Jan Kuthan: Nemáte pevnou vůli na dietu? Tak si poslechněte kulturistu

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Také patříte k větší části naší populace, která si neustále musí hlídat svůj jídelníček? Chci tím říci, že máte každou chvíli výčitky, že jste toho snědli více, než jste vlastně chtěli, že jste místo jednoho čtverečku čokolády snědli celé balení... Úplně s vámi cítím a pomoci vám nedokážu. Chci vám však prostřednictvím jedné osobnosti představit skupinu lidí, kteří se ovládat umí a dokáží být vůči sobě velmi přísní.
Mám na mysli kulturisty. Většinou je máme zaškatulkované jako „namachrované blázny“, kteří se ženou za obrovskými svaly a tráví kvůli tomu hodiny a hodiny v posilovně nad těžkými činkami. Jenomže kulturistika není jen o těch nazvedaných tunách. Její nedílnou a neméně důležitou součástí je přísná životospráva. Ať již vás hory svalů dokáží ohromit či nikoliv, už jen ta pevná vůle kulturistů stojí za smeknutí klobouku.
Proto si dovolím smeknout pomyslný klobouk i tímto drobným článkem, abych čtenáře Pozitivních novin uvedl do světa, o němž se tak často nemluví, o němž tak často neslýcháme.
Oslovil jsem jednu z největších osobností současné kulturistiky
Petra Vaniše a položil jí základní otázky, které laika v souvislosti s tímto sportem a se stravovacími návyky nejčastěji napadnou.

 ■  Může člověk dělat kulturistiku pouze ve svém volném čase a dostat se přitom na vrcholovou úroveň?
„To dost dobře nejde. Kulturista na republikové úrovni se musí tomuto sportu věnovat 24 hodin denně. Nemůže provozovat hektický život, musí mít pravidelný spánek, hlídat si životosprávu, pravidelně trénovat... Z hlediska času je to jeden z nejnáročnějších sportů vůbec. Někteří odborníci říkají, že až 70 % úspěchu je v jídle a zbytek v posilování. Já jsem zastáncem teorie, že je to tak padesát na padesát.“

■  Jak vypadá týden vrcholového kulturisty?
„Záleží, jestli je ten dotyčný v přípravě na závody, nebo v objemové přípravě, která je méně složitá. Když se člověk připravuje na závody, tak musí trénovat i třikrát denně. Ráno než se nají, stráví hodinu na nějakém aerobním stroji - na kole, běžeckém pásu, veslařském trenažéru... Po hodince si teprve dá první jídlo, přičemž musí spočítat bílkoviny, sacharidy atd. Je důležité se tomu věnovat celý den. V objemové přípravě to není tak náročné a stačí jeden trénink denně.“
 
■  Zmíněné počítání bílkovin či cukrů je asi největší alchymií, o které má laická veřejnost pouze povědomí a princip jí zůstává utajen...
„Právě proto je kulturistika tak málo vyhledávaným sportem, protože z hlediska diety je velice tvrdá a málokdo má tak pevnou vůli. Takový fotbalista si odtrénuje a může si dopřát v podstatě jakékoli jídlo, kdežto kulturista musí přesně vědět, co může jíst a v jakém množství. I když jsem ale v dietě, tak mám neděli jako volný den a to si dopřeji jakékoli jídlo, na které mám chuť. Jsem hodně buchtovej, takže dovedu za tu neděli sníst pět půlkilových vánoček a ke každý si dát litr bílého kafe. Když má člověk celý týden tvrdou dietu, tak není divu, že se v neděli doslova přežere... V pondělí pak mám zase nejtvrdší den z celého týdne. Organismus spotřebovává živiny z jídla až druhý den, takže v pondělí při tvrdé přípravě nepocítím pocit hladu, protože tělo má pořád z čeho brát.“
 
■  S kulturistikou jsou spojeny také velké plastové dózy s doplňky stravy, které u veřejnosti budí dojem čehosi nezdravého. O co se jedná?
„Spousta lidí si myslí, že doplňky výživy jsou anabolika, což není pravda. Stavební látkou svalů jsou bílkoviny, kterých se v objemové přípravě jí třeba až 3,5 g na 1 kg tělesné váhy. Když má stogramový kousek masa 20 g bílkovin, tak je nemyslitelné, aby kulturista jedl maso na kila - to by nedovedl sníst. Právě proto existují doplňky výživy, dělané ze sušených vajíček, hovězího masa, jater, sóji atd. Je to náhražka masa, aby se nemuselo jíst v tak velkém množství. Když budu jíst po tréninku rýži, tak bude trvat několik hodin, než se živiny z té rýže dostanou do krevního objemu. Proto je sacharidová složka gainer, který se třeba během hodinky dostane do krevního oběhu a pokryje ty náklady, které člověk ztratil posilováním. Tím je zaručen růst svalů. Když člověk posiluje, tak vydává nějakou energii. Když tu energii nebude v sobě mít, tak ji tělo bere ze svalové bílkoviny, takže by bralo ze svalů a to kulturista nepotřebuje, tudíž musíš hned po tréninku dodat organismu živiny...“ 

Tak vida, zase jsme o něco moudřejší. Doufám, že si z tohoto příspěvku neodnesete jen onu informaci, že v neděli si můžete dopřát, co hrdlo ráčí, třeba pět vánoček... To jsem tímto článkem rozhodně sdělit nechtěl. Chtěl jsem přispět k napravení trochu nespravedlivého náhledu na kulturisty a jejich koníček, který narozdíl od fotbalistů či hokejistů není tím pravým ořechovým odvětvím na uživení se. A přitom ta pevná vůle svalovců je obdivuhodná.
 

Petr VANIŠ
3.místo z mistrovství světa v kulturistice 2006, dvojnásobný mistr ČR, vítěz soutěží Berlínský medvěd, Sport fitness Čelákovice, Velká cena Dubnice, Night of Champion Amsterodam, Mezinárodní mistrovství Německa, trenér 1. třídy a diplomovaný dietolog.
Osobní stránky:
Máte zájem o exhibiční vystoupení Petra Vaniše v rámci vámi pořádané akce? Ozvěte se, rádi zprostředkujeme! Kontakt: 604 925 439, Usilovně hledá sponzory na zdárný průběh přípravy!

V říjnu 2006 by se Petr Vaniš měl zúčastnit prestižní soutěže Mr. Universe, kam se coby 3. z MS kvalifikoval.
www.pevangym.ic.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 08. 2006.