Blues životní naděje Když lásku straší samota a osud život zamotá Postávám v krámě U Rotta A hledám skobu bez motta Na půdě ji pak zatluču do škvíry někam do trámu Jen místo sebe pověsím kilovou šišku salámu Z vikýře vidím pastýře jak pase hvězdy k nevíře Chléb se sádlem má v papíře a mlhu pije z talíře Kolem něj tisíc beránků si chladí kožich ve vánku A svatý Petr u stánku chce vidět moji občanku To nebe plné poklidu a nekonečné přízně mě zpátky na Zem vyhání kde z nekonečné žízně z okapu vodou dešťovou připíjím všední chvíli Žít v klidu zcela bez strastí je zkrátka nad mé síly Když člověk steskem naříká má koupit někde ratlíka Ten šťastný je a před Bohy si klidně čůrá na rohy Za šanci chodit po světě na nebe hledět ze zdola je skoba vhodná jedině pro blázna nebo pro vola   Když lásku straší samota a osud život zamotá očima tlačím Malý vůz do kraje štěstí kde zní blues bez andělů a chorálů To blues co živí zpívají pro živé někde v lokálu Pro živé v začouzeném lokálu	Pilule do kebule (1984) Když se ráno probouzím jsem rád že jsem živý v noci mívám vidiny slyším chorál tklivý nevím ani proč to je nemám ani tuchy pyžamo mám zpocené všude vidím duchy Každá choroba dneska je polízanice hezká že prý od životní vervy máme poškozené nervy sny hrůzné chodí v noci jsme vlastně všichni cvoci   Pilule do kebule když radost je na nule ve snu mne bomby straší pivo je stále dražší počasí děsně šílí siréna v dálce kvílí rozvodů všude kopy splín táhne do Evropy Otvírám láhev piva beru si sedativa všechny ty informace roubují deformace srdce mi divně tiká vařím čaj od Pickwicka po cimře chodí migréna jsem jako myška chycená    Všechny moderní státy mají barbituráty k bontonu všude patří školení psychiatři moderní počítače určí nám množství pláče podchytí fanatiky z Asie z Ameriky Lékař má smutek v hlase na to jsou léky pasé jste trochu blázen zdá se moc myslet pane nemá se…
Potkávám v noci (1967) Potkávám v noci rozcuchané stíny činžáky skrývají podezřelou tvář před zimou sychravou usednu v baru U Albíny která má nad hlavou šedivou zář Podá mi vermut s citronem a whiskou jako jindy pozná že mám smutný splín ruku mi pohladí v rádiu zavře píseň plytkou blues začne zpívat hlasem od angín Smutek ti nesluší smutek tě užírá směju se ráda mládí mi umírá smutek je poslední stanice do nebe pojď mi dát pusu chci ji jen od tebe	Zájem o člověka (1966) Já neudávám svoje bližní já upozorním ze zájmu že tamten pán si vodí ženské ač bydlí jenom v podnájmu Dělám to vlastně kvůli lidem by ctnostní byli bez kazu na scestí aby nezbloudili a nesmýkli se ze srázu Když odevzdám list bez podpisu to přece není špatností můj obsah na zlo upozorní na črty špatných vlastností Já neudávám svoje bližní já poukáži ze zvyku že onen žije nad poměry a nehlídá si jazyku Až zemru lidé ocení mne nezlomí nad mým žitím hůl klobouky smeknou u Motola a tiše řeknou: To byl vůl…

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Vladimír Just
	Jan Krůta
	Miloslav Švandrlík
	Karel Šíp
	PhDr. Jiří Grygar
	Stanislav Motl
	RNDr. Vladimír Vondráček
	Ivo Šmoldas

Další autoři »