- CHUDÁK MAJK
Úsměvné příběhy nepochopené spisovatelky Zuzany a jejího muže Majka, počítačového závisláka.
|
- Drsná hra
-
- Ta ta ta ta ta
- Drsná virtualita
- Schovej se, Majku!
-
- Voláš na mě: „Brýle, brýle!“
- Odhazuji ženský časopis „Plej a trhej“ na patchworkový polštář vystavený na pravé straně gauče. Pokládám na zem nohy opřené o hranu konferenčního stolku. Vstávám do polovzpřímené pozice a udělám jeden a půl kroku vpravo. Levou nohou narazím o hranu stolu. Zasyčím jako volně žijící had. Zastavuji se stále syčící a mnu si bolavé místo. Dosyčím a prosebně se podívám na Majka.
- „Honem, Zuzko! Dělej, zbývá patnáct sekund!“
 - Nechávám modřinu zbarvovat se samotnou a uskočím doprava. Natáhnu ruku. Držím brýle. Náhradní. Udělám čtyři čapí doleva a jsem u Majka. Podávám mu nezamlžené brýle. Vymění si je. Vrtí zadkem radostí na židli a jásá: „Stihnul jsem to! Stihnul! Dokonce zbývá ještě pět sekund odpočinku!“
- Odpočinek znamená, že Majk čeká v jeskyni „mírových sborů“ než dostane rozkazy k další odvážné dobrodružné a velmi nebezpečné cestě.
- Blyštím zamlžené brýle, aby se staly náhradními náhradních a ne odloženými.
- „Jdu na to, drž mi pěsti,“ sděluje mi své odhodlané pocity a zaostří svůj zrak na východ z jeskyně.
- Začíná třetí fáze útoku na nepřátele. Musí zabít tři obry Guguny a dva zlé trpaslíky Pošuky.
- Sám je Pošuk. Pošuk, který při každé mé dobrodružné výpravě usne jako Šípková Růženka a vzbouzí se políbením čerstvých ranních zpráv.
- „Co to hraješ?“ ptám se zvědavě.
- „Tomu bys nerozuměla.“
- „Když mi neřekneš, co hraješ, nemůžu ti pomoct,“ nevzdávám se naděje na odpověď.
- „Ne, díky. Jsi hodná, ale tohle je mužská hra.“
- Koukla jsem se na obrazovku přes jeho ruku. Hrál hru „Chobotnice rozhoduje“ Nebyla to mužská hra, ale dětská. Všimla jsem si jí v nabídce knižních novinek katalogu „Každý večer knihu,“ kde nabízeli i hry na PC. Byla v rubrice „Něco pro naše hodné děti“
- „Tohle není hra pro muže, Majku“
- „Pšššt!“
- „Majku, je ti třicet pět let. Máš myslet na rodinu a ne na obry.“
- No snad na jednoho „obříka“ by mohl myslet, jenže ten se málokdy stával obříkem, když se ho dotklo mé něžné nebo jiné dýchající tělo. Potřeboval dotyk alespoň dvojcédečkem, kde na obalu bylo napsáno „Světem hry“
- „Zuzanko, já tě mám přece rád...... sakra. Chyba! Fatální error!“
- Zanádaval. Zle se na mě podíval. Já se mile usmála.
- „Moc se nesměj. Tahle hra je nebezpečná miláčku. Moc nebezpečná! Můžou mě doopravdy zabít!“
- Miláčku mi říkal, když chtěl, abych odešla na vzdálenost minimálně dva metry a neviděla na klávesnici. Srdce mi poskočilo radostí, že ho zabije obr Gugun. Klepla jsem na pravou šipku dlouhým nalakovaným nehtem ukazováčku a pošeptala mu do ucha: „Jdu do kuchyně, neboj,“ smála jsem se mezitím, co on křičel jako posedlý, že jsem ho vyrušovala a zabijou ho, jestli se chobotnice Jíjí neslituje a nedá mu deset náhradních bodů.
- Slitovala se! Dala mu body! Dala!
- Ale já se neslituji a nedám! Nedám, protože mé webové stránky jsou dočasně mimo provoz.
|
- Supermarketové akce
-
- Zlá průtrž mračen
- Nakupuji pod střechou
- Zaplať to, Majku!
-
- „To nemáš peníze, že to musím platit já?“ rozčiloval se.
- „Jsi můj muž. A ty jsi snad chtěl jít do marketu nebo se mýlím?“
- Opravdu chtěl jít on. Chtěl. Já byla oblečená k rybníku. Na sobě dvojdílné plavky s barevnými květinami. Přes ně letní šaty s motýly. Na hlavě slamák. Přes rameno tašku s modrým delfínem, v ní opalovací krém s faktorem číslo osm, knížku „Kdyby byla zima“, osušku s indiánkou objímající čtyřnohého vlka ze Španělska a půl litrovou láhev nebublinkové vody.
 - Majk rozložil deku na překvapivě posekané louce u vody. Zatáhlo se nebe.
- „Dnes nebude pršet,“ prozradil mi a začaly padat kapky.
- „No dobře, říkali, že budou menší přeháňky. Mám nápad Zuzi, zajdeme do marketu a pak se vrátíme.“
- Byl to jeho nápad a připomněla jsem mu to.
- „Ty jsi chtěl jít do marketu, tak plať!,“ zopakovala jsem mu jeho protidešťový únikový tah.
- „No jo, chtěl, ale jen si koupit něco malého na zub. Dvě čokoládové tyčinky s oříšky a ne půl vozíku.“
- „Můžu snad za to, že pořád prší?“
- Zapomněl se zmínit, že sice hlásili menší přeháňky, ale na severu se mohly místy vyskytovat i vytrvalejší deště a bouřky. My na severu byli a navíc asi na místě výskytu. Venku lilo jako z konve a neměli jsme deštník. Čekala jsem až přestane a bloudila mezi regály.
- Za dvě hodiny přečkávání nevlídného počasí v gigantické prodejně se vozík do poloviny zaplnil. Přece nikdo nebude jen tak bloudit mezi regály a tvrdit „Schovávám se před deštěm“ Když už jednou je tady, tak si nakoupí na zítra a pozítří. A ušetří minimálně benzín na cestu do světa divů.
- „Kdo to sní?“ ptal se, když viděl ve vozíku chleba, osm rohlíků, koblihy, deset různých oplatek, želatinové medvídky, osm jogurtů, mleté maso, zubní pastu, prášek na praní, dvacet deka vlašského salátu, velkou čokoládu s oříšky a další věci, které byly zamaskované vyjmenovanými.
- „U nás se nikdy nic nevyhodí,“ odpověděla jsem mu po pravdě.
- „Hmm, to je fakt.“
- Vytáhl svojí bankovní kartu a mlčky zaplatil. Věděl, že to moje vina nebyla. Mohla za to špatná předpověď počasí. A on osobně, protože nepomyslel na důsledky své neočekávané chuti na sladký hřích.
- A my stejně cestou k autu zmokli! Majk celý a já napůl. Zmokla jsem napůl, protože jsem absolvovala promenádu v plavkách, abych uchránila mé drahé šaty z Francie od škodlivých spadů. No a plavky byly naštěstí na mokro a sajrajty zvyklé a nepotřebovaly ochranku.
|
- Od masa k masu
-
- Zdravá výživa
- Nebortí mříže hladu
- Už nechci, Majku!
-
- Majk křičí: „Chci maso, maso, MASO! MASÓÓÓÓ!“
- Nechápu ho. Před měsícem mě přesvědčoval, že kvůli jistým skrytým virům se masa doživotně vzdává.
- Bylo to přesně devátého listopadu, kdy nám přišel desetikilový balík express poštou. V něm byl pohled vísky prorostlé šeříky, Lhoteče, ve které bydlí má teta Žaneta s rodinou. Na pohledu byl z druhé strany vzkaz „Pořádně se nacpěte. Zabili jsme polovinu našeho podnikatelského záměru. Zdraví Žaneta.“
 - Teta podnikala s prasaty. S růžovými, uchrochtanými, zaprasečenými a po zabití velmi chutnými.
- Krabice byla plná jitrnic, jelit, tlačenky a prejtu. Když balík spatřil Majk udělal radostí tři jelení skoky kolem stolu se zpracovaným vepřovým a povalil židli, jak spěchal na své jídelní místo.
- Do večera jsme nic jiného nedělali než ochutnávali. Já jedla. Majk žral.
- Desátého listopadu ve čtyři hodiny ráno Majk vyběhl z postele na záchod a vrátil se v sedm ráno. Vyčerpaně se rozplácl na postel a prohlásil svou první ranní větu:
- „Už nejím maso, bylo zkažený.“
- „Nebylo zkažený. Neměl jsi sníst třetinu balíku,“ seznámila jsem ho s holou pravdou.
- „Nikdy mi po masu špatně nebylo.“
- „Nikdy jsi nesnědl víc jak tři kusy řízků v jeden den.“
- „Určitě tam mají nějaký vir, proto zabili podnikání.“
- „Prosím tě, kecáš blbosti,“ řekla jsem a zavrtala se do peřiny.
- „To nejsou blbosti, všude o tom píšou. Nejdříve kuřata, šílený krávy a prasata mají HIV.“
“HIV prasata nemají.“ - „No dobře, nemají, ale něco jinýho neobjevenýho.“
- No a tak se rozhodlo, že budeme vegetariány. Nebyla jsem proti. Kamarádka Míla byla vegetariánkou deset let a byla hubená na kost. Záviděla jsem jí, protože jsem potřebovala shodit nějaké kilčo, ale pokud doma bylo maso pro Majka, nemohla jsem se odhodlat přijít o kus masové vůně v žaludku.
- Majk zhubnul za měsíc bez masa o šest kilo. Já kilo přibrala. Nahradila jsem bílé maso přísunem bílé čokolády a tmavé mléčnou čokoládou s velkými lískovými oříšky. Navíc minulý týden jsem si tajně koupila dvacet deka voňavé šunky a před týdnem půlku grilovaného kuřete.
- A dnes to bylo tady.
- „Slyšíš mě, Zuzko? Masóóóó! Chci maso!“
- „Přece maso nejíme, Majku. Ale jestli jinak nedáš, v mrazáku máme zbytek balíku od tety z Lhoteče.
- „Tys to nevyhodila?“
- Zavrtěla jsem hlavou. Zaradoval se jako dítě nad novou pohádkou, šťastně mě objal a dal mi pusu.
- Naložil si z mrazáku plný talíř zmrzlých masových zmrzlinek se špejlemi na obou koncích a vše narval do mikrovlnky. Nastavil ji na nejvyšší stupeň výhřevnosti a točil se společně s talířem.
- Za neustálého točení začal čarovat „Čáry máry zemřu hlady, když mi neohřeješ plody MASÁÁÁ......“
- Majk mi pak daroval jednu jitrnici a jelito a bylo mu jedno, že strávil hodinu před půlnocí na záchodě.
|
- Petra Nachtmanová
Narozena r. 1972 v Děčíně, v současnosti bydlí v zahraničí na ostrově Curacao.
Psaní je jejím velkým koníčkem.
V roce 2004 vydala vlastním nákladem knihu básní s přírodní tématikou od cca 30 amatérských autorů v nakladatelství Sursum.
V únoru 2006 vydá nakladatelství Petra její dvě knihy a v jednání jsou humorné rukopisy u dalšího nakladatelství.
Publikuje na několika internetových serverech a od loňského listopadu má své vlastní osobní stránky http://www.shaylen.epika.cz
|
