Jak se tak všeobecně a po celém světě nezvladatelně rozmáhá vulgární negativismus a s ním související nárůst agrese a násilí (a co se divíme, průměrný školák v USA, ale domnívám se, že podobné je tomu i u nás, uvidí, než vyjde školu, 20 000 mrtvol a 80 000 realisticky zobrazených násilných činů), stále naléhavěji vyvstává potřeba nějak se aktivně bránit.
Proti sluníčku se bráníme opalovacími krémy a slunečními brýlemi s patřičným UV filtrem. Navrhuji (budoucím výrobcům) něco podobného v oblasti médií – pozitivní filtr. PF, tedy pozitivní filtr, by například pro čtenáře novin a časopisů a pro diváky televize měl formu jakýchsi (třeba růžových) brýlí. Pozitivní filtry, vybavené příslušnými velmi malými a velmi výkonnými počítači (a možností si z internetu nějakým super vyhledávačem ve zlomku vteřiny stáhnout potřebné informace), by mohly pracovat na podobném principu. Technologie již existují, jen je třeba je propojit.
Např. každý lepší přehrávač CD umí „přejít“ případný škrábanec tím, že si přehrává průběh záznamu o několik vteřin dopředu, a pokud je v něm chyba, nahradí ji, takže posluchač nic nepozná. V audio oblasti již dnes existují „aktivní hluchátka“: Člověk má na uších sluchátka, ve kterých se pomocí jednoduchého programu vnější zvukové vlny prostě posunou (o lambda půl) tak, že se prostě navzájem (základní zákon akustiky) vyruší!
Jak by to vypadalo? Když při večeři spatříte na obrazovce, jak na letecké přehlídce letadlo nezvládlo sestup a havarovalo do publika, PF brýle vám promítnou jeho bezpečný vzlet. Když moderátor v televizi uvede zprávu, že se tam a tam nabouralo auto, a kamery předvedou příslušné hrůzné detaily válejících se částí karosérie a těl, ten, kdo má PF, uslyší a uvidí zprávu o tom, jak na téže silnici projelo dalších pět tisíc aut bez nehody. Když nám uštvaná žena, podvědomě sledující TV zprávy, nacpané mrtvolami a detaily dětí s ustřelenými ručkami, začne nadávat a podobat se fúrii, s PF brýlemi uslyšíme, jak nás chválí a spatříme, jak je krásná a milá. (Nemůžeme ji pak neobejmout, nepohladit, a uvidíme, jak rychle se dá taková žena zpacifikovat.)
Samozřejmě, bude to fungovat i „opačně“, a takové brýle by fasovali členové všech kontrolních revizních a inventurních komisí automaticky. Když nám v novinách padne zrak na rozhovor s bývalým starostou, který tvrdí, že vše v jeho úřadě bylo vždy v pořádku a v mezích zákona, PF brýle nám, po zapnutí na příslušnou úroveň na zadní stranu skel, promítnou tentýž článek, ve kterém se ovšem dočteme, že nedávná hloubková kontrola zjistila, že ze 140 veřejných zakázek jich bylo 132 zákonům a předpisům nevyhovujících.
V zásadě by ale PF brýle začali rekreačně, jako zdravotní, psychohygienickou či relaxační pomůcku, třeba jen aby si odpočinuli od přívalu negativních zpráv, užívat několikrát denně všichni, kterým došlo nebo dojde, že styl masových médií škodí jejich (a celospolečenskému) zdraví. Už vidím, jak se usmíváte, jaký že to je nesmysl. Omyl, dámy a pánové. Ukazuje se, že stačí, abychom si jen pomysleli na nějaký problém, a naše tělo poslušně vyloučí lavinu adrenalinu a stáhne se, aby se tak připravilo na nějaký problém. Když „jen“ čteme či v televizních zprávách „jen letmo“ vidíme něco nepříjemného, myslíme si, protože jsme to viděli již tisíckrát, že jsme otrlí a nic to s námi nedělá. Omyl, tělo reaguje vždycky. Každá z miliard krvinek v našem těle zareaguje tím, že se na jejím povrchu utvoří receptor, jakási klíčová dírka, do které pasuje jen a jen adrenalin.
A že televize neškodí? Omyl, její dlouhodobě negativní vliv na psychické zdraví jedince i celých skupin obyvatelstva byl jednoznačně prokázán. Stačí si uvědomit, že film, a v tomto případě televizní obraz, je složeninou dvaceti pěti za sebou promítnutých obrázků oné dopravní srážky či jiného násilí. Stačí si uvědomit, že i šéfredaktoři, novináři, redaktoři a fotografové jsou také jen oběti obětí, a protože jsou jako my psychicky poškozeni (porodem, výchovou, školou, komunismem či socialistickým kapitalismem dneška), dále škodí všem. Televize, noviny, rozhlas jsou pak jen stále dokonalejší rozmnožovny a stále sofistikovaněji se rozvíjející distributorské společnosti, šířící (v případě televize a rozhlasu rychlostí světla) negativní poselství všude kolem. Kdo kydá hnůj, nasmrádne.
Vyzkoušejte si to, třeba jen tím, že vždy, když v průběhu řeči budete chtít použít slovo „problém“, nahradíte ho slovem „radost“. Víme již, že samo pomyšlení na nějaký problém, natož jeho přímé vyslovení, vyvolá v těle odpovídající reakci: Zvýší se produkce adrenalinu, tělo se připravuje na „problém“.
Náš praprapředek, pokud se v africké lesostepi lekl, buď zaútočil, pokud to byla jeho obvyklá kořist, nebo utekl, pokud to byl lev. V každém případě se ale pohybem z těla a krve vyplavil všechen adrenalin.
My se dnes, většinou u novin, televize, v kině, práci a jinde, při spatření či zaslechnutí negativních zpráv uvnitř podvědomě lekneme, tělo vyplaví do krve adrenalin, ale pak neběžíme, zůstáváme sedět a adrenalin v těle se dlouhodobě jen hromadí.
Když tedy řekneme „problém“, nejen že onen potenciální problém nevyřeší, ale zadělává si na další a další budoucí problémy. Nebude funkční, operativní, přizpůsobivý.
Když ovšem místo toho použijeme slovo „radost“ (například místo obvyklého povzdechu „Já mám s tím šéfem takový problémy…“ řekneme „ Já mám s tím šéfem takový radosti…“), radikálně změníme stav své mysli a těla: Namísto adrenalinu začneme produkovat endorfiny, přirozené opiáty, a bude nám, po těle i po duchu, blaze.
S tímto na paměti si někdy přečtěte titulky obvyklých novin, nebo zapište obsah běžných televizních zpráv – a užasnete, kolik porcí negativit a vražd a hrůz je vám dnes a denně servírováno. Možná se vám zdá, že to nevnímáte, ale to jste na omylu. Vnímáte. Stále.
Proč tedy PF brýle? Nemůžeme z pasti, dokud si neuvědomíme, že jsme v ní. Jakmile si ten, kdo si občas nasadí takovýto (zatím imaginární) pozitivní filtr, a právě díky hodince zklidnění sledováním pozitivních zpráv, uvědomí, jak škodlivé je to, co běžně vnímá, dojde mu, že žil až dosud jako terč systematického šíření agrese, násilí, vražd a katastrof, a začne i na tomto poli, ve jménu záchrany svého těla a svých dětí, něco pozitivního dělat. Dokud ovšem nebudou PF brýle na trhu, nezbývá, než záměrně a vědomě, tak jako si ráno čistíme zuby a myjeme obličej a oči, chodit na hodinku denně někam do klidného parku nebo lesa. Nebo listovat v hezké knížce. Nebo povídat si v restauraci, kde vaří s láskou a vegetariánsky, s těmi přáteli, kteří si ještě umí povídat pozitivně. Pokud to totiž nebudeme dělat, nezměnitelně se změníme, bohužel, k tomu negativnímu, i my sami. Už se měníme. Už totiž víme, že náš mozek se strukturně přetváří v závislosti na vnějším prostředí, a že když např. náhodně ve smečce opic zahyne tzv. alfa samec, během několika dnů se radikálně zvýší produkce testosteronu, mužského hormonu agrese, v těle toho samce, který vůdce nahradí.
Jak se asi postupně mění mozek a produkce hormonů těla bezskrupulózního politika, který se denně celá léta přetvařuje, a navíc sleduje TV zprávy? Jak asi bude vypadat struktura mozku člověka, který je od mládí systematicky nacpáván negativními zprávami?
Svět kolem, ani svět uvnitř sebe samých, nezměníme, dokud nezačneme měnit způsob, jakým tyhle světy vnímáme. Věřte, právě na tom to vše závisí. Šaman nemění svět, on mění způsob, jakým svět vnímá. Přejme si tedy všichni, abychom rozpoznali, v čem tkví nebezpečí stávajícího přívalu negativit z masových médií, abychom měli každý jeden z nás svůj kousek neporušené přírody, abychom - jako šamani - uměli pozitivně vidět vše kolem sebe, anebo abychom si co nejdříve mohli nasadit PF brýle.
| OHLASY |
- 1 ► aTeo, 23.8.2006
Vážený pane Marku,
nic ve zlém, ale já bych ten pozitivní filtr nechtěl ani zadarmo. Takové filtry nám v minulosti poskytovala cenzura a její rodná sestra autocenzura. Byli jsme snad tehdy mravnější? Nepopírám, že média nám neustále nabízejí nepřeberné množství svinstva. Ale je to jen nabídka. Nic víc. Nepozoruji na sobě ani svých blízkých, že by nám kdosi násilně pumpoval agresivitu a negativitu do žil. Znovu podotýkám, že v zemích, kde mají média jen nepatrný vliv, je neslýchaná brutalita takřka všedním jevem. Nasazením růžových brýlí se krev bude jevit pouze v sytějších barvách, leč nezmizí. Taky jsem podle Vašeho návodu vyzkoušel nahradit slovo "problém" slovem "radost". Ale asi jsem zvolil špatnou větu. Zněla takto: "Váš návod na aktivní změnu v pasivním nazírání na svět mi nepůsobí problém..." :)
Teo Adamy alias aTeo
|
- 2 ► Jarmila Moosová, 24.8.2006
A je to tady! - Život už je jednou prostě takový – pestrý. A svět – jakbysmet! Čtu a přemýšlím. Čtu znova a uvažuji, zvažuji.
- Články pana Marka mě obohacují opakováním pravd, které jsem přijala za své. Znáte to – … matka moudrosti. Vliv negativních vjemů na člověka, jakkoliv si je nemusí uvědomovat, je patrný a dnes již všeobecně známý. Potud stojí úvaha pana Marka na pevných základech. Chápu, že svojí dobře míněnou nadsázkou /alespoň jsem jeho myšlenku „pozitivních filtrů“ za lehkou nadsázku, při níž jsem se vcelku dobře pobavila, považovala/, může rozkolísat jedince, velmi citlivé na praktiky, jejichž důsledky jsme v době nedávno minulé sami na sobě více či méně zakoušeli. Ve svých myslích reagujeme stejně. Ne tak navenek. A není to hrdinství na straně jedné, ani slabost na straně druhé. Osobně jsem přesvědčená, že „zlo“ /relativní pojem/, šíříme-li je byť obhajobou „dobra“ /další/, nepřestává být zlem, které se šíří. Proto jsem zajedno s názorem vydavatele, že polemiky tohoto druhu na stránky PN nepatří.
- Články přítele aTea mě naopak obohacují možností zamýšlet se nad novými impulsy, kterých se mojí pozornosti dosud jinde nedostalo. Myslím, že práci obou pánů kolegů potřebují kvalitní noviny jako sůl. Jsme jedné mysli a všem nám jde o stejnou věc. Udělat náš svět lepší. Každý po svém, jak nejlépe umí. Svět, v němž nic se neděje náhodou. Ani názorové střety, které nám jsou dobrými pomocníky, nenecháme-li se strhnout emocemi. Je dobré mít dobrou vizi, je dobré vědět o úskalích na cestě k jejímu naplnění – je dobré mít kolem sebe své Marky i aTey.
- A dojde-li toto lidské snažení někdy svého konce, už se asi my žijící nyní, nedozvíme.
- Jarmila Moosová – zástupce předsedy RR
|
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 08. 2006.
