi podělil o jednu z mnoha malých pohádek, které se odehrály v mém životě. Předkládám vám článek, který potřebuje úvodem dvě vysvětlivky:

Za prvé:  Článek, původně s názvem „Z pohádky do pohádky (pokračování s Annekathrin Bürgerovou v hlavní roli“),  vyšel letos v 5.čísle časopisu SYNCHRON
- Zpravodaji Českého filmového a televizního svazu FITES – a proto se k širšímu okruhu čtenářů nemohl dostat. Nu a to mně bylo líto.…a takhle jsem ji fotografoval, když už mi bylo dvacet…“  

Za druhé: 
Annekathrin Bürgerová se narodila 3. dubna 1937 v Berlíně. Po působení v divadlech v Bernburgu a Senftenbergu a v hereckém souboru Studia hraných filmů  DEFA nastoupila roku 1966 do Berliner Volksbühne, kde je dodnes činná jako herečka. Po uvedení filmu Berlínská romance na MFF v Karlových Varech 1956 uvedla česká kina v následujících letech např. tyto filmy v nichž Annekathrin Bürgerová hrála: Zmatky lásky (1959), Královské děti (1962), jugoslávsko-německý Vrah na dovolené (1965), Den rozloučení (1966), Se mnou ne, madam (1969), Smrtelný omyl (1970), Hosteska (1976), Tecumseh (1978). Už počet filmů s touto herečkou, které se u nás promítaly, mě vedl k úvaze, že by vás mohly zajímat i následující řádky …

Při čtení dalšího z fragmentů vzpomínek kameramana Svatopluka Malého Annekathrin Bürgerovou objevil produkční Zdeněk Novák pro koprodukční čs.-německý hraný dokument Hory a lidé. Kameraman Malý vzpomíná na obsah filmu: Pionýři z Československa odjíždějí se svou vedoucí k moři a němečtí pionýři do Vysokých Tater. Děti poznávají v obou zemích jejich obyvatele a přírodu. Annekathrin v roli pionýrské vedoucí zcela vlevo. (Synchron 4/2005)(Sedmdesát let v zajetí filmu) otištěného v Synchronu č.4/2005, se mi pojednou zatajil dech a velmi jsem zjihl. Stalo se to při čtení pasáže o tom, jak produkční Zdeněk Novák objevil v Berlíně při přípravě koprodukčního hraného dokumentu Hory a moře neznámou dívenku Annekathrin Bürgerovou. Po natočení filmu si jí pak všiml režisér Gerhard Klein, který tou dobou už půl roku hledal hlavní představitelku pro svůj film Berlínská romance. Annekathrin se mu líbila, roli dostala, film i hlavní představitelka měly velký úspěch a tak – končí pan kameraman Malý – z malé hvězdičky se posléze stala uznávaná herečka. „Myslíte, že jsem vám vyprávěl pohádku?“ ptá se Svatopluk Malý na závěr, a dodává: „Ne – opravdu se to stalo!“
Annekathrin v plavkách podle tehdejší poslední módy. (Synchron 4/2005) 
Nu a tady už mi dovolte, abych se „ujal“ pokračování tohoto příběhu…
Psal se rok 1956 a na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech byl uváděn film Berlínská romance. V delegaci, která ho doprovázela, byla jedna půvabná herečka, představitelka hlavní role, onoho času zamilovaná do svého filmového partnera, který přijel též. Ona se jmenovala Anne Kathrin Bürgerová, on Ulrich Thein. Herečka byla ovšem také jednou z těch, které se moc líbily jistému desetiletému zuřivému sběrateli autogramů, který tehdy dostal nápad loudit na festivalu od filmových krásek nejen jejich autogramy, ale i adresy. Jednu už získal od polské herečky Barbary Polomské, druhou mu se smíchem vypsala právě Annekathrin Bürgerová.
Všiml si toho kameraman Čs.filmového týdeníku a povídá: „Pojď sem, 1956, Karlovy Vary, Mezinárodní filmový festival, fotografie z festivalového deníku. chlapečku, přijď ve dvě odpoledne do parku a my si s tebou něco natočíme.“ Chlapeček, který se jmenoval Ondřej Suchý, toho dne rozčilením ani neobědval. Ve dvě byl v parku. Na lavičce tam seděla Kathrin a Ondřejovi velmi nesympatický Ulrich. „Příběh“, který měl být sehrán pro dokumentaristovu kameru, byl prostý: Herecká dvojice se na lavičce líbá, když tu přiběhne chlapec Desetiletý sběratel autogramů Ondřej Suchý. s blokem a tužkou a dožaduje se od obou milujících se autogramů. Dvojice se přestane líbat, hocha kupodivu nepošle nikam, jak by se dalo očekávat, naopak – na tvářích samý úsměv a oba herci ochotně podepisují. Záběr na podpisy, nato střih, a hoch radostně odbíhá s novými autogramy, zatímco dvojice na lavičce pokračuje ve svém soukromém počínání.
Kameraman tuto ministory natočil pro jistotu asi třikrát za sebou, a když se zvědavý desetiletý Ondřej zeptal, kdy ji může vidět, odpověděl, že v některém z nejbližších filmových týdeníků…
Nevím, zda se ony záběry do týdeníku v létě roku 1956 dostaly, ale jak se tak dívám do kalendáře, léto roku 2006 se bude záhy kvapně blížit a tak se snad díky druhému programu České televize, kde se reprizují padesát let staré týdeníky, konečně dozvím, jak jsme s Kathrin a Ulrichem dopadli…

Tady ovšem příběh někdejšího sběratele autogramů ještě nekončí! O deset let později se onen hoch…ale teď už to dál budu psát v první osobě:

„Úlovek“ sběratele autogramů. (Mimochodem – Ulrich Thein se stal později prvním manželem Jany Brejchové.) Tedy o deset let později jsem s kamarádem znalým německého jazyka, Petrem Adlerem, zavítal do Berlína a ohlásil se Annekathrin Bürgerové coby mladý novinář, spolupracovník časopisu Kino, že bych s ní chtěl udělat interview. Pozvala nás domů a já teprve až tam, když jsme se s Petrem pohodlně usadili do křesel, vyndal z tašky karlovarské relikvie – všechny její autogramy, které jsem na ní v roce 1956 Článek P.Adlera a O.Suchého v časopisu KINO č.18/1965vyloudil, včetně adresy a autogramu, jež si pak údajně zahrál v českém týdeníku.
Kathrin nevěřila svým očím. V tu chvíli navíc zvonil …a takhle jsem ji fotografoval, když už mi bylo dvacet…“  telefon a my slyšíme, že Kathrin komusi sděluje do telefonu naše jména. Když zavěsila povídá s úsměvem: „Mám vás pozdravovat od své české kamarádky, jmenuje se Helga Čočková…“

Tady, v roce 1965, by moje pohádka mohla končit. Díky panu Malému a jeho vzpomínkám v …a takhle jsem ji fotografoval, když už mi bylo dvacet…“  Synchronu však začala mít ještě další pokračování! Připomněl jsem Helze Čočkové její někdejší telefonát a dostal jsem od ní vzápětí zprávu (jak úžasná je ta elektronická pošta!) s příslibem, že se pokusí na Annekathrin získat spojení. K někdejšímu berlínskému telefonátu mi pak napsala: „V té době jsme točily Večer tříkrálový (film se jmenuje Nichts, als Sunde). S Kathrin a Rolfem (Rolf Herricht byl její dnes již zesnulý manžel) jsme se tehdy dost přátelili, proto jsi mohl zažít můj telefonát, když jsi u nich byl. Nic zvláštního se však v našem přátelství neudálo, a po mém odjezdu z DDR jsme se ještě párkrát setkali, chvíli si i psali, až šlo vše do ztracena. A od té doby první připomínka Annekathrin pochází od Tebe.“

V další zprávě mi pak Helga oznámila, že vypátrala přes Internet, jak se ke Kathrin Bürgerové dnes dostat. Zatím jsem její novou adresu nevyužil; po dohodě s Martinem Skybou jsme se rozhodli, že Annekathrin Bürger dostane vše, co se o ní letos v Synchronu objevilo, pěkně pohromadě.
Teprve až její reakce (považte - po půlstoletí!) udělá tu správnou tečku za našimi skutečnými „skoropohádkami“…

   Annekathrin v různých filmových rolích.

P. S. Články otištěné ve Zpravodaji FITESu, ale také odkaz na tento článek v POZITIVNÍCH NOVINÁCH (k němuž přibyla řada dalších, neznámých hereččiných fotografií), odesíláme v příštích dnech na adresu, uváděnou pro sběratele autogramů: 

     Annekathrin Bürger
     c/o Agentur Tatsch Normannenstr. 1-2
     10367   Berlin
     Bundesrepublik Deutschland  
 
 

Popisky k fotografiím:
1)  Annekathrin Bürgerovou objevil produkční Zdeněk Novák pro koprodukční čs.-německý hraný dokument Hory a lidé. Kameraman Malý vzpomíná na obsah filmu: Pionýři z Československa odjíždějí se V roce 1976 se s Annekathrin Bürgerovou setkává můj kamarád a dnes též můj nakladatel (nakladatelství Modrý stůl) – básník, spisovatel a novinář Petr Kovařík. Setkali se u příležitosti československé premiéry filmu Hosteska.    svou vedoucí k moři a němečtí pionýři do Vysokých Tater. Děti poznávají v obou zemích jejich obyvatele a přírodu. Annekathrin v roli pionýrské vedoucí zcela vlevo. (Synchron 4/2005)

2)  Annekathrin v plavkách podle tehdejší poslední módy. (Synchron 4/2005) 

3)  1956, Karlovy Vary, Mezinárodní filmový festival, fotografie z festivalového deníku. 
4)  
Desetiletý sběratel autogramů Ondřej Suchý. 
5) 
 „Úlovek“ sběratele autogramů. (Mimochodem – Ulrich Thein se stal později prvním manželem Jany Brejchové.) 
6)  
Článek P.Adlera a O.Suchého v časopisu KINO č.18/1965 
7)   8)  9)
„…a takhle jsem ji fotografoval, když už mi bylo dvacet…“      
10) 
Annekathrin v různých filmových rolích.
11)  V roce 1976 se s Annekathrin Bürgerovou setkává můj kamarád a dnes též můj nakladatel (nakladatelství Modrý stůl) – básník, spisovatel a novinář Petr Kovařík. Setkali se u příležitosti československé premiéry filmu Hosteska.           

foto © z archívu Ondřeje Suchého

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 10. 2005.