Jitka Dolejšová: Malé zamyšlení nad jogurtem

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Je sobota ráno a snídám. Držím v ruce kelímek s jogurtem a náhle mě upoutá vytištěný text:

 

Složení: mléko, ovocná složka, mléčná bílkovina,
jogurtová kultura s přídavkem probiotické kultury
Bifidobacterium a Lactobacillus acidophilus.
Obsahuje nejméně 100 milionů živých mikroorganismů na 1 g.
Po otevření urychleně spotřebujte!
Jogurt jahodový s probiotickou kulturou BIFI.
Obsah jogurtu je 200 g, to znamená, že se do jednoho kelímku vměstnalo 20 miliard maličkých organismů. Pro názornost ještě rozepíšu: 20 000 000 000 mrňousků! Pokud beru v úvahu, že nás obchodníci šidí, dále že v kelímku a na lžičce pár set tisíc potvůrek taky zůstalo, tak mi vychází, že jsem se právě stala hostitelskou planetou pro nějakých 18 miliard životaschopných jedinců.
Jestlipak se vzájemně znají? V tom množství asi ne, ale určitě žijí v nějakých komunitách. Jsou mezi nimi dědové a babičky, tátové i mámy, a taky spousta dětí. A ty si hrají a dovádějí, pak chodí do školy, odmlouvají a neposlouchají, navazují přátelství, zamilovávají se a v nových rodinách přivádějí na svět prťavé kluky a holky.
Svět je pro ně takový, jaký ho poznali. Pojmy veliký a malý, blízký a vzdálený, brzy a pozdě, smysl života berou ze svých zkušeností, ze svého pohledu. Jak by mohli pochopit, že může existovat něco tak obrovského, jako je kávová lžička. Daleko za hranicemi jejich fantazie bude představa, že existuje něco tak obrovitého, složitého a přesto celkem dobře žijícího a fungujícího, jako je Člověk!
 
Je to stejné, jako když se Člověk snaží pochopit Vesmír. Vše porovnává svým měřítkem času, velikosti, prostoru. Ale co když je všechno jinak? Třeba i my jsme maličké mikroorganismy nacpané v kelímku a Někdo Velký jen nevěřícně kroutí hlavou, jak je něco tak mrňavého, nedokonalého a choulostivého vůbec schopno života!
 
A to kdyby ten Někdo věděl, jak se tu hádáme, pereme a válčíme, jak si závidíme, jak se honíme za bohatstvím a nesmyslně spěcháme!
Ale kdyby ten Někdo taky tušil, jací jsou mezi námi vědci a vynálezci, lékaři, hudebníci, spisovatelé, malíři a fotografové, a kdyby poznal, že jsou tu i lidé, kteří jsou těm druhým nablízku, pomáhají, žijí pro druhé, dokážou se obětovat, a taky kolik tu máme bezejmenných skromných hrdinů, jejichž skutky přesahují lidské chápání…ten by tedy koukal!
 
Jsem po snídani. Vstávám od stolu a cítím pokoru v duši. Teď zavolám rodičům a řeknu, jak moc je mám ráda. Klukům upeču tvarohový koláč a odpoledne dovezeme nějaké hračky a sportovní vybavení do počernického dětského domova – tam z našich dárků mají vždy obrovskou radost.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 01. 2005.