Petra Nachtmanová: Sny o slavných

Rubrika: Literatura – Zbývá dodat...

Člověk si odvíjení snů ovlivní opravdu jen málo. Bohužel i to málo je někdy k zbláznění. Jelikož nám noviny a časopisy denně neustále omílají dokola všelijaké možné i nemožné příběhy slavných osobností, je málo pravděpodobné, že by nějaká ta celebrita nevklouzla do mozku a neobjevila se zrovna v našem snu s poselstvím pro příští generace. Samozřejmě bez našeho vědomého chtění.

Nedávno se mi zdálo, že jsem se setkala s paní Halinou a ta mi důvěrně svěřila, že sbírá staré žehličky. Nejlepší kus dostala od své maminky a byla na něj náležitě pyšná. Ale úplně nejvíc prý zbožňuje, když ji někdo pozve na party, kde se může přehrabovat ve vyhozených spotřebičích a vybírat si úplně sama nové přírůstky do sbírky.
 
Ráno mi bylo jasné, že jsem se buď zbláznila ze žehlení nebo na mne velmi zapůsobily prospekty z muzea, kde měli vystavené i dvě průkopnické žehličky a já na ně často vzpomínala.
Osobně se přikláním k druhé možnosti, protože napařováním prádla se moc nepředřu.
Dále se mi ve snu objevil jeden vnitřní dvojlist populárního časopisu, kde byla tabulka nejvíce kusů prodaných knih na autogramiádách.
Tabulka obsahovala jméno spisovatele, nakladatele, titul knihy a prodaný počet kusů. Zapamatovala jsem si, že pan Viewegh měl rovných 1700 bodů.
Na jedné autogramiádě prodal téměř dva tisíce knih? Kroutila jsem hlavou a dívala se na obrázky vedle pečlivě zpracovaných statistických údajů.
Obrázky byly na všem to nejzajímavější, tam byly totiž vyfocené nové boty. Podle počtu bodů jim jedna nejmenovaná firma darovala nové boty. Uvědomila jsem si, že jsem si ve snu nepřečetla, jestli pořádali autogramiádu v obuvi nebo normálně v knihkupectví.
 
U nás ve městě máme zrovna jednu suprovou botkovou prodejnu, kde je stále hodně lidí, protože tam mají podnikovou prodejnu a značkové boty za pakatel. A já na ní dost často vzpomínám  a budu ještě víc, když by tam eventuelně mohla probíhat úspěšná podepisovací akce mé knihy.
Z tohoto krátkého nočního filmu jsem si ještě zapamatovala, že jsem mu záviděla a nejen jemu, ale i spisovatelům s 200 body, protože já jsem si dosud psaním nevydělala ani na jedny boty ve výprodeji.
 
Nejčerstvějším snem o slavné osobnosti byl právě ten o novém autorovi Pozitivních novin - panu Jiřím Suchém. Jelikož jsem ženská zvědavá, hned si klikám na osobní stránky autorů, abych se dověděla co nejvíc a byla v barevném obraze.
Semaforské stránky se mi líbily i ve snu. Jenže: jak jsem klikla na Klub Jonáš, myslela jsem, že mám nějaký Error on the page! Ať jsem klikala, jak jsem klikala, místo informačního  textu se tam objevovala tvář pana Suchého a ten na mě vyplazoval jazyk!
„Nic se nedovíš, tůdle nůdle!“ měl tam napsáno a v očích mu jiskřilo dětství plné ohníčků a opečených brambor.
„Dobrý den,“ pozdravila jsem nesměle a upustila myš, aby se mi srovnala v ježdění. Opřela jsem hlavu do dlaní a povzdechla si:
„Takovejch peněz to stojí  a ten internet zase nejde!“
 
A když jsem se ráno probudila, internet opravdu nešel, a ani telefon a vůbec, vypadla celá elektrika a mně se nejspíš bude zdát o době TEMNA, jak psal Jirásek v knize, kterou jsem nikdy nečetla, protože je děsně tlustá a už jen z obalu se člověku dělá černo před očima! Ale možná ze tmy vystoupí sláva a já budu křičet „Ať žije Máchův kraj!   Ať žije Máchův kraj!“ a budu s Mistrem Máchou básnit u jezera a napíšu bestseller o tíži na jeho hrudi a o přízracích u zakalené vody.   
A pak, že si ve snu člověk neužije.....

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 10. 2005.