Vladislav Neužil: Horoskop

Rubrika: Literatura – Zbývá dodat...

Prohlížel jsem si nějaký odložený časopis a můj zrak padl na slovo HOROSKOP. Obvykle této, podle mě přihlouplé rubrice, nevěnuji nejmenší pozornost. Proč někteří lidé horoskopy čtou, nebo se dokonce podle těchto rad řídí, jsem nechápal. Po tom, jak tohle slovo vzniklo, jsem nikdy nepátral.
 
Nevím proč, ale jen tak ze zvědavosti jsem si v kapesním slovníku cizích slov našel definici: horoskop = astrologická předpověď budoucnosti. Toto vysvětlení se mi však zdálo dost skoupé na slovo a  tak jsem vzal na pomoc encyklopedický slovník:
horoskop [řec. horos – hranice, mez, poměr, skopein – pozorovat] (astrogram, kosmogram), graficky vyjádřená poloha hvězd a planet k okamžiku nějaké události (např. narození nebo k určité etapě); podle názoru astrologie je h. klíčem k charakteru a životnímu osudu svého nositele (os., věci, stavby, instituce aj.). Na základě h. se pak provádí astrol. předpověď…. atd.
 
Tak teď mě to teprve začalo zajímat. Proč jen jsem žil tak dlouho v nevědomosti? Jak je to jednoduché, podívám se do horoskopu a hned vím co mám a co nemám kdy dělat, co mě čeká a nemine. Jenže když už něco dělám, tak to dělám pořádně. Bylo mi jasné, že nebudu čekat na horoskop celý týden a kupovat proto nějaký tlustý, bezobsažný magazín.  Protože jsem „chorobně šetrný“, jak nazval náš rodinný ekonomický systém můj syn, zašel jsem z práce do knižního velkoobchodu s reklamou „krach cen“ s úmyslem nakoupit sice  levně, ale kvalitně. Co to mělo být, jsem vlastně ani nevěděl.
Po několikaminutovém bloumání jsem však konečně objevil to, co mě mělo vést celým zbytkem mého života: Váš horoskop - 12 znamení na celý rok. Ihned jsem jej netrpělivě prolistoval, abych nekupoval zajíce v pytli (při tomto přirovnání jsem si vzpomněl na radu: nikdy nekupuj zajíce v pytli, jedině že bys potřeboval pytel a nebyl bez zajíce k mání). 
 „Je to ono!“, zajásal jsem skoro nahlas, když jsem objevil, že mezi znameními je i můj Vodnář.
„To je náhoda, horoskop na celý rok a na každý den!“ Opět jsem si vzpomněl na syna: „Žádná náhoda, náhoda neexistuje, všechno je, jak má být!“. „Tak dobrá, když to tak má být, tak to také tak bude“, brumlal jsem si „pod fousy“. Pak jsem si ale uvědomil, že vlastně žádné vousy nemám, že jsem jen trochu zarostlý, ale že se to tak říká.
 
Tramvaj byla nacpaná, takže jsem musel svou netrpělivost přečíst si už alespoň kousek z mé budoucnosti zkrotit. No jo, ale co když právě teď něco krásného prošvihávám nebo naopak mě čeká něco nepříjemného? Nedá se nic dělat, musím to vydržet.
Blížíme se do stanice a paní s dvěma taškami vstává ze sedadla. „Uhněte, mladíku, vystupuju“, zalichotila mi.
Tramvaj zastavila ve stanici trochu prudčeji než paní očekávala a já zase neočekával, že paní do mě tak neočekávaně strčí. Na stěnách tramvaje jsou sice všude upozornění, že cestující je povinen se za jízdy držet, ale jak toto upozornění dodržovat, když jeden uvolňuje výstup a  druhý (druhá) má dvě tašky, to tam už není.
 
Jak to muselo dopadnout, si každý už jistě představil. Jediný řidič to ubrzdil. Paní a potom ani já jsme už neměli šanci. Ta paní byla zaměstnána zřejmě někde v závodní kuchyni, protože v těch taškách měla takové ty zbytky jídel, včetně polívek,  jak jsem potom postupně zjišťoval na svých kalhotách.
 
Co dodat? Z mé útlé knížečky „Váš horoskop“ jsem už takovou radost neměl, ale přesto má zvědavost byla větší než má újma na oblečení. Když jsem se převlékl, zalistoval jsem, našel dnešní den a čtu:
 
Tento den Vás zastihl v příjemném rozpoložení, zkrátka pohodička, kterou nemůže hned tak něco narušit. Možná se právě dnes setkáte někde ve společnosti, nebo při venčení pejska, se zajímavou osobou. Využijte svého osobního kouzla a dejte podnět k dalšímu setkání. Nebudete rozhodně litovat, brzy zjistíte, jak zajímavou osůbku jste si málem nechali uniknout. Přinese do Vašeho života radost a pohodu. Dbejte na přiměřenou životosprávu, dejte si vitaminovou bombu a trochu relaxace před spaním.
 
Tak, prosím, o bábě ani slůvko. Zajímavou osůbkou jsem ji neshledal a že bych se s ní chtěl ještě někdy setkat, tak to ani náhodou. Venčit nemám co, v pohodičce jsem byl jen do té doby, než jsem nastoupil do tramvaje, a osobní kouzlo jsem ztratil současně s pocintanými kalhotami.
 
K večeři jsem si dal grilované kuře s hranolky a tatarkou, pivo (tentokrát dvanáctku)  a usnul jako špalek. Ráno jsem zastrčil „Váš horoskop“ mezi ostatní přečtené knihy a v příjemném rozpoložení a pohodičce odešel do práce.       

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 02. 2005.