Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: O důvod víc ...

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Začátkem července se v Praze konala velká kulturní událost – setkání potomků Přemyslovců (nejstaršího historicky doloženého českého rodu šlechtického původu) při příležitosti 700. výročí vymření Přemyslovců  po meči Václavem III. Pozitivní noviny (PN) byly iniciátory a jedním z organizátorů tohoto setkání.
Mnoho pozvaných hostů z řad potomků Přemyslovců po přeslici z mnoha šlechtických rodů se sjelo do Prahy z celé Evropy. PN jako jediné médium přinesly kompletní dokumentaci slovem i obrazem z této velké dvoudenní akce. Článek se jmenuje Setkání potomků Přemyslovců.

Autorka článku s Derkem Colloredo-MansfeldemPři jedné recepci na České ambasádě ve Stockholmu před třemi lety jsem se setkala s jedním sympatickým mladým mužem a navázali jsme spolu příjemný rozhovor. Přestože neuměl česky, ukázalo se, že má šlechtický původ s kořeny v České republice, totiž že je potomek rodu
Colloredo-Mansfeld. Setkali jsme se ještě několikrát při nějaké příležitosti na ambasádě a udržovali sporadický telefonický kontakt.
Když jsem četla v PN o nevšedním setkání potomků Přemyslovců, pomyslela jsem okamžitě na svého známého, šlechtice Colloredo-Mansfelda, a zatelefonovala mu. Vrátil se právě z cest ze zahraničí a nevěděl o tomto setkání, ale naopak věděl velmi dobře, že současnému švédskému králi patří tato „pocta“ být vzdáleným potomkem Přemyslovců. O svém rodu mi řekl, že pochází z Itálie a že jen tuší, že by i jeho rod mohl mít něco společného s Přemyslovci.
Derek, jak se tento mladý muž jmenuje, projevil velký zájem a trpělivost, když jsme spolu mluvili o všeobecně známých, ale i diskrétních záležitostech, týkajících se jeho rodiny a rodu. Zcela otevřeně odpovídal na mé všetečné otázky a vysvětloval s velkým zaujetím události v jeho šlechtickém rodu. Já jsem mu také sdělila, pro koho je rozhovor určen, a co jsou Pozitivní noviny.
Tento unikátní a velice zajímavý rozhovor nešel jen tak ukončit – rozhodli jsme se, že se osobně setkáme a budeme v něm pokračovat.

Derek Colloredo-Mansfeld■  Derku, kdy jste si uvědomil, že jste potomek starého českého šlechtického rodu, a že byste vlastně měl žít v Česku?
Pokud člověk vyrůstá ve „staré“ rodině na zámku - a v mém případě s mým dědečkem/otcem knížetem Josefem Colloredo-Mansfeldem – pochopí velmi brzy, že je to nějak jinak ve srovnání s ostatními dětmi. Největším rozdílem jsou kontrasty. Moje dětství a mládí, prožité ve velice starém zámku na rakouském venkově, bylo velice pestré a rozmanité, ale za skromných podmínek. Večery byly protkány častými návštěvami a diskusemi o lovu a lesnictví, politice, ale někdy i o Česku a Moravě, a samozřejmě také o našich domovech  v Opočně, Zbirohu a v Dobříši.
 
■  Vaše matka, Kristina Josefine Nadine Maria Colloredo-Mansfeld (*1940), je v přímé linii potomek posledního majitele zámku Opočno, vašeho dědečka – knížete Josefa Hieronymuse Alexandra Maria Colloredo-Mansfeld. Po druhé světové válce zkonfiskovali komunisti vše, co bylo v jeho majetku, a zavřeli ho do vězení. Veškerý majetek byl zestátněn. Ale „karty se obrátily“ a vy jste dostali šanci obdržet vše zpět. Restituční jednání probíhala během mnoha let (1991-2003) a vzbudila v Česku velkou pozornost. Nakonec vaše matka vyhrála a dostala zpět do vlastnictví zámek Opočno, přilehlý zámecký park, letohrádek, starou myslivnu a historický trakt na Trčkově náměstí v Opočně. Co to pro vás znamená?
Přirozeně je to fantastický sen, který se vyplnil, ale bohužel není všechno ještě jasné, a odpovědnost, která na nás nyní doléhá, je enormní. My velice dbáme na to, abychom zachovali a ukázali fantastickou česko-moravskou historii. Samozřejmě myslím celou dobu na svého dědečka/otce Josefa, který se bohužel této události nedožil.
 
■  Ale štěstí netrvalo dlouho. Váš dědeček byl nedávno obviněn, že…; možná budete o tom chtít vyprávět sám.
O tomto by mohla býti napsána celá kniha, ale já se pokusím odpovědět krátce a výstižně: Můj dědeček Josef byl - a nikdy si nepřál být ničím jiným – než českým občanem, což velice zřetelně ukázal, a také písemně ujistil pana prezidenta. Proto byl pronásledován nacisty a označen za nepřítele německé říše. Jeho majetek byl zkonfiskován. Kromě toho byl můj dědeček mučen a dohnán k nuceným pracím. Abychom po tomhle všem nyní slyšeli, že mohl být nacistickým kolaborantem, je hanebné a velice urážlivé.
(Poznámka Pozitivních novin: Josef C-M připojil svůj podpis pod národnostní prohlášení české šlechty, adresované protektorátnímu prezidentovi Háchovi, kterým se šlechta postavila na obranu samé existence českého národa, a tím nepřímo vyslovila nesouhlas s nacistickou okupací.)
 
■  Jednou jste mi povídal, že jste byl adoptován. Nechtěla jsem se tehdy ptát a vzala jsem to jako fakt. Ale něco mi v tom nesouhlasilo a vy jste mi nyní vysvětlil, že váš dědeček vás adoptoval a stal se vaším adoptivním otcem, a že vaše matka je zároveň vaše sestra, dědečkův bratr je také váš nevlastní bratr. To zní docela nepochopitelně ...
Na tom není nic zvláštního. Já a moji dva bratři, Leonhard a Stephan, jsme vyrůstali s naším dědečkem, a on nás adoptoval, což mě dnes velice těší a jsem na to velice hrdý. Čistě technicky se tedy moje matka stala mojí sestrou atd.
 
■  Jaký vztah jste měl ke svému dědečkovi (adoptivnímu otci)? Kdy zemřel?
Můj dědeček/otec (1910-1990) byl pro mě jedním z nejdůležitějších lidí v mém životě. Strávil jsem s ním mých prvních 24 let a staral jsem se o něj od doby, kdy onemocněl, do doby než zemřel. Naučil mě vše o životě a o přírodě, byl velice moudrý a velice oblíbený. Já jsem ho velice respektoval.
 
■  Vypadá to, že jste svého dědečka/otce měl velice rád. Co vám vyprávěl – např. o vašem rodu nebo o životě?
O historii rodu jsme si moc nepovídali, to se člověk naučí sám. Ale on mě naučil respektovat všechny lidi, zvířata a přírodu. Plýtvat něčím, to bylo podle něj to nejhorší, co člověk mohl udělat, a to platilo ve všech souvislostech, jak o přírodě, financích, jídle apod. On sám měl velký respekt před schopnými zemědělci, se kterými mohl diskutovat hodiny a hodiny o lesnictví a lovu.
 
■  Ve vašem rodu se objevují jména, která se skládají z velkého počtu křestních jmen, a často končí – i mužská jména – jménem „Maria“,  což v mých očích vypadá velmi neobyčejně. Z čeho to pramení?
Jméno Maria se nikdy nepoužívalo jako první jméno, kterým se oslovovalo, ale objevovalo se často v celém jménu proto, aby se ukázalo, že dotyčná osoba je katolík, a byla to také módní záležitost začátkem 18. století.
 
■  Je s vámi kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld nějak příbuzný?
Nevím, kterého Jeronýma myslíte, hovoříte o tom Jeronýmovi, který v současnosti bydlí  v Dobříši, tedy Jerome, jak já ho nazývám? On byl také adoptován mým dědečkem. Jeho otec Friedrich byl nejmladším bratrem mého dědečka, což tedy technicky vzato znamená, že je mým nevlastním bratrem. Bydlí na svém zámku v Dobříši, pro který vynaložil velmi mnoho času, úsilí a peněz, aby jej renovoval. Je to fantasticky krásný zámek, hodný navštívení. Určité části zámku jsou otevřeny pro veřejnost.
 
■  Kdo se během doby stal nejvýznamnější osobou ve vašem rodě a proč a kdy tato osoba žila?
Rudolf Colloredo Imperia General (1585-1657) byl pravděpodobně tím nejslavnějším. Mimo jiné se vyznamenal tím, že zachránil Prahu při útoku Švédů v roce 1638, za což se stal guvernérem v Praze až do své smrti. Byl to také on, který koupil v roce 1635 zámek Opočno.
Dalším zajímavým příbuzným byl arcibiskup Hieronymus C. (1732-1812) žijící v Salzburku, který objevil W. A. Mozarta. Historie o jejich přátelství se liší, ale pravděpodobně ho Mozart kvůli práci ve Vídni opustil, což Hieronymus těžce nesl, nebo dokonce se na něj rozzlobil.
 
■  Ženy (manželky, sestry, babičky) stojí často ve stínu svých mužů; co můžete říci o vašich  příbuzných-ženách? Máte nějakou „favoritku“?
Moje babička z matčiny strany byla prý velmi příjemná a odvážná osoba, bohužel jsem neměl nikdy možnost se s ní setkat. Zemřela mladá, krátce po válce – když mé matce bylo pouhých 11 let. Ale moje babička z otcovy strany, Manette, která má 94 roků, je velice čilá a veselá a je mým velkým vzorem.
 
■  Máte nějaké rodinné foto, které by se mohlo publikovat v PN, kde je celá vaše rodina pohromadě?
Bohužel nemáme žádné kompletní rodinné foto, ale já bych mohl dát k dispozici velice veselé foto mého dědečka Josefa a jeho bratrů, sedících pod namalovanými portréty jich samotných, ale o 50 let později, na kterém je možno vidět mého nerozhazovačného dědečka, majícího stejné sako jako tenkrát před 50 lety!
 
■  Vy jste narozen v Kanadě, vyrůstal jste v Rakousku, nyní žijete ve Švédsku. Vaše matka je Češka italského původu, váš otec je Holanďan, nevlastní otec Švýcar a vaše manželka Švédka. Vaši příbuzní žijí roztroušeni po celém světě. Vy jste nejen „Evropan“, ale i „světoběžník“. Jak vás to ovlivnilo?
Fantasticky! Já jsem nesmírně šťastný, že mám takový mezinárodní původ. Člověk lehce pasuje všude a jazykově je to veliká výhoda.
 
■  Kde se cítíte nejvíce „doma“ a proč?
„Wherever I lay my hat is my home“ (Kdekoliv položím svůj klobouk, cítím se doma) – je rčení, které se ke mně velmi hodí, ale musím přiznat jako jachtař, že moře má pro mě velmi speciální přitažlivost. Možná je to způsobeno tím, že můj pradědeček Hieronymus byl rakouským admirálem (1870-1982).
 
■  Kdy jste poprvé navštívil Českou republiku a zámek v Opočně? Co vás napadlo v té chvíli?
Poprvé jsem navštívil Opočno v roce 1987, a to byl fantastický a silný emocionální zážitek. Nejvíce jsem byl však šokován, když jsem zde tak silně pocítil své kořeny. Přítomnost mých rodinných příslušníků vyzařovala stále ze zdí a mně se náhle hrnuly slzy do očí. Od toho dne jsem pochopil, že musíme pracovat na tom, abychom vše obnovili.
 
■  Vaše matka žije v Česku, naučila se česky – zamýšlíte jít někdy v jejich šlépějích?
Samozřejmě! Už nyní mám se svojí matkou a bratrem Leonhardem velice úzkou spolupráci. Bohužel s naší češtinou to není ještě tak dobré, ale tento problém časem vyřešíme.
 
■  Které je vaše nejoblíbenější místo na zámku a proč?
Je to v prvním patře pokoj mého pradědečka. Já mám rád velké otevřené krby - a se svými dřevem obloženými zdmi působí pokoj velmi útulně. Pokoj určený pro hry má také zcela speciální atmosféru, připomíná mi podobný pokoj na zámku v Rakousku.
 
■  Máte v rodě nějakou drahocennou věc, kterou dědíte pokolení po pokolení?
Odpověď zní ne, ale celá sbírka na zámku v Opočně je přece tak fantastická!
 
■  Ve vašich žilách koluje „modrá krev“, jste šlechtic. Jaký máte titul?
Krev, která koluje v mých žilách. Je součástí mých předků, a to mě zavazuje, abych respektoval a udržoval naši tisíciletou historii. Mé činy mají mít vysokou morálku s respektem pro člověka, kulturu, umění a přírodu.
Dnešní „noví šlechtici“, jako např. Bill Gates, Ingvar Kamprad, Mick Jagger, atd. a jejich děti, nesou stejnou odpovědnost.
 
■  Jak může člověk obdržet a používat šlechtický titul?
Žádné šlechtické tituly ve Švédsku, Česku nebo Rakousku už neexistují.
 
■  Zámek Opočno je bez přehánění jedním z nejlépe dochovaných a nejkrásnějších zámků v České republice. Je potěšující, že zámek je otevřený veřejnosti. Zdědit nemovitost je jedna věc (to může vzbuzovat obdiv i závist), ale spravovat a udržovat, to vyžaduje velkou odpovědnost a úsilí. Co v tomto smyslu podnikáte a jaké máte plány pro budoucnost?
My máme v současnosti v Opočně velmi dobře fungující podnik s 22 zaměstnanci, kteří nám pomáhají udržovat pozemky, les a budovy. Ale v souvislosti se zámkem se nacházíme v absurdní situaci, jelikož český stát má pronajatý zámek a ukazuje veřejnosti naše soukromé sbírky, které nám stát ještě nevrátil (kromě 80 obrazů od starých italských malířů, které visí ke shlédnutí v muzeu.)
Až nám bude zámek vrácen zcela, chtěli bychom vylepšit muzeum a vytvořit spoustu nových dalších činností. Myslím si, že muzeum má být velice „živé“ a zábavné pro všechny věkové kategorie, což by mělo být pozitivní pro celou společnost.
 
■  Na zámku Opočno se nachází m.j. i rozsáhlé sbírky zbraní a výstroje. Když jsem si četla na internetu vaše webové stránky, nalezla jsem odkaz na jednu firmu, vyrábějící repliky historických zbraní a vybavení (Arms aned Armour Manufacture). Jak skvěle skloubená myšlenka, pomyslela jsem si!
Ano, to si myslíme také. Já doufám, že jednou budeme mít možnost spolupracovat s takovými nebo podobnými firmami.
 
■  Jaké máte vzdělání a jaké je vaše povolání? Zámek Opočno
Vystudoval jsem obor konzervátor umění a nábytku a pracoval jsem hodně v Rakousku, Německu, Řecku a Austrálii. Jaká pozitivní náhoda - když pomyslím na můj budoucí úkol na zámku v Opočně… 
 
■  Bude se v nejbližší době konat něco obzvláště zajímavého v Opočně?
Ano! 15. září 2006 budeme v Letohrádku ve spolupráci s místní firmou Abacus pořádat fantastickou výstavu malíře Františka Kupky (1871-1957) - „pionýra“ abstraktního umění, který se narodil v našem domě v Opočně. Zemřel před téměř 50 lety a je jedním z mých absolutních favoritů-umělců. Kupka je pravděpodobně jedním z největších českých malířů, uznávaných v zahraničí. Doufáme, že na výstavu přijde mnoho návštěvníků.
 
■  Zámek Opočno má velmi bohatou historii, o které se lze dočíst v anglickém jazyce na webových stránkách, spravovaných a vytvořených vámi. Bylo by příjemné si přečíst tyto zajímavé informace v češtině. Myslíte, že by to bylo reálné?
Já musím skutečně požádat o prominutí. Samozřejmě by to tam mělo být  i v češtině. Já  s  webovými stránkami (www.colloredo-mansfeld.com)  pracuji stále a určitě se brzy tyto informace objeví i v češtině.
 
■  Nemusíte se omlouvat, já jsem nechtěla kritizovat, jen vyslovit připomínku, jelikož vím, že mnoho lidí v České republice anglicky neumí, a byla by škoda pro toho, kdo má o umění a historii zájem, aby si o tom nemohl na vašich stránkách přečíst.
Vy jste správce webových stránek a zároveň jste odpovědný za kontakt s médii. Může se na váskdokoliv obrátit, když bude mít nějaké připomínky, dotazy? Jaká je vaše kontaktní adresa?
Ano, obrátit se na mě může samozřejmě kdokoliv.
Moje kontaktní adresa je:
derek@colloredo-mansfeld.com


Upozornila jsem Derka Colloredo-Mansfelda na články v Pozitivních novinách, uvedených v německém jazyce. Druhý den po našem rozhovoru jsem obdržela e-mail s následujícím příjemným textem:

Ahoj a díky Jitko,
stránky vypadají velice příjemně,
o důvod víc naučit se nyní rychle česky!
S přátelskými pozdravy
Derek
  

foto © z archívu rodiny Colloredo-Mansfeld

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 08. 2006.