Tajemství základního kamene
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
Městské divadlo v Kutné hoře je jedním z mála v republice, které bylo za vydatné pomoci sponzorů postaveno výhradně pro potřeby ochotnického spolku. Nikdy za sedmdesát let existence nemělo vlastní profesionální soubor.
"Tradice ochotnického divadla v Kutné Hoře pochází vlastně z roku 1843, kdy vznikl ochotnický soubor Tyl, který působí až do dnešních dnů.Amatérští herci putovali po městě, hlavně po sálech v hospodách, až v roce 1933 zakotvili ve vlastním kamenném divadle", vzpomíná herec, režisér, ale hlavně znalec dějin divadla i souboru Miroslav Štrobl. „Krásnou shodou okolností jsme před časem oslavili sedmdesát let divadelní budovy a zároveň sto šedesát let trvání souboru. Ochotničtí herci byli dříve velice aktivní. První hra na moderní scéně byla uvedena 12.listopadu 1933. Pochopitelně z pera Josefa Kajetána Tyla – Jiříkovo vidění. Museli hrát dvakrát, aby se dostalo na všechny herce… Ve třicátých létech hráli ochotníci každý den, praktick
y týdně připravili novou premiéru. Podporovali finančně různé nadace, nemalé částky věnovali špitálu.“
Dnes ochotníci připravují dvě až tři nové hry a odehrají kolem deseti představení ročně. V sedmdesátých létech byly na jevišti k vidění hlavně pohádky, dnes je repertoár zaměřen i na dospělé publikum.
y týdně připravili novou premiéru. Podporovali finančně různé nadace, nemalé částky věnovali špitálu.“Dnes ochotníci připravují dvě až tři nové hry a odehrají kolem deseti představení ročně. V sedmdesátých létech byly na jevišti k vidění hlavně pohádky, dnes je repertoár zaměřen i na dospělé publikum.
„Doba se mění, nejsem jist, zda vždy k dobrému… Málo premiér je proto, že náš třicetičlenný soubor se jen těžko schází. Pro každého je prioritní uživit sebe a rodinu, a že by zaměstnavatel někoho uvolnil z práce jen proto, že jde hrát, nepřipadá v úvahu. V tomhle směru jsme na tom byli dříve přece jenom lépe,“ dodává Miroslav Štrobl.
„Hodně u nás hrají profesionální scény z Prahy. Můžeme se pochlubit třeba tím, že diváci u nás mohli navštívit úplně všechny hry Divadla Járy Cimrmana,“ říká ředitelka Městského divadla Jana Kozáková.
„Samozřejmě se snažíme hrát hodně pro děti. To je vlastně součást snahy, udržet diváky a ještě získávat ty potencionální. S pohádkami k nám zajíždějí opět profesionálové. Je to trochu škoda, mohli bychom hrát více pro mateřské školky i základní školy. Dobře vím, že Spolek Josefa Kajetána Tyla by byl schopen uvést mnoho pohádek třeba i lépe, s realističtější výpravou. Jenomže jsme zase u toho, že soubor se velice těžko schází, a že bychom mohli hrát ve všední den dopoledne, je naprosto nemyslitelné.“
„Samozřejmě se snažíme hrát hodně pro děti. To je vlastně součást snahy, udržet diváky a ještě získávat ty potencionální. S pohádkami k nám zajíždějí opět profesionálové. Je to trochu škoda, mohli bychom hrát více pro mateřské školky i základní školy. Dobře vím, že Spolek Josefa Kajetána Tyla by byl schopen uvést mnoho pohádek třeba i lépe, s realističtější výpravou. Jenomže jsme zase u toho, že soubor se velice těžko schází, a že bychom mohli hrát ve všední den dopoledne, je naprosto nemyslitelné.“
„Ve východní časti divadla je zazděn původní základní kámen i s vytesaným letopočtem. Ale nikdo neví, kdy a za jakých okolností sem byl z původního místa přenesen,“ vypráví Miroslav Štrobl. „Doba první republiky byla trochu fangličkářská, potrpěla si na honosné oslavy, kritizování Rakousko-Uherské hydry… A tady nebyla využita krásná možnost k národní veselici. Je to trochu nepochopitelné. Divné je i to, že o stěhování kamene vlastně nic neví ani znalec a místní patriot profesor Ilja Bojanovský. Došel k názoru, že základní kámen prostě převezli zedníci a umístili ho do zdi budovy.“
Moderní budova divadla má svou tajemnou záhadu. Podle původních plánů měla stát na opačném konci města. Za mohutných oslav představitelé radnice poklepali na základní kámen … a pak se dlouho nic nedělo. Časem došlo ke změnám v tom, co dnes nazýváme územním plánem. Místo na postavení chrámu umění bylo změněno, objekt stojí blízko železniční stanice i centra starobylého města. Padla i jedna z verzí vybudovat jakýsi společenský dům s kavárnou a klubovými prostorami.
Ochotníci trochu litují, že v devadesátých létech skončil festival Tylova Kutná Hora. Šlo o velice zdařilou a populární akci, která mohla směle konkurovat dodnes probíhajícímu festivalu Jiráskův Hronov.
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 08. 2006.
