Srdce vítězí

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

 
Podivuhodně krásný a výmluvný je královský erb té země. Tři Lvi a devět Srdcí – to samo mnohé již napovídá o poměru Síly a Lásky, o převaze slitovnosti a dalších funkcí Srdce jako symbolu v porovnání s hrubou silou, jež v dávných dobách přežití pouhé umožňovala tehdejším národům.
 
Zdánlivě nevelká tato země rozkládá se v končině pro naše představy značně nepřívětivé, kde s přírodou musí se bojovat o každou píď a každý den. Drsné západní větry prohánějí se od moře její rovinatou krásou, každý plod přírody i lidského snažení málem se před nimi schovávat musí, aby přežil. Krajina tak protkaná je  nesčetnými průlivy, tvořená je vlastně z nesčetných ostrovů, takže sladká voda má místy cenu pro nás nepochopitelně velkou.
 
Přírodní podmínky pak nesporně mají dlouhodobě vliv i na mentalitu lidí zde žijících a na celkový národní charakter. Nás zavedl praotec Čech na místo velmi příznivé a vzdálené tak drsných bojů s přírodou, a proto se možná trochu povýšeně usmíváme nad údaji v mapě, které udávají pro různá zvlnění terénu nadmořskou výšku v hodnotách okolo 100 metrů a málem to zdůrazňují jako místní pahorkatinu.
 
Pravdou je navíc, že četné vyvýšeniny v terénu jsou začasto dávnými mohylami padlých válečníků společně zde pohřbených - neb o zemi tuto vedly se boje krvavé a nelítostné tak, že podnes země tak o historii své nepřímo mluví. A byli to útočníci ze severu, kde Švédsko i Norsko dnes stojí, ale i z jihu nebo z Anglie, která se dokonce ještě i v „civilizovaném“ 19.století předvedla jako velmoc, schopná nevybíravě – a patrně v souladu s Magnou Chartou Libertatum – ochromit válečnou silou svého námořního rivala, který mu přerůstal přes hlavu.
 
Není třeba dále tajit jméno té země – jedná se o Dánsko. Co vlastně o něm víme, ba přesněji – co vlastně o něm chceme vědět?
 
Po těsném druhém referendu se stalo členem EU, ale nepřijalo jednotnou měnu. Svého času se stalo mistrem Evropy v kopané, má vybudovaný ojedinělý systém námořních mostů, které propojují hlavní ostrovy přes moře obdivuhodně smělými stavbami. Známe některé výrobní značky jako Bruel & Kjaer či Bang & Olufsen, skvělé sýry BUKO i jiné, křehké máslové pečivo, lahůdkové párky TULIP a další - ale, je tohle opravdu Dánsko?
 
Pro pochopení dánského fenoménu, který je nejenom v EU ojedinělý – a bohužel se nezdá, že by v daném společenství měl šanci dlouhodobě rozkvétat – musíme jít trochu do minulosti. Skončila éra válečnických výbojů, kde ostrá sekera rozhodovala v řeži o vlastnictví a míře vládnutí. Tzv. „moderní doba“ to nahradila mnohem rafinovanějšími technikami a technologiemi, z nichž se ovšem duch klasického válečnictví vytratil a zbabělým metodám dobývání se začalo říkat „průmyslová revoluce“.
 
Dánové dokázali velmi pružně reagovat na všechny tyto změny kolem sebe, pro ně zdánlivě drtivé a nevýhodné – v tom by mohli sloužit obecně jako vzorný příklad včasného a přesného vyhodnocení situace. Nepřišlo to ale samo o sobě – byl to dlouhý proces uvědomování si sebe sama i v určitých křesťanských, chcete-li protestantských zásad – tedy hlavně prosté skromnosti ve službě Bohu a přenesením této skromné služby do prosté služby ostatním. To je něco, co se jinde nepodařilo uskutečnit, víra i náboženství se jinde oslavují bez účasti „i těch nejmenších“, o nichž Kristus mluví.Dánský myslitel, historik a biskup Grundtvig
 
To uvědomil si v 19.století pozoruhodný a praktický dánský myslitel, historik a biskup Grundtvig, který v souladu s kriticky provokujícími pracemi Johna Ruskina počal do společnosti „infikovat“ takové normy spolužití, které by umožnily vytvořit kvalitní společnost, postavenou na základech myšlenek křesťanského soucítění. Uvědomil si též sílu vzdělání, ne ale formálního, které se pyšní papírovými diplomy, ale vzdělání, které vede k růstu společnosti přes vnitřní růst každého jejího jedince. Položil základy pro široké „lidové vzdělání“, jdoucí vysoko nad rámec „trivia“ a mířící k „lidovým universitám“ oborového zacílení.
 
Znal ovšem dobře své pappenheimské, a tak pečlivě dávkovaná ozdravná vzdělávací kůra se během let osvědčila. Dánové bytostně přijali jeho vyvážený přístup mezi vzděláním, vírou a každodenním životem. Zrodila se zde tak společnost s mimořádně silným sociálním soucítěním, kde Kristova zásada činit dobro i tomu nejmenšímu z bližních svých, stala se normou. Obecné povědomí o základních znalostech zemědělství se ukázalo jako užitečné v zemi, jen nevýznamně vyvýšené nad mořem a po celý rok sužované mořskými vichry, kde sladká voda místy má cenu zlata a písečné duny dodnes leckde panují nad životem v krajině.
 
Gruntvigův genius oslovil Dány srozumitelně a v nebývalé míře, i prostí lidé si díky němu uvědomovali nutnost změny v myšlení i chování, a byli ochotni a schopni toto přijmout. Jistěže nešlo vše snadno a samo o sobě – ale Dánové se ukázali jako vzorní žáci, nehledali důvody „proč to nemůže jít“, ale hledali cesty, „aby to šlo“ – a tak v tomto zadání „neprospělo“ opravdu jen minimum populace. V porovnání s jinými „rovnostářskými“ modely společnosti pak si Dánsko udrželo ojedinělý prim, co se kvality naplnění týče! Grundtvigovy myšlenky a postupy přebíraly i další skandinávské země, ale nikde nezakořenily tak pevně a s tak přesvědčivými výsledky, jako v Dánsku. Vždyť také byly Dánům ušity na míru, ne ale jako císařovy nové šaty z Andersenovy pohádky!
 
Z tohoto pohledu se nám už nemůže zdát nepřijetí eura Dánskem a vstup Dánska do EU až na druhý pokus nepochopitelné. Musíme si uvědomit, že tady se nejednalo o slova a proklamace, jako v referendu a politické ne-přípravě a ne-argumentaci u nás, ale o pečlivě zvažované důvody pro a proti. Dánsko má velkou šanci v EU více ztrácet a ne získávat, což po staletích mravenčí práce s obdivuhodnými výsledky jasně ukazuje, kudy vede cesta. Tedy něco, co naše „svobodná“ společnost zatím neumí a v zajetí partajních šarvátek snad ani umět nechce. U nás se zatím dětinsky „bijeme“ proti něčemu, ale nezdá se, že bychom uměli nebo chtěli stejně intenzivně usilovat o něco - a to je propastný rozdíl v přístupu k hodnocenému tématu! Negace proti positivismu, ale ne positivismu snílkovskému, ale konstruktivnímu, státotvornému.
 
Rád se vracím k citátu Václava Fialy, jenž již za první republiky cituje rodilou Dánku, žijící delší dobu v tehdejší ČSR – její názor by mohl být pro nás mementem na mnohé roky. Na otázku, jak se jí v ČSR líbí, po zdráhání a naléhání a po společensky laděných komplimentech, odpověděla:
„Nelíbí se mi tady. Čechy jsou krásná země, daleko krásnější než Dánsko. Čechy jsou také daleko bohatší. My jsme ve srovnání s vámi chudí. U nás nejsou takové paláce, takové továrny, takové velkostatky, jaké člověk vidí v Čechách a na Moravě, u nás není tolik nádhery, ale Dánsko by mně bylo nekonečně milejší, i kdyby to náhodou nebyla moje vlast. U vás někteří lidé mají ráj na zemi, ale jiní jenom hořký chléb. My jsme šťastnější, u nás má každý něco.“
 
A ještě pozoruhodně jasnozřivý názor dánského rolníka o soužití Dánska s Evropou z roku 1932, kdy ještě nedozněl dopad světové krize - opět zaznamenán Václavem Fialou:
„Světový řád zase přijde do svých kolejí. Historie lidstva se přece vyvíjí ke stále většímu podílu nejširších vrstev populace na obecném blahobytu. Mohl by se tento vývoj zastavit? Chvilkové ztráty v životě národů neznamenají nic. Podívejte se na malé Dánsko! Co všechno jsme ztratili v minulém století jenom na své politické državě? Zdánlivě to bylo k naší škodě. Zatím my jsme počítali s realitou, nepřeceňovali své síly, a z toho, jak se divíte hospodářským a společenským úspěchům naší země, soudím, že jsme počítali dobře.
Ptáte se, jak to souvisí s dneškem? Snažíme se již tradičně nalézat i v soudobé krizi kladné stránky.Proč nevidět pokrok třeba i v pronikavém omezení světové výroby? Nás se tato redukce jistě dotkne v prvé řadě, ale někdy v nedaleké budoucnosti celému světu může být prospěšná. Stabilita, třebas chudšího života, také za něco stojí. V cizině už se ozvali škarohlídi, že se slávou našeho zemědělství jsme v koncích. Věřte, cítíme svoje problémy jistě nejtíže, ale takové podvratné myšlenky nás nikdy nenapadnou. Pesimisty - i když se nám vede hůře - nejsme a nikdy nebudeme!“
 
K tomu se nedá už nic dodat.
 
A znovu je v Dánsku jaro! Dlouho už bylo na pochodu - skřivan přiletěl, dokud byla půda ještě zmrzlá, pak se objevili špačci. A jednoho dne se náhle pročistil vzduch, takže bylo zase vidět daleko široko po kraji. Vítr nabyl zvláštní lehkosti - to byl dech jara. Přicházelo s poselstvím mladých, svěžích sil a lidé se narovnávali a hluboce vdechovali jarní vzduch.
„Á, jižní větříček!“ říkali a otvírali své duše budoucnosti dokořán.
A tu přijde z jihu po moři jaro samo v průvodu bujné mladosti. Tak nádherně se dosud nevracelo - nepodobá se zářivému slunci? Moře se třpytí pod zlatými kopyty jeho průvodu a vzduch se chvěje jiskrami paprsků. Hoj - v odvážném spěchu přes vlny! Kdopak dorazí k dánskému pobřeží první?
Jako mohutná bouře žene se jaro přes ostrovy a objímá všechno rozpustilou mladou silou, otevřenými ústy dětí zní jeho hlas jako šumot mušle a chvěje se svěží veselostí. Zuby žen se rozzáří pod jeho polibky o závod s očima, jejich tváře žhnou pod jeho laskáním, a přece jsou chladné jako zralé, rosou ojíněné ovoce. Mozky mužů víří novými myšlenkami, myšlenky vyletují k modrému, do výšky rozklenutému nebi. Vysoko ve vzduchu se rozléhá křik tažných ptáků.
Prostovlasé, a s úsměvem zářícím jako slunce samo, vykračuje si jaro vpřed jako mladý obr, opojený vlastní silou, objímá všechno ve své náruči a probouzí to k novému životu. Nikdo mu neodolá. Zalechtá spící zemi pod srdcem a zvolá jí vesele do klína: "Kuk - probuď se!" - A hluboko dole se probouzejí kořeny života: Šťávy začínají znovu proudit, ježek a polní myš se ospale potácejí ven a dávají se do práce. Ve tmě to kvasí a bublá vším tím starým, co odumírá, a shnilá voda příkopů odtéká do moře.
Lidé pohlížejí na štědrého obra jako z nebe spadlí, až se rozproudí síly i v nich. Všechno, co se jim dříve zdálo nemožné, lze teď dokázat - ba ještě víc! Sedlák má v zemi už dávno svůj pluh a rozsévač si připíná k boku koš - teď nabude země zase nové podoby.
Dny se prodlužují a oteplují, je to krásný pocit sledovat je a vědět, že to jde kupředu...
 
Martin Andersen Nexø: Pelle Dobyvatel

 
 Věnováno památce paní Růženy Krázlové, nadšené turistky,
která mě odmala nenápadně přistrkávala k severním končinám Evropy,
tu zmínkou, tu vyprávěním, jindy zase knihou.
 Jejími největšími turistickými láskami byly Tatry, Podkarpatská Rus, Dánsko a Norsko. 

trilobit.studio@atlas.cz   

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 09. 2006.